Praha je ledový zámek, Brnu chybí přesah

Brno má studenty, kteří ale po škole nenajdou byt. Praha zase místa s obrovským potenciálem, ale bez života.

Praha je ledový zámek, Brnu chybí přesah
Ondřej Boháč (vlevo) a Michal Sedláček | Hynek Glos

Jak si aktuálně stojí naše dvě největší metropole? Co jim chybí a co naopak přebývá? Jak se na nich podepisuje covidová krize a mají šanci z ní vytěžit také něco dobrého? Když se potkají dva šéfové institucí, které v rozvoji Prahy a Brna udávají směr, občas to zajiskří. Dozvíme se třeba, že v moravské metropoli se tak dobře a pohodově žije, že ztrácí ctižádost něčím vyniknout. „Určitě je Brno sebevědomější, než když jsem vyrůstal, kdy každý, kdo měl ambice, chtěl odtamtud vypadnout. To už teď není, ale chybí nám nějaký přesah, jako třeba Basilej je proslulá zdravotnickým výzkumem nebo jiná města uměním,“ říká Michal Sedláček, hlavní architekt města Brna. 

Praha se zase ztrácí z mapy Evropy a plíživě se z ní stává snědený krám. „Nejsme schopni čelit dynamickým globálním výzvám a je to rozdrobeností města v kombinaci s macešským přístupem státu. Myslím si, že máme nejdražší systém veřejné správy v poměru k efektivitě,“ podotýká Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. 

Jakým městem je Brno a Praha v tuto chvíli? Kdybyste měl k charakteristice použít jen pár slov, která vás napadají?

Sedláček: Studenti, výzkum, startupy. 

Boháč: Já bych použil raději slovesa. Přešlapující. Rozdrobená, což normálně lidé nevidí. Praha je jako ledový zámek. To je nádherná věc, ale je vlastně i děsivá tím, jak je mrtvá. Je to krásné a znejisťující zároveň, což je teď hodně dané covidem, ale platilo to už před ním.

Je Brno krásné?

Sedláček: To slovo bych nepoužil. Krásná je Praha, Brno je příjemné, pohodové. 

Co Praze a Brnu chybí?

Sedláček: Nám určitě chybí nové nádraží. Nemáme fungující letiště a mít nebudeme, spojení do Vídně a do Prahy je špatné, takže vlak potřebujeme. Chybějí nám byty, zejména studenti, kterých je plné Brno, nemají po tom, co dokončí školu, šanci pořídit si bydlení a v Brně zůstat. No a samozřejmě potřebujeme nový územní plán, na kterém už 20 let pracujeme a jehož schválení bude ještě nějakou chvíli trvat. 

Boháč: Územní plán to je taková zeď nářků i u nás. Praha nemá na účtech desítky volných miliard, jak je nám předhazováno. Z hlediska infrastruktury budeme mít problém ji vůbec ufinancovat. Do Klausových úsporných balíčků se stát na dopravní infrastruktuře podílel a od té doby to nedělá. Ale že by se stát nepodílel na financování metra, to je v evropském měřítku unikát. Představte si, že by stát dělal stavbu, která překračuje jeho roční rozpočet, třeba stavěl několik Dukovan najednou, a přesně to nás s metrem D čeká. 

Praha nepotřebuje peníze na provoz a stát má Prahu těžit, pomáhat z příjmů z ní chudým regionům, zároveň má ale v konkrétních stavbách hlavnímu městu pomoci, aby mohlo ty příjmy do státního rozpočtu generovat. Vládne tu představa, že Praha je bohatá a nic nepotřebuje, ale tak to není. Já pořád slyším, že když chceme něco prosadit, máme přece jako kraj na rozdíl od jiných měst zákonodárnou iniciativu. Ve sněmovně je ale vždy nejsilnější koalice ta mimopražská. Přátelé, kolik nám schválila sněmovna návrhů? Ani jeden a nebylo to jejich validitou. 

Sedláček: A kolik toho metra chcete stavět? My také chceme stavět metro…

Boháč: Vzhledem k tomu, jak náročný je proces jeho povolování a že nám stát nic nechce přidat, postavíme asi spíš centimetro…

Ondřej Boháč (38)
• Vystudoval geografii na Přírodovědecké fakultě UK. 
• Od roku 2006 pracoval jako student na pražském magistrátu ve funkci koordinátora Geografického informačního systému.
• V roce 2011 se stal poradcem prvního náměstka primátora Tomáše Hudečka, a když se tento stal v roce 2013 pražským primátorem, stanul Boháč ve funkci ředitele kanceláře primátora.
• V roce 2015 se stal zástupcem ředitele IPR a následně byl v prosinci 2016 jmenován šéfem institutu. 
• Stál u zrodu Pražských stavebních předpisů a inicioval i vznik Centra architektury a městského plánování (CAMP).

