Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Proč Arabové utíkají do Clubhousu
Diskusní aplikace nabídla obyvatelům autoritářských států prostor, kde mohou svobodně diskutovat.
Ty rozhovory zní skoro buřičsky. V jedné místnosti se zapáleně diskutuje o politice, v jiné o obchodu a v další o náboženství. Dojde i na flirtování, debaty o sexu zahalené do průhledných metafor. A každou chvíli někoho napadne, že policie musí každou chvíli vyrazit přední dveře.
Sociálně-mediální aplikace Clubhouse si nemohla pro loňské spuštění vybrat lepší čas než pandemický rok. Je to čistě audioslužba, v níž si uživatelé chodí „pokecat do místností“. Představte si nekonečně různorodou směs telekonferencí přes Zoom, ale s cizinci bez tváře místo rozpixelovaných kolegů. Z ničeho se nemůže stát virál, protože debaty jsou efemérní: uživatelé nemohou nic nahrávat ani si zpětně pouštět.
Jen pro zvané jablíčkáře
V posledních dvou měsících se Clubhouse stal na Blízkém východě obrovským hitem, a to se bavíme o regionu, který už tak miluje sociální média. Loňský průzkum zjistil, že 46 procent uživatelů internetu v arabských zemích stráví přinejmenším pět hodin denně v aplikacích sociálních médií. Všichni nemohou používat Clubhouse. Vstoupit do něj lze pouze na pozvání, a navíc je otevřený jen majitelů iPhonů, které si mnozí Arabové nemohou dovolit. Ale ti, kteří se do Clubhousu dostanou, jsou jako u vytržení.
Už jen kakofonie přízvuků působí jako lingvistické turné po oblasti – francouzštinou ovlivněným maghrebským dialektem počínaje a poeticky rozmáchlým slovníkem zemí Perského zálivu konče. Některé rozhovory jsou úplně všední, taková sociálně distancovaná subhíja (ranní povídání nad kávou). Ale v regionu plném režimů nepřátelských ke svobodě slova se Clubhouse jeví i jako bezpečné útočiště pro podstatnější debaty. V Libanonu mají místnosti, kde se probírá, jak omezit roli náboženství v politice. Kuvajťanky mluví o sexuálním obtěžování. Obyvatelé dalších zálivových států mohou diskutovat o tabuizovaných tématech, jako jsou například práva transgender lidí.
To by byla problematická konverzace dokonce i na jiných sociálních sítích. V Egyptě například policisté zastavují lidi na ulici a prohlížejí jim feedy na Facebooku, jestli tam nemají nějaké „podvratné“ příspěvky. Loni soud poslal do vězení dvě mladé ženy za „zhýralost“, protože na TikTok umístily krátké video, na němž tančily (odvolací soud později rozsudky zrušil). S malou uživatelskou základnou a neexistencí trvalých záznamů působí Clubhouse bezpečněji.
Je také kultivovanější, alespoň prozatím. Saúdští Arabové nadšeně tweetují. Ale při jakémkoli pokusu tweetovat o vážnějších věcech si koledují o urážky hordy trollů, z nichž přinejmenším část řídí důvěrník saúdskoarabského korunního prince Muhammada bin Salmána. Formát mluveného slova, jaký používá Clubhouse, výrazně znesnadňuje vládám, aby proti uživatelům používaly jejich vlastní výroky.
Teroristická hrozba
Pravděpodobně se o to pokusí – nebo Clubhouse jednoduše zakážou. Minulý měsíc to jako první arabský stát udělal Omán s tím, že sociální platforma nemá patřičnou licenci. Uživatelé ze Spojených arabských emirátů naráželi na nepochopitelné problémy s přihlašováním (oficiálně není v zemi Clubhouse blokován). Režimní hlásné trouby zahájily proti síti kampaň. Egyptský moderátor talkshow Ahmad Músá tvrdil, že na aplikaci narazil na teroristickou skupinu. Saúdskoarabský komentátor Fahad al-Utajbí označil Clubhouse za „hrozbu pro národní bezpečnost“. Jeden egyptský uživatel nedávno situaci výmluvně shrnul, když opouštěl diskusi a na rozloučenou se šibeničním humorem prohodil: „Možná bychom mohli v té diskusi pokračovat ve vězení.“
© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
