Vybrané články
z týdeníku The Economist

Proč jsou filmy tak absurdně dlouhé

Populární filmy jsou dnes skoro o polovinu delší, než bývaly ve třicátých letech minulého století.

Proč jsou filmy tak absurdně dlouhé
ilustrační foto | Shutterstock.com

Chcete vědět, co budou brzy promítat ve vašem oblíbeném kině? Nejspíš to nebude hodinu a půl dlouhý film jako za starých časů. Letos museli diváci přetrpět nejdelší snímky ze sérií Indiana Jones, John Wick a Mission: Impossible. Na promítání tříhodinového blockbusteru Oppenheimer od Christophera Nolana potřebují v Imaxech osmnáct kilometrů filmového pásu.

Minulý týden vstoupil do kin drsný western režiséra Martina Scorseseho Zabijáci rozkvetlého měsíce. S téměř třemi a půl hodinami má skoro dvojnásobnou stopáž než průměrný film z loňského roku. Dokonce i skalní filmoví nadšenci mají problém udržet pozornost tak dlouho. V květnu při premiéře na festivalu v Cannes několik diváků v sále usnulo. Hned po skončení promítání následoval zběsilý úprk (a dlouhá fronta) na záchody. Odkdy jsou filmy tak šíleně dlouhé?

The Economist analyzoval za pomoci filmové databáze IMDB přes sto tisíc celovečerních filmů, které šly od třicátých let dvacátého století, tedy od dob zlatého věku Hollywoodu, do distribuce po celém světě. Průměrná délka snímků postupně vzrostla zhruba o 24 procent z jedné hodiny 21 minut ve třicátých letech dvacátého století na jednu hodinu 47 minut v roce 2022. Nejvíc to ovlivňují blockbustery. Průměrná délka deseti nejpopulárnějších filmů (měřeno počtem uživatelských hodnocení na IMDB) vzrostla do roku 2022 na dvě a půl hodiny, což je téměř o padesát procent víc než ve třicátých letech.

Nádech při výměně kotouče

Filmaři začali vyrábět delší snímky na začátku šedesátých let. Kina zažívala boom a režiséři chtěli odlišit své umění od televizní tvorby. Na stříbrné plátno zamířily epické příběhy, jako byl Lawrence z Arábie (1962), jenž překonal tříapůlhodinovou stopáž, a „Kleopatra“ (1963), která měla původně přes čtyři hodiny, ale později byla sestříhána. Tenkrát si publikum mohlo dopřát chvíli oddechu, než promítač vyměnil kotouče s filmem. V následujících letech se délka populárních filmů střídavě prodlužovala a zkracovala (a někdy se vyloženě natahovala, což se týká zejména Indie, která našla zálibu v bollywoodských ságách). Po roce 2018 však filmy skutečně nabobtnaly.

Série filmů jsou jedním motorem tohoto trendu. Studia se snaží ze svého drahocenného duševního vlastnictví vyždímat co nejvíc, ale přitom soupeří o pozornost diváků se streamovacími platformami. Doufají, že prodloužená filmová „událost“, skutečný spektákl, odláká diváky od malých obrazovek do filmových sálů. Tento přístup se jim často vyplácí: snímek Avengers: Endgame (2019), marvelovská tříhodinová superhrdinská extravaganza, se stal nejvýdělečnějším filmem roku 2019. Loni zaplnily žebříček nejvýdělečnějších filmů v Americe téměř výlučně dlouhé filmy z úspěšných „franšíz“.

Stihnou jen jeden film

Cokoli, co zvedne lidi z gaučů a nasměruje je do kinosálů, je pro majitele kin dobrou zprávou. Prodloužená stopáž se však často stává „zásadním problémem“, stěžuje si Clare Binnsová, výkonná ředitelka Picturehouse, britské filmové distribuční společnosti, která zároveň provozuje síť kin. Kvůli příliš dlouhým filmů lze často v jednom sále za večer promítat jen jeden film, což snižuje prodeje lístků a zisky.

Další zdůvodnění pro narůstající stopáž filmů souvisí s větším vlivem samotných režisérů. Kdo by se odvážil filmařům, jako je Christopher Nolan, říct, že mají své mistrovské dílo prostříhat? Streamovací služby, které si nemusejí moc lámat hlavu s délkou, protože divák může film kdykoli zapauzovat, dokážou příslibem velkorysých rozpočtů a tvůrčí svobody přivábit velká jména. Zabijáci rozkvetlého měsíce budou mít po uvedení do kin streamovací premiéru na AppleTV+. V roce 2019 Netflix financoval a uvedl na obrazovky Scorseseho podobně dlouhý epos Irčan. Nutno říct, že to je přesně příklad filmu, kterému by prospěl zásah rázného střihače, ať už z Irska, nebo odkudkoli jinud.

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com