Stát ale Brnu také nechce nic dát na jeho diametr… 

Sedláček: Ted děláme studii proveditelnosti „brněnského metra“, tedy Severojižního kolejového diametru, jestli bude lepší postavit podzemní vlak, tramvaj nebo metro. Aby projekt platil stát, musel by to být podzemní vlak.

Boháč: Otázka s dopravními stavbami je ale mnohem širší. Je potřeba vrátit Prahu na infrastrukturní mapu Evropy… a v té figuruje i Brno. 

Sedláček: Protože je mezi Prahou a Vídní…

Boháč: Tak sledujte. Když chcete jet vlakem z Berlína do Vídně, nejrychlejší je spojení mimo Česko. Je o několik set kilometru delší, ale o dvě hodiny rychlejší. My na té evropské mapě nejsme. To je naše chyba a nerozum státu, když si vezmeme, kam se posouvají města jako Varšava, ale i Krakov. V Polsku se z dotací stavějí dálnice, u nás rozhledny. Alespoň se můžeme rozhlédnout tou naší krajinou…  

Když už víme, čeho se vám nedostává, čeho máte nadbytek?

Boháč: Před rokem bych řekl turistů…

Sedláček: Brownfieldů.

Vy máte v Brně turisty rádi? V Praze byli před covidem už takový obtížný hmyz…

Sedláček: Když turista chce poznat opravdové Česko, nepozná ho v Praze nebo Krumlově. U nás ano, v restauraci potká živé „domorodce“, jídelníček bude mít v češtině a s obsluhou se musí domluvit, co je co…

Boháč: Ale otázka je, kolik turistů chce vůbec poznat Česko. Oni chtějí vidět Prahu a je jim jedno, jestli je to Čečna…

Sedláček: Ale je procento turistů, kteří chtějí vidět skutečný život. 

Boháč: To je pravda a ten v Praze uvidí jen těžko. Turismus se koncentroval na neuvěřitelně malou plochu, zhruba do deseti ulic, což je tristní i vzhledem k tomu, jak velkou máme památkovou rezervaci – mimochodem jednu z největších na světě. 

Praha tedy měla turistů moc, Brno málo. Nebudeme se je ale teď všemi silami snažit nalákat zpátky? V Praze je na ně navázaná velká část ekonomiky…

Sedláček: Já si myslím, že ne. Jsem docela zcestovalý, ale Praha je tak výjimečná, že sem tu cestu najdou. Takových měst, které mají různé architektonické styly, řeku v centru, kopce, je ve světě opravdu málo. Budapešť je na rovině, Vídeň i Paříž jsou imperiálně chladné, Praha má atmosféru jako žádné jiné město.

Boháč: Ale ta se také vytrácí. To je trend posledních let hodně daný rozmachem Airbnb, které začalo město devastovat. Nemáme legislativní nástroje, abychom toto nečekané „požehnání“ uměli regulovat. Byty jsou přestavěné na masové podnikání, nedá se v nich dost dobře dlouhodobě žít. Jsou pěkné, ale vybavené tak na dva dny. Měnit je zpátky by byla docela velká investice. Já si myslím, že se vlastníkům bytů na Airbnb vyplatí počkat. 

Dá se v Brně pronajmout byt za sedm tisíc?

Sedláček: To ne, hodně bytů si pronajímají studenti, 2 + kk si pronajmou čtyři, a to také mění charakter bytů. Studenti by měli bydlet ve studentském bydlení. 

