Vybrané články
z týdeníku The Economist

Proč invaze na Ukrajinu Rusko nezruinovala

Podle historických měřítek utrácejí Rusové za válku překvapivě málo. O čem to vypovídá?

Ruská armáda, ilustrační foto | Shutterstock.com

Od konce února 2022, kdy zaútočili na Ukrajinu, způsobili Rusové obrovské škody. Ve válce zahynuly tisíce lidí a byla zničena infrastruktura za miliardy dolarů. Všechny tyto škody napáchané v sousední zemi přitom stály samotné Rusko poměrně málo.

Jeho ekonomika se drží mnohem lépe, než kdokoli čekal. A přímé fiskální válečné náklady – to, co Rusové utratí za vojáky a vojenskou techniku – jsou překvapivě nízké.

Ruský rozpočet je nejasný – a zvlášť ten armádní. Náš odhad ruských výdajů na invazní síly je proto nevyhnutelně nepřesný. Po konzultacích s několika odborníky a díky vlastní analýze jsme je však dokázali vyčíslit.

Babiš vytahuje antiamerickou kartu, v Kremlu nadšením tleskají

Expremiér Andrej Babiš znovu ukazuje, jak jsou pro něj politické a osobní ambice důležitější než zájmy země. A největší radost z „předsedy opozice“ musí mít v Rusku.

V zásadě se jedná o srovnání ruských předinvazních očekávaných výdajů na obranu a bezpečnost s tím, co nyní Rusové skutečně utrácejí. Podle tohoto klíče by ruské náklady na invazi vyšly na pět bilionů rublů ročně (zhruba 1,36 bilionu korun), což odpovídá třem procentům ruského HDP.

Rozdíl oproti druhé světové

Podle historických měřítek je to nepatrná částka. Sestavili jsme odhady výdajů na jiné války – těch, kterých se Rusko účastnilo, i těch, které se odehrály bez něj (viz graf). Na vrcholu druhé světové války utrácel SSSR na válečné úsilí 61 procent HDP. Ve stejné době vydávala Amerika na své ozbrojené síly zhruba padesát procent HDP.

Tři okolnosti vysvětlují, proč Rusko nyní utrácí tak málo. První příčina je politická. Mnozí představitelé ruského establishmentu stále prezentují válku na Ukrajině jako „speciální vojenskou operaci“. Stěží by dávalo smysl, kdyby se náklady na takovou operaci šplhaly do dvouciferných čísel HDP.

Druhý důvod je ekonomický. Rusko by jen obtížně mohlo vydávat větší částky na válku, aniž by to silně pocítili jeho obyvatelé: tištění peněz by vyvolalo inflaci a snížilo životní standardy, zatížení bank státním dluhem by mělo stejný efekt a zvýšení daní nebo velké přesuny ve výdajích směrem k těm vojenským by se také podepsaly na příjmech obyvatel.

Důkaz, že sankce fungují: Putin zvedl ropným firmám daně

Ruský energetický sektor, již tak oslabený západními sankcemi, utrpěl další ránu.

A to je pro Vladimira Putina, jenž se hodlá v roce 2024 ucházet o znovuzvolení, potenciální problém. Vítězství má prakticky jisté, ale zjevně se chce vyhnout nepříjemným masovým demonstracím, jaké provázely parlamentní volby například v roce 2011. „Národní obrana má samozřejmě nejvyšší důležitost,“ řekl nedávno, „ale při řešení strategických úkolů v této oblasti bychom neměli opakovat minulé chyby a zničit si ekonomiku.“

Víc muziky za míň peněz

Třetí důvod souvisí celkově s ekonomikou obrany. Dnešní ozbrojené síly jsou mnohem efektivnější než ty dřívější. K obsluze vojenské techniky je zapotřebí menšího množství lidí a zbraně jsou mnohem přesnější. Ekonomická teorie „nákladové choroby“ říká, že sektory s vysokou produktivitou práce konzumují postupem času menší podíl HDP (na rozdíl například od zdravotnictví, které zabírá čím dál větší podíl). Silnou armádu zkrátka můžete vybudovat, i když budete utrácet mnohem méně než v roce 1945.