Proč je někdy lepší nešetřit elektřinou

Navrhované vyšší zohlednění velikosti jističe v cenách elektřiny má smysl. S novými jadernými bloky i bez nich.

Vláda si zkrátka nemůže pomoct. Když už to vypadá, že opravdu chce za každou cenu protlačit spornou výstavbu nových jaderných reaktorů, sama celý projekt nabourá jen těžko uvěřitelným způsobem. 

Jak zjistil týdeník Respekt, v souvislosti s financováním stavby oprášilo ministerstvo průmyslu starý plán na změnu systému výpočtu plateb za elektřinu, kdy bude záležet nikoliv jen na spotřebovaném množství elektřiny, ale i velikosti jističe. Je to, jako by resort angažoval na propagaci reaktorů Pavlínu ze soutěže MasterChef, aktuálně asi nejneoblíbenější osobu v Česku.

Myšlenka samotná má přitom smysl a do budoucna je změna tarifů v podstatě nevyhnutelná. A to nikoli kvůli Dukovanům, ale skutečně moderní energetice v podobě obnovitelných zdrojů, inteligentně řízené distribuci a koordinované spotřebě.

To si uvědomoval Energetický regulační úřad už za éry Aleny Vitáskové, kdy podobnou změnu navrhl poprvé. Pak si však nechvalně proslulá šéfka, znalá nejnižších tužeb naštvaného voliče, uvědomila potenciál „chataře s cirkulárkou“. Ten na změnu nepochybně doplatí a stal se tak oblíbenou mediální obětí podobných plánů bez ohledu na to, že v celkové energetice hraje jen zanedbatelnou roli.

Vitásková vyrukovala s tím, že kdo šetří, bude platit více, a celý návrh torpédovala. Stejné argumenty zaznívají i nyní. A to i ze strany špatně informovaných zastánců čisté energetiky, žijících ve falešné představě, že elektřinou je potřeba výhradně a vždy šetřit a na tom se nikdy nic nezmění. Tak to však funguje jen v přežitém modelu fosilní energetiky, kdy velké zdroje jednostranně posílají elektřinu spotřebitelům.

Rodící se nový model však funguje úplně jinak. Základy mohou klidně být postaveny z jádra, nad tím jsou však obnovitelné zdroje v čele s nestabilním větrem a sluncem. Ty, jak známo, vyrábějí, kdy se jim zachce. Někdy moc málo, někdy přespříliš. Podle toho také kolísá cena elektřiny a v průběhu minut padá z úplně astronomických částek do minusových hodnot. To se děje už dnes, s dalším růstem obnovitelných zdrojů se cenové výkyvy ještě zintenzivní.

Při výrobě nevzniká CO2 a provozní náklady čistých zdrojů jsou prakticky nulové. Megawatthodina v takovém světě ztrácí jakoukoliv hodnotu. Co má naopak hodnotu prakticky nevyčíslitelnou, je možnost odebrat kdykoliv jakékoliv množství elektřiny bez ohledu na situaci ve výrobě.

Flexibilní odběratel, který bude schopen přesunout plánované praní na jiný den, až budou povětrnostní podmínky příhodnější a cena elektřiny bezvýznamná, takový systém příliš nezatěžuje. Naopak ten, kdo potřebuje za každou cenu prát během ponurého podzimního dne bez větru, a ještě si k tomu pustí cirkulárku, bude pro celou energetiku nesmírnou zátěží. Nic na tom nezmění ani skutečnost, že hned další den z chaty odjede a spotřeba spadne dalších pět dní na nulu. A je spravedlivé, že si za svou pohodlnost připlatí.

Na to, zda jádro patří do energetického mixu budoucnosti, existují různé názory a vedou se o tom spory. Bez čeho se však moderní energetika zcela jistě neobejde, je radikální změna trhu směrem k systému, ve kterém cena komodity bude mít jen nepatrnou roli. Hodnota služby dodávky naopak nesmírně vzroste. Tím, že stát smíchal do jednoho balíku jak jádro, tak tarifní změny, hrozí pohřbít obojí.

Týdeník hrot

  • Let č. 666
  • Česku chybí řepka
  • Krizové letopisy
Objednat nyní