Boháč: Nám chybí jakékoliv bydlení. I to souvisí ale s tím, že město je rozpadlé a žije trochu z podstaty. Praha není jedno město, ale válčící městské části. Ty si navíc chodí k městu jako ke švédskému stolu a ke svěřenému majetku se chovají jen podle svých zájmů, nikoliv celoměstských. Praha je snědený krám. Je odleskem té bohaté Prahy minulosti, jen to zatím není příliš vidět. Navíc městské části dosud dotovaly provoz právě z prodeje svěřených bytů a ten mejdan už také skončil. Svazuje nás hrozná rozdrobenost a rozežranost. Možná nás krize přinutí k nějaké racionalitě. My jsme si zvykli, že zdroje tu prostě jsou…

Michal Sedláček (58)
• Vystudoval architekturu na VUT Brno. Poté pokračoval v postgraduálním studiu na AVU v Praze. 
• Po studiu pracoval jako redaktor se zaměřením na architekturu a umění v Československém rozhlase na stanici Mikrofórum. 
• Krátce po sametové revoluci odešel do New Yorku, kde získal práci v architektonické kanceláři Marlo & DeChiara. 
• V roce 1994 složil požadované zkoušky a získal akreditaci architekta ve státě New York. Následně odcestoval za prací do Moskvy
• Po třech letech se vrátil zpátky do New Yorku. Po roce pak pokračoval v cestě na západ do Kalifornie. 
• V Los Angeles byl přijat v roce 1998 do firmy Franka Gehryho. U Gehryho pracoval na mnoha významných oceněných projektech, například na koncertní hale Walta Disneyho v LA.
• V roce 2007 založil a poté vedl losangelskou pobočku architektonické firmy Aedas. Mezi nejvýznamnější projekty a návrhy studia patří losangeleský stadion pro NFL.
• V roce 2016 se vrátit zpět do Česka a vyhrál výběrové řízení na hlavního architekta města Brna.

Je Brno snědený krám? 

Sedláček: U nás ještě město vlastní zhruba 15 procent z celkového počtu bytů (Praha jako město má zhruba sedm tisíc ‒ pozn. red.), ale když dostaneme úkol najít pozemek pro nějaký větší městský záměr, je to hodně těžké. A teď hrozí, že se bude další městský majetek prodávat, protože město bude mít v důsledku covidu potíže s rozpočtem. 

Jaký vidíte rozdíl ve vnímání obou měst?

Sedláček: Mám tady z toho povídání pocit, že Praha myslí celostátně, nadnárodně, Brno spíš pořád lokálně, což bude určitě dáno i postavením těchto měst. Praha je celosvětově známá, Brno ne. Aby se to Brno posunulo, musí se něčím dostat do nadnárodní pozice, a to něčím jiným než krásou a turismem. Třeba školstvím nebo vědou. Určitě je Brno sebevědomější, než když jsem vyrůstal, kdy každý, kdo měl ambice, chtěl odtamtud vypadnout. To už teď není, ale chybí nám nějaký přesah, jako třeba Basilej je proslulá zdravotnickým výzkumem nebo jiná města uměním. 

Boháč: To je paradox. My strašně hřešíme, jak je naše město krásné. To je stejné jako krásná ženská. Nemáme ambice se utkávat s jinými městy, protože nemusíme. 

Sedláček: My také strašně hřešíme, ale na něco jiného. Máme studentský život, sice nemůžeš sehnat byt, ale lidé jsou v Brně spokojení. Dobře se u nás žije, nejsme pod tlakem jako třeba Ostrava, odkud se lidé stěhují ven. U nás se žije pohodově, takže si lidé myslí, proč něco měnit. Proč mít celosvětově oceňované nové nádraží? Vždyť my si do té Vídně dojedeme. Sice to chvíli trvá, ale to přežijeme… Za posledních 15 let ubyla v Brně dvě procenta obyvatel, ale v okolí přibylo 20 procent. Řada jich dojíždí. 

To je u nás normální. Středočeský kraj je v podstatě zázemí Prahy…

Boháč: Ale to má jiné důvody, než že by lidé chtěli bydlet za městem. Prostě si bydlení v Praze nemůžou dovolit. 

Nebude se měnit i prostupnost sociální, která je zatím velkou devízou Prahy?

Boháč: Zatím tu nejsou ghetta pro chudé ani bohaté. Sociální prostupnost je plusem Prahy, ale to se může hrozně rychle zhoupnout oběma směry. Řešení důsledků pak ale bude stát město obrovské peníze třeba na prevenci vyloučených lokalit. My potřebujeme nutně vyřešit vztah se Středočeským krajem a jeho divokým rozvojem, polovina problémů Prahy je za její hranicí. 

Sedláček: Myslím si, že se bytová krize časem vyřeší. V Praze i Brně jsou místa, kde je možné stavět desetitisíce bytů. Cesta se najde, ať už prostřednictvím soukromého sektoru, nebo města.

