Proč je dobré umět sčítat

Každých deset let se nás stát ptá na věci, které by měl už dávno vědět. Jenže důležité registry buď chybí, nebo jsou děravé.

Proč je dobré umět sčítat
ilustrační foto | Tomáš Novák týdeník HROT

Netrvalo to ani pět minut a naše tříčlenná domácnost je sečtena. Zařadila jsem se mezi zhruba pět milionů Čechů, kteří už vyplnili online dotazník Českého statistického úřadu pro Sčítání lidu 2021. Kdo a k čemu informace o nás použije? A je opravdu nutné se v 21. století stále sčítat osobně, když řada evropských států dokáže potřebné informace vytahat z registrů? A jak to bude vypadat za deset let? 

Ač veřejné dění sleduji pravděpodobně víc než průměrný občan této republiky, na nic z toho jsem neznala odpověď. Podobně jako moji kolegové v redakci. Jediné, co jsem si zřetelně vybavila, byl počáteční kolaps elektronického sčítacího systému. I díky němu (tím hlavním důvodem je prý koronakrize) bylo elektronické sčítání prodlouženo až do 11. května místo původně plánovaného 9. dubna, po kterém měli nastoupit už jen sčítací komisaři v terénu. Na Slovensku se online sečetlo kolem 80 procent obyvatel a u nás se očekává podobný výsledek. Byla by ale škoda soustředit se jen na „provozní“ zdary či nezdary. Statistika v tomto případě není zas až taková nuda. 

„Lidé si neuvědomují, jak obrovský smysl a dalekosáhlé důsledky sčítání lidu má. Naše datová základna by bez něj byla poměrně chudá,“ začíná Robert Šanda, ředitel odboru statistiky obyvatelstva Českého statistického úřadu (ČSÚ), jenž byl od začátku u příprav letošního sčítání, které se datují až k roku 2015. Šanda dopředu upozorňuje, že by byl na toto téma schopen mluvit hodiny, přitom většinou dostane prostor na odpověď v minutové stopáži nebo v rozsahu několika tištěných vět.

Když zjistí, že tentokrát má času dost, začne tím, že bez pravidelného sčítání bychom ani vlastně přesně nevěděli, kolik nás je. Registr obyvatel sice máme, je v něm ale o několik set tisíc lidí víc, než v Česku ve skutečnosti aktuálně žije. Nejsou v něm totiž zohledněni všichni zemřelí a ti, kteří se odstěhovali do zahraničí. Český statistický úřad proto vychází při svých šetřeních z bilance získané sčítáním v roce 2011, ze které jednoduše odečítá zemřelé a přičítá k ní narozené. 

Nejde ale jen o počty. Bez sčítání lidu nevíme ani to, kde lidé ve skutečnosti žijí. Vzhledem k tomu, jak komplikované je přestěhovat se úředně, realita se od hlášených trvalých pobytů v některých místech – především v satelitních obcích kolem velkých měst, ve velkých městech nebo naopak v malých obcích na venkově, kde mají zejména mladí lidé trvalý pobyt – výrazně liší. Proč ostatně za poplatek podstupovat byrokratickou proceduru včetně přestřižení občanky dřív, než nás k tomu donutí jiná byrokratická procedura, jako je například přihlášení dítěte do školky nebo do školy? Dobrou populační prognózu, ze které vychází plánování školek, zařízení pro seniory nebo potřeby sociálních služeb, bez těchto dvou základních údajů zkrátka neuděláte.

Celý text najdete v tištěném vydání týdeníku Hrot, které vyšlo v pondělí 12. dubna 2021.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní