Každých deset let se nás stát ptá na věci, které by měl už dávno vědět. Jenže důležité registry buď chybí, nebo jsou děravé.
Netrvalo to ani pět minut a naše tříčlenná domácnost je sečtena. Zařadila jsem se mezi zhruba pět milionů Čechů, kteří už vyplnili online dotazník Českého statistického úřadu pro Sčítání lidu 2021. Kdo a k čemu informace o nás použije? A je opravdu nutné se v 21. století stále sčítat osobně, když řada evropských států dokáže potřebné informace vytahat z registrů? A jak to bude vypadat za deset let?
Ač veřejné dění sleduji pravděpodobně víc než průměrný občan této republiky, na nic z toho jsem neznala odpověď. Podobně jako moji kolegové v redakci. Jediné, co jsem si zřetelně vybavila, byl počáteční kolaps elektronického sčítacího systému. I díky němu (tím hlavním důvodem je prý koronakrize) bylo elektronické sčítání prodlouženo až do 11. května místo původně plánovaného 9. dubna, po kterém měli nastoupit už jen sčítací komisaři v terénu. Na Slovensku se online sečetlo kolem 80 procent obyvatel a u nás se očekává podobný výsledek. Byla by ale škoda soustředit se jen na „provozní“ zdary či nezdary. Statistika v tomto případě není zas až taková nuda.
Tak kolik nás vlastně je…
„Lidé si neuvědomují, jak obrovský smysl a dalekosáhlé důsledky sčítání lidu má. Naše datová základna by bez něj byla poměrně chudá,“ začíná Robert Šanda, ředitel odboru statistiky obyvatelstva Českého statistického úřadu (ČSÚ), jenž byl od začátku u příprav letošního sčítání, které se datují až k roku 2015. Šanda dopředu upozorňuje, že by byl na toto téma schopen mluvit hodiny, přitom většinou dostane prostor na odpověď v minutové stopáži nebo v rozsahu několika tištěných vět.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot