Přechod k zelenému stavebnictví je běh na dlouhou trať

Jaká budoucnost čeká stavební obor z pohledu principů udržitelného rozvoje?

Přechod k zelenému stavebnictví je běh na dlouhou trať
foto Hochtief

Vedle hledání a rozvoje způsobů, jak znovu využívat odpadní materiály, se dnes jeví jako nezbytná také pečlivá analýza životního cyklu stavebních výrobků i staveb samotných. Technické a environmentální dopady na prostředí, ve kterém žijeme a které utváříme, stejně jako novelizace a doplnění právních předpisů budou určovat směr, kterým se v následujících desetiletích bude obor vyvíjet nebo jím bude významným způsobem ovlivňován.

Ve světle trendů opětovného využívání, recyklace či nových způsobů uplatnění odpadních materiálů je zřejmé, že tradiční zaměření na permanentní růst bude ustupovat do pozadí a nahradí ho trend prodlužování obměny konstrukcí v čase – bude kladen větší důraz na tzv. life-cycle assessment. Jinými slovy – délka cyklu obměny v čase se bude prodlužovat, vznikne tlak na výrobu trvanlivějších výrobků a uplatňování principů ecodesignu, což půjde ruku v ruce s potřebou nového kreativního řešení a s nutností vzniku nových pracovních pozic.

„Pokud v extrémním případě budeme mít řešení, která umožní plošně opravovat určitou dopravní stavbu jednou za 20 let namísto jednou za 5 let, povede to u řady klasických profesí k situaci, kdy najednou řada pracovníků konkrétního oboru nebude mít co dělat. Oproti tomu bude například potřeba posilovat kompetence v oblasti pravidelné údržby. Proto již dnes nově vznikající akademické směry nejsou zaměřeny pouze technicky, ale rovněž se snaží uvažovat i nad sociálními dopady.

Vedle trendu digitalizace ve stavebnictví se univerzity snaží rovněž uchopit výuku nových typů odborností, které dokážou zhodnotit životní cyklus staveb právě tímto technicko-environmentálním pohledem a budou připravené adaptovat se na nové potřeby směrované na intenzivnější péči o existující stavební objekty a nástroje jejich monitorování,“ vysvětluje Jan Valentin, sustainability manažer společnosti HOCHTIEF CZ.

Vedle vývoje nových technologií a technických řešení je však významná celá oblast potřebného uzpůsobení technických předpisů a norem. Díky modernímu výzkumu a vývoji lze vyrobit řadu věcí a inovovaných produktů, nicméně vždy je nezbytné respektovat obecné předpisy. V normách zpravidla platí princip opatrnosti a konzervatismu a podle slov Jana Valentina přetavení vývoje do praxe nutně obnáší i posun v oblasti standardizace a normalizace, která postupně musí zavádět kritéria a postupy, kterými bude možné aspekty udržitelnosti posuzovat a měřit.

Pokud bychom se na tuto problematiku dívali z hlediska právního řadu, tak se schválením nového zákona o odpadech (na sklonku roku 2020) došlo k úpravám dalších právních norem – např. lze zmínit doplnění v zákoně o zadávání veřejných zakázek. Ten obsahuje nová ustanovení, kdy je pod paragrafy označenými jako odpovědné zadávání zadavatelům uloženo environmentálně a sociálně odpovědné zadávání. Zadavatel tak získává novou sadu nástrojů, díky kterým může nastavit kritéria tak, aby motivoval k většímu uplatňování recyklace a k efektivnějšímu nakládání s odpady.

Pokud bychom se navíc dokázali odklonit od tradičního přístupu, který je založen na sledování čistě investičních nákladů, a naopak se přiblížit k přístupu založenému na nákladech životního cyklu, řada zadavatelů, zhotovitelů a poddodavatelů bude mít motivaci k hledání materiálových a technologických alternativ, které dokážou přesahovat i tradiční, zaběhnuté rámce. Nazíráno prizmatem environmentální šetrnosti výstavby by tak šlo o nejlepší řešení.

„Tyto přerody, jimiž stavebnictví bude procházet, jsou změnami v myšlení a v kultuře toho, jaké okolo sebe chceme utvářet prostředí. Mentálně se tomu ale teprve učíme přizpůsobit – tři předchozí dekády se nesly v duchu soutěžení zakázek na cenu, protože šlo o nejsnadněji porovnatelné a těžko zpochybnitelné kritérium. Přirozeností člověka je pohodlnost. Rádi mluvíme o mnoha věcech, které by se daly dělat jinak, a technicky máme k dispozici celou řadu řešení, ale mentálně jsme se na ně ještě nepřenastavili.

Dogmatem a modlou stále zůstává cena (v řeči investora potom investiční náklad). Nicméně musíme akceptovat, že vedle ceny existují i jiná důležitá hlediska. A zákon o zadávání veřejných zakázek toto dnes posouvá dál – zaváděním institutu odpovědného zadávání kromě jiného říká, že je nutné v zakázkách environmentální kritéria akcentovat. Přechod na více kriteriální hodnocení se přitom nedá udělat ze dne na den, je však potřebné jej podporovat,“ hodnotí závěrem výhledy stavebnictví Jan Valentin.