Praha nemocná. Chřipkou i turismem

Turismus ukradl obyvatelům Prahy centrum a změnil je ve skanzen. Koronavirus turisty vyhnal, byznys trpí a starousedlíci jásají. Obavy z budoucnosti ale mají všichni.

Praha nemocná. Chřipkou i turismem
Zákaz cestování po začátku pandemie dokázal, jak moc turismus ovládl centrum Prahy. Se zahraničními hosty odjel z mnoha míst život – starousedlíků tu moc nezbylo. | Tomáš Novák týdeník HROT

Normálně se mu drtivá většina Pražanů cíleně vyhýbá, maximálně ho se sebezapřením předvede přespolní návštěvě. Karlův most, turistická ikona hlavního města, byl v posledních letech prakticky nonstop zavalený turisty.

Stejně jako Staroměstské náměstí, Karlova, Mostecká nebo Nerudova ulice to nebylo ideální místo pro klidnou, romantickou procházku. Tedy nepovažujete-li za romantické, když muž dámě kurážně s pomocí loktů klestí cestu neprostupným, otravně pomalu se šinoucím davem lidí mluvících směsicí cizích jazyků.

Letos na jaře se to po dlouhé době změnilo. Zahraniční turisté zůstali doma a na památky, osiřelé prakticky ze dne na den, se naopak chodili dívat místní. Byla to jedinečná příležitost nasát původní atmosféru, kterou hektika turismu nadlouho zničila. 

Koronavirus na jednu stranu tvrdě zasáhl turistický průmysl, který v Praze vydělává desítky miliard ročně a zaměstnává desítky tisíc lidí. Na druhou stranu ale ulevil místním, které invazní armády s fotoaparáty a nekonečnou zásobou munice v podobě eur a dolarů stále více vytlačovaly. Ti proto – společně s některými politiky z magistrátu – chápou současnou situaci jako šanci, jak alespoň částečně centrum Pražanům vrátit a hypertrofovaný turismus zkrotit. 

Dvě procenta Prahy

Náhlé a prakticky absolutní zmizení zahraničních hostů naplno obnažilo největší bolest centra Prahy. Potvrdilo se, před čím varovali urbanisté i místní spolky už dlouho. Vytrácejí se z něj starousedlíci s jejich skutečnými životy. Místo toho vzniká skanzen nabízející lacinou iluzi autentického života, který po skončení otevíracích hodin zůstane opuštěný, bez opravdových obyvatel.

Davy turistů skutečnou vylidněnost centra Prahy překrývaly. Když se ale ulice plné nevkusných křiklavých reklam, načančaného braku, kýče a předstírané autenticity vyprázdnily, je to vidět tím víc: Pražané centrum ztratili. Stalo se předmětem turistického průmyslu, a to často na hodně pokleslé úrovni.

29,5 tisíc lidí mělo na konci loňského roku adresu v Praze 1.
13,1 tisíc obyvatel centra Prahy ubylo od roku 1992.
9,2 milionů turistů se předloni ubytovalo v pražských hotelech a Airbnb.
100 miliard korun zhruba dosáhly předloni tržby pražského turistického průmyslu.
70 tisíc lidí zaměstnává v Praze turismus a navazující služby.

Vydlidňování centra Prahy samozřejmě není jen dílem turistů. Počet stálých obyvatel v jádru metropole klesá dlouhodobě. Nejprve za tím stála komercializace, během níž rostl podíl domů s obchody, kancelářemi a službami. Ruku v ruce s tím přišla takzvaná suburbanizace – lidé se stěhovali z čím dál rušnějšího, hlučnějšího a dražšího centra do okrajových částí. Jen mezi roky 1970 a 1990 se tak počet stálých obyvatel Prahy 1 snížil z necelých 70 tisíc na 43 tisíc.

Po otevření hranic pro západní návštěvníky v 90. letech se ale turismus postupně stal hlavním motorem vylidňování a přeměny centra. Lze mu připsat podstatnou část z dalšího úbytku lidí, kteří tu mají trvalé bydliště, až na dnešních necelých 30 tisíc. Mimochodem, to jsou jen asi dvě procenta populace metropole. 

Turismus vymklý z kloubů

Počet obyvatel staré Prahy se tedy scvrkl na úroveň středně velkého okresního města. O to hrozivěji vypadá mnohonásobná přesila turistů, která se na hlavní město valí a která narostla do vskutku masivních rozměrů.

V roce 2002 českou metropoli navštívilo 2,2 milionu cizinců, do roku 2011 se jejich počet zdvojnásobil a pokořil pětimilionovou metu. Předloni už návštěvníků ze zahraničí bylo více než osm milionů, spolu s těmi českými přes devět milionů. Asi není třeba dodávat, že většina z nich míří právě do historického centra, kde dál zhoršují komfort místních a dovádějí je k myšlenkám na stěhování.

Díky zdánlivě nekonečnému proudu zákazníků dosáhl byznys spojený s turismem v Praze impozantních rozměrů. Například jen počet hotelů se od roku 2000 zvýšil o tři stovky na více než 800. Podle údajů statistiků se předloni tržby v turismu včetně navazujících služeb pohybovaly kolem 100 miliard korun. Zároveň v odvětví pracovalo na 70 tisíc lidí, a to opět z velké části přímo v centru, případně v přilehlých čtvrtích.

Je pravda, že nekontrolovatelný boom turismu přinesl podobné problémy také dalším atraktivním městům po celém světě. Česká metropole se ale i tak návštěvností probojovala mezi třicítku nejnavštěvovanějších měst světa. V žebříčku počtu turistů přepočtených na obyvatele je dokonce mezi první trojkou. 

Poslední rána

Citelný zásah do už tak vyhroceného soužití domácích a hostů přinesl v posledních letech navíc fenomén krátkodobých pronájmů. Platformy jako Airbnb propojily majitele bytů s turisty a především u mladé generace pronájmy celých bytů pro větší skupinky lidí postupně v oblibě doháněly klasické hotely.

Nový trend však s sebou přinesl dvě negativní externality. Zaprvé, jelikož šikovně spravovaný investiční byt v centru dokázal vydělávat 40 tisíc až 50 tisíc měsíčně a poptávka se zdála nenasytná, přitáhl snadný a jistý výdělek desítky menších i větších investorů. Ti pak svými nákupy dál zmenšovali a zdražovali bytový fond, který byl dostupný pro trvalé nájemníky.

Například Jan Lukáčik, podnikatel spravující několik desítek podobných nemovitostí, odhaduje, že se v centru v nejlepších dobách pronajímalo – legálně i pololegálně – až ke 20 tisícům apartmánů, bytů a dalších prostor. „Byl to nekonečně hladový trh. Pronajímalo se i opravdu nekvalitní bydlení, poptávka byla velká,“ říká Lukáčik.

S tím úzce souvisí druhá externalita, pro starousedlíky ještě mnohem horší. Zatímco dřív si mládež, která přijela do Česka za večírky, vybila energii v barech, klubech a maximálně v hotelu, nyní se večírky přenesly často doslova za sousední dveře. O tom, že před pandemií Praze turismus přerůstal přes hlavu, nemůže být pochyb.

Stopka bytovým hotelům

Koronakrize může pomoci trend vylidňování centra Prahy zpomalit. Díky čínské chřipce už tu totiž nestojí nájem průměrnou měsíční mzdu, ale i méně než polovinu. Může si jej tak dovolit víc lidí než dříve. A kromě toho mají mnohem lepší výběr.

Důvod? Několikaměsíční kolaps turismu způsobil podnikatelům v oboru obrovské ztráty. Loni v dubnu nebo květnu a poté i v podzimních měsících se například tržby hotelů propadly o více než 80 procent. Část hoteliérů proto zvažuje, co dál. Například řetězec Czech Inn Hotels už přeměnil celé tři stovky pokojů v několika budovách na byty. Většina z nich je sice mimo nejužší centrum, zájemce o Staré Město si ale může vybrat také: zařízený apartmán v Haštalské ulici vyjde zhruba na 15 tisíc měsíčně i s poplatky.

Další podobné případy budou následovat. Podle odhadů může zkrachovat až třetina ubytovacích zařízení v Praze. „Situace s turismem se v dohledné době nevrátí na úroveň, na jakou jsme zvyklí. Hotely i byty Airbnb zůstanou prázdné a budou situaci muset řešit – buď prodejem, nebo se transformují v byty na dlouhodobý pronájem,“ předpovídá majitel realitky Maxima Vladimír Zuzák.

Ještě víc než hotely nabídku bydlení v Praze 1 rozšířili krátkodobí pronajímatelé. Na rozdíl od hoteliérů řada z nich neměla „vatu“, a tak byla donucena své nemovitosti, často pořízené na hypotéku, pronajmout namísto turistům místním zájemcům. „Nabídka bytů k pronájmu v centru Prahy byla obrovská a je zde dobře vidět zákon trhu, jak způsobuje tlak na cenu. Ceny jsou někdy opravdu neskutečně nízké,“ popisuje dopady výpadku turistů Jaroslav Nedvěd z realitní kanceláře Re/Max Anděl.

Podnikání s krátkodobými pronájmy je navíc do budoucna v ohrožení nejen kvůli omezenému turismu. Kvůli stále většímu tlaku nespokojených starousedlíků si tématu všimli i politici na magistrátu. Jednou z nejaktivnějších je radní Hana Kordová Marvanová, která přišla s návrhem regulace. Ta by podle jejích představ měla – podobně jako v jiných západních městech – vrátit službě původního ducha a odradit „Airbnb barony“.

„Mohli bychom obdobně jako jiné světové metropole stanovit pravidlo, že nelze celý byt takto pronajímat trvale, ale jenom po určitou část v roce, například 30, 60 nebo 90 dnů. Nebo bychom taky mohli omezit počet hostů,“ navrhuje radní. Opatření by podle ní mohla snížit počet bytů pronajímaných „na krátko“ až o polovinu. 

Jinak řečeno, část bytů by se už do nabídek serverů Airbnb nebo Booking nemusela vrátit a zůstala by k dispozici pro trvalejší nájemníky.

Nic pro rodiny

Ani dostupnější bydlení ale s největší pravděpodobností nepromění centrum Prahy v místo pro rodinný život. Už dávno neodpovídá dnešním požadavkům: Není tu kde parkovat, chybí zeleň i místa pro sportování, a především skoro úplně zmizely běžné služby.

Nabídka obchodníků v centru se plně přizpůsobila turistické poptávce. Není tak sice problém zajít si do restaurace na předraženou tradiční staročeskou večeři, ve vedlejší prodejně si koupit tradiční staročeské matrjošky a pak si o dům dál dopřát tradiční staročeskou thajskou masáž. Problém je, pokud si chcete koupit housky nebo se zajít ostříhat.

I pokud tedy široká nabídka a dostupné ceny nájmů v jádru Prahy vydrží na dnešních úrovních delší dobu, skladba nových obyvatel bude odpovídat místu a specifickým podmínkám k životu. Mezi nejčastější nájemníky uvolněných bytů tak podle realitních makléřů patří singles nebo mladé páry, které si chtějí užít možnosti bydlení na exkluzivní adrese, ale také třeba studenti nebo manažeři velkých firem. 

Jinak řečeno, nejčastěji chtějí v Praze 1 žít lidé, kteří se nechystají zakořenit natrvalo. „Obecně jsou mezi zájemci nejslabší početní skupinou rodiny s dětmi. I když se samozřejmě najdou výjimky,“ potvrzuje oblastní manažer M&M Reality Jan Martina. 

Noví turisté

Kromě dostupnějšího bydlení si od koronakrize optimisté slibují i nastavení nových mantinelů pro turistický ruch, a tím lepší soužití mezi starousedlíky a hosty. I to by atraktivitě a zájmu o život v centru prospělo.

Až dosud byla Praha zapsaná v bedekrech především jako svobodné a levné město, kde se za laciný peníz dá koupit bez nadsázky cokoli a kde se na dodržování pravidel zas tak nehledí. To přitahovalo cílovou skupinu turistů, kteří tvořili sice jen menšinu, zato je ale bylo nejvíc vidět a slyšet – v tom negativním slova smyslu. 

Doslova proslulá se Praha stala naříklad mezi mladými Brity; zájezdy do české metropole na zapíjení svobody šité cestovkami na míru jsou nejlepším příkladem. Jen předloni se do Prahy přijelo na dva až tři dny pobavit přes 430 tisíc hostů z britských ostrovů. A ostatně i mezi německými turisty, kterých Prahu navštívilo přes 900 tisíc, nebyly zanedbatelné skupinky mladíků toužících po doma nedostupných radovánkách.

Pražský magistrát by tuto pověst města rád změnil. Loni na podzim zveřejnilo vedení města společně s městskou společností Prague City Tourism a Institutem plánování a rozvoje Koncepci příjezdového cestovního ruchu, která si klade za cíl „vybalancovat ekonomické přínosy turismu se strategickým zájmem města a jeho obyvatel“. Co si pod tím představit?

„Chceme kultivovat příjezdový cestovní ruch pro kultivovanou klientelu, která má zájmem o místní prostředí, vyhledává originální, autentické a lokální produkty a služby a utratí zde i více peněz,“ říká Hana Třeštíková, radní pro oblast kultury a cestovního ruchu. „Myslím, že všichni rádi oželíme, když Praha opustí přední příčky destinací levného alkoturismu,“ dodává.

Koncepce mluví o tom, že by Praha i do budoucna lákala více českých turistů na úkor těch zahraničních. Veškeré kampaně na podporu zahraničního turismu by pak měly cílit na „kulturnější“ návštěvníky. Vedle toho chce magistrát jako pomoc Praze 1 odklonit část davů mimo nejužší centrum. Připravuje kvůli tomu nové turistické trasy a chce na ně upozorňovat ve speciální aplikaci. I noční zábava by se měla částečně odsunout mimo historické jádro.

Skeptik může namítnout, že dokument shrnuje většinu známých bolestí, které Praze a jejímu centru především turismus působí a které magistrát slibuje vyřešit už dlouho. Faktem nicméně je, že tentokrát jsou šance na naplnění plánů přece jen větší než v minulosti. Pokud totiž vývoj boje s čínskou chřipkou v Evropě bude pokračovat tak, jak loni začal, do návratu masového turismu bude na provedení plánů ještě spousta času.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Testování ve školách je vládní trapas
  • Čím se liší konzervativec od liberála?
Objednat nyní