Vybrané články
z týdeníku The Economist

Princezna a satelit

Co vypovídá emírova dcera v domácím vězení a sonda obíhající kolem Marsu o ropném státečku.

Princezna a satelit
ilustrační foto | Profimedia.cz

Vypadá to úplně jako video, které natočilo rukojmí: roztřesený záběr zblízka pořízený v temné místnosti. Televizní stanice BBC propašovala 16. února vzkaz od Šajchy Latífy, dcery dubajského panovníka a miliardáře Muhammada bin Rášida Ál Maktúm. Princezna se dvakrát pokusila opustit emirát a obvinila otce ze zneužívání. Ten její nařčení popřel. Její druhý pokus o útěk v roce 2018 skončil jejím zadržením na jachtě v Indickém oceánu. Aktuálně tvrdí, že je držena v domácím vězení, které nazývá „samovazbou“, bez přístupu k lékařské péči. Vrcholný orgán OSN pro lidská práva deklaroval, že bude její případ řešit se Spojenými arabskými emiráty (SAE), do kterých Dubaj patří.

Nahrávka zastínila to, co mělo být pro SAE triumfálním okamžikem. Satelit Hope (Naděje) dokončil 9. února svou sedmiměsíční, 493 milionů kilometrů dlouhou cestu k Marsu. Vesmírná agentura SAE se po příletu sondy na oběžnou dráhu Marsu stala teprve pátou podobnou organizací v dějinách, jež se k rudé planetě dokázala dostat, a první v arabském světě. Po dvou měsících úprav kurzu a kalibraci přístrojů začne satelit zkoumat atmosféru Marsu, přičemž v září bychom se měli dočkat první porce informací.

Kolektivní sport

Dubajskou Burdž Chalífu, nejvyšší budovu na světě, ozářily při této příležitosti rudé reflektory. Na sociálních sítích koluje populární snímek zachycují panovníky Abú Zabí a Dubaje, hlavního města Emirátů a jejich obchodního hubu, jak kráčí ruku v ruce s Marsem za zády a raketoplánem startujícím nad hlavami. Raketoplán je, samozřejmě, aktuálně již neexistující dílo amerického inženýrství. Ani samotná sonda není výsledkem výhradně arabského úsilí. Jen necelou polovinu 450členného týmu tvoří Emiráťané, přičemž většinu ze zbývajících pracovníků představují odborníci přivezení z amerických univerzit. Sonda byla sestavena v Coloradu a do vesmíru se dostala na palubě japonské rakety.

Věda je často kolektivní sport: Američtí astronauti se po odstavení raketoplánů spoléhali na to, že je na oběžnou dráhu vynesou ruské rakety. Emiráťané tvrdí, že získali nové poznatky, které jim pomohou vybudovat domácí vesmírný průmysl. „Během pěti až deseti let bych rád viděl, jak komponenty pro vesmírné programy vyvíjejí emirátské společnosti a emirátští inženýři, a to nejen v SAE, ale i v zahraničí,“ říká Omrán Šaraf, projektový manažer mise Mars.

Dokonce i ve vědeckých záležitostech bývá politika na dohled. Informační tabule na dubajské dálnici, které obvykle varují před bouračkami a mlhou, místo toho teď arabsky deklamovaly: „Gratulujeme Arabům, sonda Hope dorazila k Marsu.“ SAE zdaleka nejsou první arabskou zemí, která se snaží vyvážet do regionu svou ideologii. Egypt se ve 20. století pokoušel šířit arabský nacionalismus a Saúdská Arábie rigidní verzi islámu. Nicméně v jejich případě se jedná o přirozené vůdce – první je nejlidnatější arabskou zemí, druhá správcem islámských nejsvětějších míst –, zatímco v SAE žije jen milion obyvatel a v prosinci oslaví teprve 50 let existence.

A co dokážete vy?

SAE vystupují jako postideologická země, taková, která u příležitosti startu kosmické lodi uspořádá celonárodní oslavu, aby tím podpořila vědecké vzdělávání. To samo o sobě je svého druhu ideologie, jež rezonuje v méně funkčních arabských zemích. Například v Libanonu se ozvaly hlasy poukazující na kontrast mezi SAE a jejich vlastní zemí. Od chvíle, kdy se Hope vydala na cestu, zdevastoval Bejrút nejprve masivní výbuch a následně měsíce politických bojů o vládní posty ve zbankrotovaném státě. Jiní Arabové si zase dělali legraci z infrastrukturních projektů svých zemí, které se vlekly podstatně déle než šest měsíců.

Šaraf popisuje misi na Mars jako výzvu pro další arabské země: „Jestliže se SAE dokázaly za 50 let dostat k Marsu, pak vy se svými dějinami dokážete mnohem víc.“ Takový vzkaz se jen těžko ignoruje. I SAE mají ovšem dost prostoru pro zlepšování, pro změnu v oblasti lidských práv a svobody, jak dokazuje sága Šajchy Latífy.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní