Vybrané články
z týdeníku The Economist

Proč na Putina mezinárodní soud nikdy nedosáhne

Ruské špičky by mohly být stíhány za válečné zločiny nebo za zločin agrese. Dostat samotného Vladimira Putina „do tepláků“ je však téměř nemožné

Proč na Putina mezinárodní soud nikdy nedosáhne
Vladimir Putin | Profimedia.cz

Alfred Yekatom zíral netečně do prázdna, zatímco svědkyně v soudní síni popisovala, jak její rodina přežila noc plnou plenění, z jehož organizace je Yekatom obviněn. Výčet zločinů bývalého velitele středoafrických milicí je depresivní čtení. Mezi vraždami, mučením, budováním dětské armády a vypleněním mešity v roce 2013 ční zločiny proti lidskosti. Kvůli nim se Yekatom, který všechna obvinění popírá, objevil daleko od domova v nizozemském Haagu, jenž hostí Mezinárodní trestní soud (ICC), zabalený do šály na obranu před chladem brzkého jara. Proces postupuje pomalu, právě načal třetí rok. Pokud Yekatoma trojice soudců v modrém shledá vinným, půjde nadlouho do vězení.

Je možné, aby na místo, které nyní okupují zločinci ze Středoafrické republiky, usedl i ruský prezident? „Vladimir Putin do Haagu,“ volají všichni, kdo touží po tom, aby se spiritus agens ukrajinské války adekvátně zodpovídal před soudem za krveprolití, které zapříčinil. Jedná se o morálně jednoznačný případ a opírá se o zvěrstva, jichž se na Ukrajině dopouštějí ruské jednotky, bombardování civilistů i o samotný akt okupace sousedního státu.

To vše si dozajista zasluhuje potrestání. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil stíhání čelných ruských představitelů za jeden z deseti bodů, jež mohou přinést mír. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková se zařadila k těm, kteří požadují, aby Putin stanul před tváří spravedlnosti. Zahraniční vyšetřovatelé na Ukrajině sbírají důkazy pro budoucí soudní proces.

Nevymahatelná spravedlnost

A teď zpátky do reality: Putin výhledově na lavici obžalovaných v soudní síni ICC neusedne. Omezená mezinárodní trestní spravedlnost se ve své současné podobě jednoduše nevztahuje na vůdce zemí disponujících jaderným arzenálem. Přesto je možné, že budou někteří Rusové za své zločiny souzeni.

Putinova faktická imunita je dána křehkostí mezinárodního soudního systému. Zatímco v jednotlivých zemích se justice řídí jasnými zákony a fungujícími soudními dvory, mezinárodní právo vytvářejí právní znalci podepisováním smluv a zaváděním norem. Státy se k nim mohou a nemusejí podle vlastního uvážení připojit, navíc neexistuje žádná globální policie, která by je vymáhala.

První překážku pro každého, kdo by rád viděl Putina za mřížemi, představuje už samotný fakt, že se Rusko nikdy nepřipojilo k dohodě o zřízení ICC. Nevadí, říkají někteří experti, OSN přece může ustavit ad hoc tribunál, jako tomu bylo v devadesátých letech minulého století v reakci na masové vraždění ve Rwandě a v Jugoslávii. Jugoslávský prezident Slobodan Milošević strávil poslední roky života před soudem a zemřel v nizozemské vazební věznici. Putina by teoreticky mohl potkat stejný osud.

V mezinárodním právu záleží na precedentech a neexistuje žádný, který by mohl dostat Putina za mříže. Existují dvě široké kategorie obvinění, jimž by mohli čelit Rusové, kteří válku vyvolali. První obsahuje válečné zločiny a zločiny proti lidskosti: situace, kdy se v konfliktu stávají terčem civilisté a kdy jednotky rabují a znásilňují. Je možné soudit vojáky, kteří se takových zvěrstev dopouštějí (což někteří Rusové na Ukrajině provedli a provádějí). Teoreticky by za ně mohli nést odpovědnost i jejich velitelé a političtí vůdci. V praxi bude ale sotva možné dokázat, že dostali takové chování rozkazem.

Problematický zločin agrese

Z tohoto důvodu hovoří Ukrajina a její spojenci o druhé kategorii obvinění: o zločinu agrese. Invazi do sousední země snadno přiřknete politikům. Trestní stíhání takového zločinu nicméně představuje po právní stránce neprobádané území. Došlo k němu zatím pouze dvakrát – po druhé světové válce při norimberském a tokijském procesu, kdy k trestnímu stíhání viníků vyzvaly samotné zúčastněné země (obě vlády tehdy kontrolovala Amerika a její spojenci). To by nyní mohlo nastat jedině tehdy, kdyby došlo k okupaci Ruska nebo ke svržení Putina.

Zkušenost se soudy pro Rwandu a bývalou Jugoslávii také moc nepomůže. Oba sestavila Rada bezpečnosti OSN, která podpořila i vznik dalších podobných tribunálů na takových místech, jako je Sierra Leone. Avšak vzhledem k tomu, že v Radě bezpečnosti mají Rusové právo veta, není pravděpodobné, že by se to mohlo opakovat. Někteří právníci se domnívají, že by soud mohlo místo toho zřídit Valné shromáždění OSN (kde má každá země jeden hlas a nikdo nemůže nic vetovat).

Takové řešení by nicméně posunulo mezinárodní právo za jeho stávající hranice. A vítězství v takovém hlasování není jisté: řada zemí, včetně Ameriky, se nijak nehrne do toho, aby poskytla mezinárodním trestním soudům větší moc.

Zbývají dvě možnosti, ani jedna však není uspokojivá. Jednou variantou je, že by Rusy soudila ukrajinská justice, například u soudu posvěceného zahraničními vládami, kde by zasedali mezinárodní soudci. To by však postrádalo symbolickou váhu haagského tribunálu: stíháni by byli jen běžní Rusové a celé by to mohlo působit jako odveta.

Druhá varianta by umožnila ICC stíhat ruské válečné zločiny a zločiny proti lidskosti – ale ne zločin agrese, jejž v případě Ruska ICC v současnosti soudit nemůže. K tomu by stačilo, aby Ukrajina uznala pravomoc haagského soudu, jenž by se následně pustil do vyšetřování ruských činů. Jen málokdo se však domnívá, že je možné touto cestou stíhat Putina. Navíc se podezřelí obvykle nesoudí in absentia.

Námitka!

Ukrajina dává přednost plánu na vytvoření ad hoc tribunálu v Haagu, odděleného od ICC, který by mohl stíhat zločin agrese – a tím pádem cílit na Kreml.

Nicméně ani to není reálné. Navíc by se tím mohl ICC zdiskreditovat právě v době, kdy usiluje o to, aby se na jeho půdě v budoucnu soudily podobné příhraniční agrese, říká Olivier Corten, profesor mezinárodního práva z Université Libre de Bruxelles. Stíhání válečných zločinců z bojišť u ICC, a to i v případě, že by hlavní zločinec Putin vyvázl, by nebylo jen symbolické. Každý, kdo by se musel obávat trestního řízení před ICC – dejme tomu generálové a žoldácké skupiny typu wagnerovců –, by si dvakrát rozmyslel, než vyjede za hranice Ruska, aby náhodou neskončil v Haagu. Už to by byl svým způsobem trest.

Přijetí takového řešení neznamená, že bychom měli Ukrajince nechat na holičkách. Jestliže mezinárodní komunita nemůže potrestat Putina za zločin agrese, musí se dvojnásob snažit o to, aby se mu ten zločin nevyplatil. To znamená dodat Zelenskému zbraně a finance, aby dokázal ruské invazní síly porazit. 

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com