Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Prasata jsou jako lidé. Když se dvě perou, třetí je usmiřuje, zjistili vědci
Způsob, jakým vepři řeší konflikty, potvrzuje, že jsou to inteligentní, společenští tvorové.
„Mám rád prasata,“ prohlásil údajně Winston Churchill. „Psi k nám vzhlížejí, kočky na nás shlížejí, ale prasata se k nám chovají jako k sobě rovným.“ Zda měl prasata rád také Churchillův současník George Orwell, není už zdaleka tak zřejmé. Také on v nich však dozajista viděl něco, co ostatní domácí zvířata postrádají, neboť právě prasata se stala hlavními hvězdami jeho alegorického románu Farma zvířat. Prasata jsou zkrátka inteligentní společenská stvoření.
Kousat, kopat, narážet
A stejně jako všechna zvířata i ona se někdy perou. Biologický antropolog Ivan Norscia zveřejnil spolu se svými kolegy z italské Turínské univerzity v časopise Animal Cognition studii, v níž sledovali, jak skupina 104 domácích prasat řešila podobné incidenty. Norscia a jeho tým studovali celkem 216 případů prasečích svárů, k nimž došlo v období šesti měsíců.
Některá prasata měla sklon k agresi, jiná se projevovala spíše jako oběti. Kdo byl kým, záviselo převážně na hmotnosti, neboť mezi prasaty (stejně jako u řady jiných zvířat) znamenají kila moc. Agresor mohl oběť kousat, kopat, vrážet do ní nebo ji zvedat (nebo se dopustit kombinace těchto úkonů). Většina konfliktů skončila během několika vteřin, některé ovšem trvaly minutu až dvě.
U většiny živočišných druhů by to tím také skončilo. Na řadě prasečích konfliktů, které Norscia pozoroval, se však mimo hlavních aktérů podílely ještě další strany. Norscia chtěl proto porozumět tomu, jakou roli hrají tito přihlížející při rozhodování rvaček – a co to vypovídá o prasečích kognitivních schopnostech.
Vzhledem k tomu, že přihlížející prase obvykle nemělo dost času, aby do vypuknuvšího konfliktu zasáhlo (byť i to se stalo), Norscia se svými kolegy sledoval především to, co se dělo následující tři minuty po agresivním incidentu. Občas byli svědky toho, že se protagonisté sami usmířili – například se dotkli rypáky. Docházelo k tomu tím častěji, čím slabší příbuzenské vztahy mezi sebou vepři měli.
Norscia se domnívá, že vazby mezi blízkými příbuznými jsou v prvé řadě pevnější, takže se na rozdíl od nepříbuzných jedinců nemusejí tak rychle a explicitně usmiřovat.
Při jiných příležitostech se nicméně do situace vložilo třetí prase. Někdy se tento přihlížející choval jako mírotvůrce, zaujal pozornost agresora a snížil počet očekávaných po sobě jdoucích útoků. Někdy se přihlížející naopak věnoval oběti. Vypadalo to, jako kdyby se ji snažil uklidnit, neboť se u oběti zmírnily projevy spojené s úzkostí, jako je třas a drbání.
Vítejte v klubu
Poskytnutí podobné útěchy oběti zajišťuje prasatům členství v malém a exkluzivním klubu. Totéž totiž dělají někteří primáti včetně lidských bytostí. A spolu s nimi jisté psovité šelmy a vrány. A také sloni, kytovci, papoušci a možná někteří hlodavci, nicméně u nich mají důkazy zatím jen anekdotický charakter.
Zoologové tento seznam považují za souhrn zvířecích druhů, u nichž se, jak známo, nezávisle na sobě vyvinula vyšší úroveň inteligence, a to jak individuální, tak sociální.
Sociální inteligence však nemusí být nutně čistě altruistická. Prasata do konfliktu zasáhla s větší pravděpodobností tehdy, pokud byla s agresorem nebo obětí blízce příbuzná. Jedná se tedy nejspíš o příklad příbuzenského výběru, jenž napomáhá evoluci chování přispívajícího ke kolaterálnímu přenosu individuálních genů spolu s běžnou cestou přímé příbuzenské linie.
Lidé pochopitelně příbuzenský výběr provádějí pořád. Říká se mu nepotismus. Pomáhá nám mimo jiné vysvětlit i počet osob s příjmením Churchill, které zasedaly v britském parlamentu. Vrána holt k vráně sedá.
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
