Vybrané články
z týdeníku The Economist

Proč lézt do jámy lvové aneb Co Navalnyj sleduje návratem do Moskvy

Alexej Navalnyj se vrátil do Moskvy, aby se postavil Vladimiru Putinovi. Byla to šílenost, nebo promyšlený tah?

Proč lézt do jámy lvové aneb Co Navalnyj sleduje návratem do Moskvy
Alexej Navalnyj | Profimedia.cz

Je 17. ledna 20.30. Alexej Navalnyj a jeho žena Julia procházejí příletovým terminálem na moskevském letišti Šeremeťjevo. Hrozen novinářů se s nimi snaží udržet krok. Navalnyj si všimne na zdi velkého plakátu s Kremlem. Zastaví se před ním. Spouště fotoaparátů zběsile cvakají. „Nebojím se… Tohle je nejšťastnější den za posledních pět měsíců mého života,“ oznámí Navalnyj, „vrátil jsem se domů.“

Byla to první slova, která Navalnyj veřejně pronesl po návratu na ruskou půdu. (Před pěti měsíci upadl do kómatu po otravě nervově paralytickou látkou novičok a byl převezen na léčení do Německa.) Krátce po oněch slovech jej na pasové kontrole zatkli policisté v černých uniformách a odvedli neznámo kam. Manželka jej objala a políbila, potom mu setřela prstem otisk rtěnky z tváře. Nevěděla, kdy a jestli ho ještě uvidí.

O několik hodin později, mimo dosah fotoaparátů a kamer, byl Navalnyj převezen na policejní stanici. Druhý den ho postavili před soud v improvizované soudní síni. „Už jsem viděl mnoho výsměchu spravedlnosti, ale tentokrát se (ruský prezident Vladimir Putin) ve svém bunkru tak bojí, že ruský trestní zákoník jednoduše roztrhal na kusy a hodil ho do kanálu,“ nechal se slyšet Navalnyj.

Po krátkém slyšení jej tribunál odsoudil ke 30 dnům vězení za porušení podmínky pobytem v Německu, kde se zotavoval z pokusu o vraždu. Ještě než mu trest vyprší, předstoupí 2. února znovu před soud. Ten ho pravděpodobně odsoudí na tři a půl roku do vězení (původně dostal podmíněný trest) za údajnou zpronevěru, z níž byl usvědčen na základě patrně zcela vykonstruovaných obvinění. Skutečný Navalného zločin spočívá v tom, že odhalil praktiky ruských bezpečnostních služeb a že se opovážil vrátit domů.

Palác za miliardu

Letištní výjevy byly jen předehrou. V úterý 19. ledna, den po soudu, vypustil Navalného tým do světa výbušný dvouhodinový film o Putinových financích a tajném paláci na břehu Černého moře, který podle Navalného postavili pro Putina jeho přátelé za v přepočtu 1,35 miliardy dolarů z peněz ruských daňových poplatníků. Kamerou vybavený dron odhaluje 78 kilometrů čtverečních vinic a parků s kostelem, arboretem a divadlem, nemluvě o samotné rezidenci - paláci v italském stylu o rozloze 17 700 metrů čtverečních vybaveném barokním nábytkem, kasinem nebo čajovnou. Za jediný den mělo video víc než 20 milionů zhlédnutí.

Samotný fakt, že se Navalného tým dokázal vyhnout ochrance a zveřejnit záběry jedné z nejlépe střežených nemovitostí na světě, je šokující a pro Kreml potupný. Lichotivě pro ruský režim nepůsobí ani symbolika paláce. Není to žádný palác ve Versailles, který si nechal francouzský „král Slunce“ Ludvík XIV. postavit, aby demonstroval svou moc. Právě naopak, měl zůstat očím veřejnosti skrytý, čímž dokonale vystihuje neprůhlednost a posedlost penězi v srdci ruského státu.

V minulosti se Navalnyj při pátrání po korupci v nejvyšších kruzích zaměřoval hlavně na Putinovy blízké a kumpány. Neútočil na samotného Putina - ne ze strachu, ale proto, že mnoho Rusů svého prezidenta stále obdivuje. Nejnovější film se snaží narušit Putinovu legitimitu v očích ruské veřejnosti. A za to by si mohl Navalnyj vysloužit dlouhý pobyt za mřížemi nebo něco ještě horšího.

Kreml však stojí před dilematem. Kdyby teď Putin nechal Navalného poslat do vězení, udělá z něj druhého Nelsona Mandelu. A kdyby teď nechal Navalného zabít, nezapíše se Putin do dějin jako ten, kdo Rusku vrátil ztracené impérium a prestiž, jak by sám sebe rád viděl, ale spíš jako pomstychtivý mafiánský kápo.

Revolucionář bez revoluce

Navalnyj se patrně považuje za revolucionáře. Chybí už jenom revoluce. Podle rychlého průzkumu centra Levada si jen 23 procent Rusů myslí, že je možné uspořádat politické protesty v místě jejich bydliště.

Proč tedy Putinův vyzyvatel tolik riskoval, vrátil se do Ruska a podnikl přímý útok na Kreml, který se ho už jednou pokusil zavraždit? Možná jeho odvaha hraničí se sebevražednými sklony. Ale žádný šílenec to není. Navalnyj je spíše politikem, který se chce dostat k moci demokratickou cestou, a je odhodlaný změnit svou zemi v moderní republiku. Ve filmu Navalnyj poukazuje na to, že Putinův režim, stejně jako jeho sovětského předchůdce, udržují u moci hlavně strach a lži. Do politiky pronikl Navalnyj přes internet a sociální média a díky tomu si osvojil zdroje, s nimiž dokáže rozbít kremelský monopol na propagandu. Počet lidí, kteří si Navalného film pustili, už nyní dalece překonává sledovanost jakéhokoli zpravodajského pořadu v ruské státní televizi.

Navalnyj však při svých živých veřejných vystoupeních mnohokrát zdůrazňoval, že největší překážkou pro odstranění současného režimu a příklon k „zářivé budoucnosti Ruska“ - jak svůj projekt sám nazval - není Vladimir Putin, jeho svalnatí pochopové ani státní propaganda. Největší překážkou jsou zažité pocity bezmoci, rezignace a strachu, které svírají jeho krajany.

Tím, že vkročil do „jámy lvové“, chce ruskou veřejnost povzbudit, aby ze sebe ten strach setřásla. Jak řekl při svém soudu: „Ničeho se nebojte… Vyjděte do ulic - ne kvůli mně, ale kvůli sobě a kvůli své budoucnosti! Jediné, čeho byste se měli bát, je váš vlastní strach.“ Na minulou sobotu, 23. ledna, svolal celonárodní protest. Na sociální síti TikTok měl jen do minulého čtvrtka hashtag „23ledna“ desítky milionů zhlédnutí. Jestli se všechna ta pozornost přetavila a přetaví ve skutečně masovou účast, může rozhodnout o Navalného budoucnosti. A o budoucnosti jeho smělého projektu.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Budoucnost robotických šílenců
  • Stát jako hoteliér
Objednat nyní