Vybrané články
z týdeníku The Economist

Přihazujte, má to cenu

Nobelovu cenu dostali ekonomové, kteří vymysleli aukční metodu, díky níž vlády na celém světě vydělávají na přidělování kmitočtů.

Přihazujte, má to cenu
ilustrace Vojtěch Velický

V roce 1991 dostal Alvin Roth, jenž v roce 2012 získal Nobelovu cenu za ekonomii, otázku, jak se podle něj promění jeho obor v následujícím století. „Z dlouhodobého hlediska,“ napsal Roth, „není zkouškou naší úspěšnosti pouze to, jak dobře rozumíme obecným principům, jimiž se řídí ekonomické interakce, ale to, jak dobře dokážeme tuto znalost využít v praktických otázkách mikroekonomického inženýrství.“ Sám Roth přispěl k tomu, aby se ekonomie posunula tímto směrem – když mimo jiné pomohl sestrojit tržní mechanismus, který propojuje těžce nemocné pacienty s dárci ledvin. Švédská královská akademie, která každoročně uděluje Nobelovy ceny, s ním zjevně souhlasí. Minulý týden přiřkla letošní cenu za ekonomii Paulu Milgromovi a Robertu Wilsonovi ze Stanfordovy univerzity za vylepšení teorie aukcí a návrhy nových formátů aukcí. Jejich práce je ztělesněním ekonomického inženýrství.

Jakou to má cenu

Aukce jsou prastarým mechanismem prodeje cenných komodit od uměleckých děl přes rybářské úlovky po vládní dluhopisy. Historicky převládalo několik málo druhů aukcí. Při anglickém typu aukcí soutěžící zvyšují nabídky, dokud nezůstane jen jeden. Při holandské aukci je naopak nasazena vysoká vyvolávací cena a potom se pomalu snižuje, dokud se nenajde zájemce. V 60. letech vytvořil William Vickrey (držitel Nobelovy ceny z roku 1996) takzvanou teorii aukcí. Aplikoval teorii her na určování optimálních strategií účastníků aukcí a studoval výnosy a efektivitu různých formátů aukcí. Vickrey se však zaměřil na relativně omezenou sadu případů, při nichž je ocenění prodávaného artiklu jednotlivými přihazujícími nezávislé na ostatních. V praxi však to, zda někdo považuje dražený předmět za cenný, závisí na ocenění ostatními účastníky aukce či prodávajícím, protože ti mohou mít přístup k soukromým informacím o hodnotě nabízeného zboží, což může vyjít najevo až v průběhu aukce.

Čerstvý laureát Nobelovy ceny Robert Wilson začal v 60. a 70. letech analyzovat právě tyto scénáře. Nejprve se pustil do případů, kdy dražený předmět má nejistou všeobecnou hodnotu – například pozemek, pod nímž se nachází ložisko ropy. Různí účastníci mohou mít odlišné informace o jeho přesné hodnotě (tedy o množství ropy). V takových případech vítěz aukce často zjistí, že ostatní účastníci měli o oné hodnotě jiné informace a adekvátně tomu ocenili dražený předmět méně. To může znamenat, že vítěz hodnotu přecenil a zaplatil víc, než musel, což je fenomén známý jako prokletí vítěze.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit