z týdeníku The Economist
Proč internet neosvobodil Čínu
Po dvaceti letech se čínským komunistům podařilo dokázat, že s dostatečným množstvím hřebíků se dá internet přimět k poslušnosti.

Na úsvitu digitální éry Bill Clinton předvídal, že by kombinace kapitalismu a internetu mohla liberalizovat Čínu. Jeho vize byla odvážná, povzbudivá a mylná. Psal se rok 2000 a tehdejší americký prezident v přímém přenosu sledoval revoluci, když komunistická strana v Číně přestala být monopolním poskytovatelem všeho od práce přes ubytování po zprávy. V éře nových příležitostí a informačních zdrojů bude mít státostrana menší šanci ovládat lidi, domníval se Clinton a dodával: „V novém století se svoboda bude šířit po mobilním telefonu a kabelovém modemu.“ Jasně že slyšel o tom, že se Číňané pokoušejí kontrolovat svůj internet. „Hodně štěstí! To je jako snažit se přitlouct pudink na zeď,“ smál se.
Následujících dvacet let zasvětili straničtí pohlaváři dokazování, že s dostatečným množstvím hřebíků se dá i internet přimět k poslušnosti. Byla to dřina, museli na to nasadit armády cenzorů, tajných policistů a propagandistů. Internetové společnosti musejí zaměstnávat desítky tisíc moderátorů, kteří jsou placeni od toho, aby odhalovali a během pár vteřin mazali všechny zakázané myšlenky a fotografie.