Já ale neslyším jediný recept.

Boháč: Stavět je problém, ale jinudy se z toho nedostaneme. Do Prahy přichází ročně 15 tisíc lidí a oni musejí někde bydlet, zároveň se zvyšují požadavky na komfort, víc lidí je singl. To je do určité míry trochu jako fyzikální jev, který musíme respektovat a snažit se ho moderovat, protože ho neumíme zastavit. Zároveň tu panuje strašný mentální blok říci, že se stavět má. S tím má řada lidí včetně starostů problém. Jestli jsem to z těch mnoha diskusí odpůrců pochopil, tak ta spása má být v tezi, že bytů je dost, jen je musíme správně přerozdělit. To je ale nebezpečná teze, která může skončit individuální, nebo celospolečenskou krádeží, jak nám dějiny ukazují. Já na to můžu reagovat tím, že říkám: Tak si představte, že všechny ty hnusné developerské firmy vezmeme a dáme městu, co se stane? Bude se stavět ještě méně nebo vůbec. 

Sedláček: U nás se o přerozdělování nemluví. U nás v diskusích nezaznívá, že máme prázdné byty, ale to bude asi také tím, že nemáme fenomén Airbnb a investičních bytů. 

Proč si myslíte, že k vám do města jezdí turisté?

Sedláček: Protože Brno je mezi Prahou a Vídni. Jsme dobrá zastávka. A máme vilu Tugendhat, tu znají všichni milovníci moderní architektury. Proto všichni architekti na světě vědí o Brně.

Ondřej Boháč (vlevo) a Michal Sedláček
Hynek Glos

Má také Praha nějakou vilu Tugendhat? 

Boháč: Takovou pecku asi nemáme. Zato máme krásné kulisy pro to jet se sem levně opít. Chceme pracovat na tom, aby motivace byla jiná, máme velkou kulturní nabídku…Ale masový turismus je jako plevel, který se jako první objeví hned, jak covid zmizí. Zároveň my nejsme příliš akceschopní a není to tím, že by lidé málo pracovali. Nejsme schopni čelit dynamickým globálním výzvám a myslím, že je to tou rozdrobeností města v kombinaci s macešským přístupem státu. Myslím si, že máme nejdražší systém veřejné správy v poměru k efektivitě a experiment s přenesenou působností státu na obce je jen jedním zrůdným příkladem. Pokud tohle nepřenastavíme, budeme si tu moci soutěžit uvnitř státu, ale rozhodně ne s městy za hranicemi. 

Má vaše město něco jedinečného, na čem by mělo stavět?

Sedláček: Když si řeknu, že chci bydlet ve velkém městě a nechci mít ostré lokty, které jsou potřeba v Praze, pak je Brno ideální město. Všichni se tu známe, ale sousedé si ještě nekoukají pod pokličku. Ani maloměsto, ani velkoměsto. Prostě město s ideální velikostí.

Na čem by mohla stavět Praha?

Boháč: My si hodně slibujeme od nového koncertního sálu. Víme, že máme deficit v moderní architektuře. Máme potenciál v obrovských budovách typu Invalidovna nebo Karlínská kasárna, kde ale trochu přešlapujeme a přetahujeme se se státem. Máme Strahovský stadion, který je v určitých parametrech největší na světě. To jsou kráčející dějiny, přitom trochu zapomenuté, ale my bychom se k němu měli upínat, měl by být takovým majákem nad městem. Máme řadu zapomenutých míst, se kterými musíme pracovat, ale když si rozdrobíte chleba a pak jej chcete namazat máslem, jde to těžko. 

V Ostravě postaví koncertní sál jako první, plánují největší mrakodrap v republice, mají doubledecker, Colours of Ostrava…Nezačíná vás Ostrava válcovat?

Boháč: Já bych jim to hrozně přál, ale vůbec se toho nebojím. 

Sedláček: Zatím máme nejvyšší budovu u nás v Brně. Ale držím jim palce. 

Ostrava má heslo, že chce být cool. Co vy?

Sedláček: My už jsme cool. 

Boháč: My budeme spíš jako kůl v plotě. Našim největším limitem je, že spojení Prahy se světem začíná být strašně slabé. Souboj evropských měst je docela drsný a my začínáme být mimo. Praha měla suverénně nejlepší podmínky stát se jakýsi nadregionálním centrem v Evropě, ale Varšava už nás předjela. 

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní