PPF v balkánském ohni

Mediální byznys skupiny PPF letos okurková sezona nečeká. Na Balkáně se skupina ocitla v ostré konkurenční válce o peníze i reputaci

PPF v balkánském ohni
Šéfem mediální skupiny United Group, která je přímým konkurentem PPF na Balkáně, je Dragan Šolak, Srb se švýcarským pasem a s kontroverzní pověstí balkánského střelce. | Archiv

Když skupina PPF loni na podzim přebírala televizní skupinu CME, netrpělivě se čekalo, co to udělá s rozložením sil na mocenské mapě v Česku. Zda se změní názorová dikce nejsledovanějšího zpravodajství v zemi a zda se kriticky vyhraní vůči vládě Andreje Babiše. Nic zásadního se nestalo. Premiér Babiš na Novu chodí pořád rád, protože tam dostane spoustu prostoru, nikdo do něj neryje a neútočí na něj. Zpravodajství je zejména o životě „běžných“ lidí, krimi, kuriozitách a zvířátku na konec. Těžko v tomto ohledu hledat rukopis nového majitele. Tak tomu bylo na Nově vždycky. Už od dob Petra Dvořáka zde platí mantra, že komerční televize aktivní politiku nedělá, neinvestiguje, nekritizuje, výhradně baví. I proto se kvůli servilnímu přístupu k vládě a premiérovi ve vysílání Novy nikdo nehrne na barikády a skupinu PPF netepe.

„Uvědomujeme si odpovědnost, kterou na sebe převzetím CME bereme. Její pozice na trhu je velmi dobrá, a proto budeme dál pokračovat v budování sítě navzájem nezávislých televizních kanálů v jednotlivých zemích,“ říkal loni diplomaticky Petr Kellner, zakladatel a hlavní vizionář PPF, když jeho skupina komerční televize v pěti evropských zemích přebírala. 

Možná už tehdy tušil, že kolem převzetí české Novy nebude zdaleka takový rozruch, jaký ho čeká na nevyzpytatelných trzích jihovýchodní Evropy, kam skupina proniká jako poměrně neznámý predátor. Navíc do prostředí specifických ekonomicko-politických vztahů a do strategických oblastí, kterými média a telekomunikace bezesporu jsou.

Kellner koncem března tragicky zahynul při pádu vrtulníku na Aljašce a jeho následovníci se na Balkáně ocitli v otevřené válce. A to hned na několika frontách a v několika zemích. Pálí na ně nejen tamní politici, ale také sami novináři a v neposlední řadě bohatí a vlivní konkurenti. 

Slovinská stopa

Když na začátku prosince loňského roku na lublaňském Mezinárodním letišti Jože Pučnika přistál modro-bílý Boeing 737 v úpravě BBJ českého miliardáře Petra Kellnera, byla toho plná slovinská média. Petr Kellner přiletěl do země vyloženě na otočku, aby se na pár hodin setkal se svérázným slovinským premiérem a populistou Janezem Janšou. Ten proslul například tím, že jako jediný z evropských státníků gratuloval Donaldu Trumpovi k vítězství v amerických prezidentských volbách, které Trump nevyhrál. 

Obsah jednání slovinského politika s nejbohatším Čechem sice nebyl oficiálně zveřejněn, ale tamní novináři měli jasno, o čem oba muži jednali. Kellner se totiž nákupem CME stal také majitelem největší a nejvlivnější televizní stanice v zemi, POP TV. Ta řadu let platí za silně protivládní médium, jehož redaktory Janša na svém aktivním twitteru mnohokrát označil za lživé manipulátory. Když majitelé CME oznámili prodej televizní sítě skupině PPF, Janša na sociálních sítích jen sarkasticky konstatoval, že „největší opoziční strana byla právě prodána“, a text doprovodil mrkajícím smajlíkem. 

Nikdo tak nepochybuje o tom, že předmětem schůzky byla zejména redakční politika POP TV vůči vládě a možné další byznysové konsekvence působení PPF na slovinském trhu. Těžko dnes spekulovat, zda výsledkem schůzky byla nějaká dohoda o narovnání vztahů, či pakt o neútočení. Zástupci PPF to popírají, na druhé straně někteří slovinští novináři o tom nepochybují.

„Novináři z televize, se kterými jsem hovořil, mluví o autocenzuře. Jsou sledováni, vědí, že jejich reportáže se překládají a posílají do Prahy. Říkají, že zprávy o slovinské politické situaci už nejsou vítány. Naopak se prosazují zprávy ze společnosti, třeba o tom, jak se lidé vracejí do hospod, snaží se ukazovat život ve Slovinsku co nejnormálněji,“ říká Borut Mekina, reportér známého slovinského týdeníku Mladina a někdejší člen Slovinské asociace novinářů, který na toto téma napsal několik kritických článků. A není ve slovinském éteru zdaleka jediný. 

O tlaku slovinské vlády na POP TV poměrně ostře píše také zpravodajský web Necenzurirano.si, který nedávno dokonce přišel se zprávou, že Janšovi lidé tlačí na PPF, aby ke své slovinské mediální skupině Pro Plus, majiteli POP TV, přikoupila ještě nejvlivnější slovinský deník Delo. Mimochodem, o něj se v minulosti neúspěšně ucházela skupina J&T prostřednictvím své slovenské mediální skupiny Joj Media House. Spojením Dela a POP TV by podle Necenzurirano.si vznikl tamní mediální hegemon, který by dokázal pohodlně hýbat s veřejným míněním ve prospěch vládní strany SDS. 

Proč by se PPF pouštěla do vnitrostátních politických her v drobné evropské zemi se dvěma miliony obyvatel? Základem těchto příběhů je skutečnost, že pozice skupiny PPF, stejně jako dalších zahraničních investorů v zemi, není kdovíjak silná. Tím méně v médiích. Janša se netají tím, že zahraniční investice chce mít maximálně pod kontrolou a stejně tak strategická odvětví v zemi. Řada odvětví ve Slovinsku není privatizována a tamní byznysová mapa se vyznačuje mnohdy nepřehledným křížovým vlastnictvím bank, velkých podniků a koncernů se silnou státní účastí. 

PPF se tam nemá moc o co opřít. Na rozdíl od jiných zemí v regionu ve Slovinsku nemá sítě ani jiná telekomunikační aktiva. Právě kvůli tomu na PPF údajně tlačí stát skrze státní moloch Telekom Slovenije, dominantního hráče na poli telekomunikačních služeb, ale také distribuce obsahu v zemi. Poté, co v roce 2017 skončilo takzvané pozemní televizní vysílání, Telekom uzavřel se stanicemi smlouvy o televizním vysílání. Na základě toho si televizní společnosti v čele s Pro Plus účtují poplatky za distribuci svých stanic. Právě CME má mít údajně vyjednané nejlepší podmínky. I díky tomu se slovinské části CME v letech 2017 až 2019 zajímavě zvýšily tržby, a především ziskovost. Zatímco v roce 2017 Pro Plus utržila 68 milionů dolarů, v roce 2019 už to bylo zejména díky poplatkům od operátorů celkem přes 80 milionů.

Teď však již Češi údajně dostávají signály, že lukrativní smlouvu lze kdykoli vypovědět nebo změnit. Navíc smlouva z roku 2017 končí v roce 2022 a je otázka, jak k ní státem kontrolovaný operátor přistoupí. „Tlak na novináře samozřejmě není něco, co PPF dělá sama od sebe, ale je důsledkem tlaku, který na ni uplatňuje slovinská vládnoucí strana SDS s Janšou v čele. PPF může přijít o klíčové smlouvy. Je otázka, do jaké míry je PPF schopna odolat politickým tlakům a dostát svému závazku podporovat svobodnou žurnalistiku,“ zamýšlí se Borut Mekina z týdeníku Mladina.

Někdejší ministr informatiky a porevoluční novinář Vladimír Mlynář, dnes člen nejužšího vedení PPF zodpovědný za vnější vztahy skupiny, nad zmiňovanými články ze Slovinska jen kroutí hlavou. „Ano, Petr Kellner se se slovinským premiérem sešel. Byla to ale jen zdvořilostní návštěva velkého investora, nic víc.  Dělá to tak Elon Musk i další velcí investoři, děláme to tak i my jako PPF. Nepřisuzoval bych tomu větší význam. Představa, že tu v Praze řešíme, co se vysílá ve slovinské televizi, je nesmyslná. Máme vážně jiné starosti. Navíc co vím, pan premiér si na vysílání televize stále veřejně stěžuje, takže o žádné provládní cenzuře nemůže být řeč,“ říká Mlynář. 

Slovinsko pro PPF není strategickým trhem, v rámci CME je tradičně nejmenší, tržby jsou zhruba třetinové oproti Česku a méně než poloviční ve srovnání s Rumunskem. Ještě před příchodem PPF se američtí majitelé CME pokoušeli slovinskou televizní větev prodat. Neúspěšně. Podle lidí z PPF k žádné redakční čistce nedošlo, v čele redakce stojí stále stejní lidé, televizi nadále vede ostřílený slovinský mediální manažer s česky znějícím jménem Pavel Vrabec. Ten pracuje v Pro Plus od roku 1996, a tudíž ho těžko někdo může označit za muže PPF.

PPF přiznává možnost nějakých do angličtiny přeložených článků o slovinské politice. Ty ale podle ní nemířily do sídla PPF na Evropskou třídu, ale na půdu takzvané nezávislé redakční rady, která má v popisu práce hodnotit vyváženost zpravodajství napříč skupinou. Tu vytvořil společně s etickým kodexem v září 2018 ještě původní management CME v čele s Christophem Mainuschem. Radu tvoří externí mediální experti a předsedá jí Němec Hans Mahr, dlouholetý šéf RTL Group. 

(Ne)přítel Šolak

Podobně vyhrocená situace je ale i v jiných zemích tohoto regionu, kde PPF působí. O redakčních čistkách a změně redakční politiky směrem k podpoře vládnoucí garnitury se hovoří také v Bulharsku, kde CME provozuje silnou televizní společnost BTV s bezmála třetinovým podílem sledovanosti a kde zároveň ovládá silného telekomunikačního operátora Telenor Bulgaria. 

Zde po příchodu PPF skutečně proběhlo personální zemětřesení. Odešla velká část redakce i vedení televize. To přiznává i Vladimír Mlynář, ale odmítá, že se jednalo o koordinovaný zásah ze strany PPF. Většina lidí prý odešla sama a česká investiční skupina měla co dělat, aby tamní personální díry dokázala rychle ucpat. Ostatně se tam přesunul český tým, který vede Luboš Jetmar, někdejší klíčový manažer TV Prima, a Martin Švehlák, bývalý šéf zpravodajství TV Nova. 

I zde se objevují hlasy o změně charakteru zpravodajství z původně kousavého a kritického stylu, v němž často dostávaly prostor nejrůznější korupční kauzy, směrem k lidovému infotainmentu a větší solidaritě s expremiérem Bojkem Borisovem. Ruch kolem televize pochopitelně eskaloval před dubnovými parlamentními volbami. Z nich Borisov sice vyšel vítězně, ale nedokázal sestavit vládu. Tu ostatně nemá Bulharsko dodnes a zemí zmítá politická krize. 

Klid nemá PPF ani v Srbsku, kde pro změnu čelí obvinění, že těží z přílišné blízkosti ke státnímu Telekomu Srbija. Ten údajně chystá velmi těsnou spolupráci a sdílení infrastruktury se srbským Telenorem, který patří právě PPF. Podle těchto hlasů je PPF součástí plánů srbského prezidenta Aleksandara Vučiće na vytlačení takzvaně nezávislých médií z éteru. Zde ale na scénu přichází hlavní strůjce nebývalého honu na skupinu PPF a její balkánský byznys.

Na straně těchto médií stojí balkánská mediální skupina United Group, která v Srbsku provozuje kabelovou televizi Nova S a zpravodajský kanál N1, což je přidružený partner zpravodajské sítě CNN, podobně jako Prima v Česku. United Group v Srbsku vlastní také kabelového operátora SBB. 

United Group je velmi agilní mediální skupinou, které patří operátoři a média v Srbsku, Bulharsku, Slovinsku, Černé Hoře, Řecku a Chorvatsku. Na většině trhů je tak v přímém konkurenčním vztahu s PPF. Stojí za ní Srb se švýcarským pasem Dragan Šolak, muž s kontroverzní pověstí balkánského střelce. Po spojení s americkým fondem KKR získal zdroje na nebývalou expanzi napříč regionem. Dnes v United Group drží většinu neméně bohatý britský fond BC Partners a společně se snaží ve stále poměrně divokém regionu vytvořit vertikálně organizovanou skupinu, v níž by se spojily telekomunikace a média. Stejnou filozofii razí i PPF. 

Pikantní je, že Kellner se Šolakem v určité fázi spolupracovali při námluvách se CME. Chvíli to vypadalo, že skupinu budou kupovat společně, přičemž si následně rozdělí jednotlivé země. Z neznámého důvodu se však tato koalice rozpadla a PPF nakonec CME koupila sama. 

Dnes tak někteří pozorovatelé z trhu hovoří až o iracionální nevraživosti mezi oběma skupinami, která se projevuje v informačních válkách na všech trzích. Zajímavým detailem je třeba fakt, že právě United Group měla od CME kupovat před třemi lety slovinské a chorvatské televize. Nakonec dopadl pouze prodej chorvatské Novy, zatímco prodej POP TV ve Slovinsku úřady zablokovaly. 

Šolakova skupina United Group letos také dokončila významnou akvizici v Bulharsku, když získala telekomunikační a mediální skupinu Nova Group. O ni se před třemi lety ucházel také Kellner, ale obchod neprošel přes tamní antimonopolní úřad. V Bulharsku vede Šolak rovněž ostré spory se státem ohledně přidělení frekvencí na 5G služby, kde s ním kromě Telenoru zápasí také rakouský A1 Telekom Austria.

   

Pozice obou konkurenčních skupin se navíc stát od státu liší. Zatímco ve Slovinsku má PPF jen média, Šolak zde kontroluje telekomunikační společnost Telemach. V Srbsku je zase silnější PPF díky Telenoru a možnému dealu s tamním Telekomem. Každopádně je jasné, že hra o mediální trůny na Balkáně teprve začíná. 

„Kellnerovi se nechtělo příliš pronikat do těchto vztahů. Po zkušenostech z Ruska se chtěl podobným hrám vyhnout. Balkán není snadno uchopitelný, hraje se tu podle jiných pravidel. Ostatně už neúspěch v Bulharsku při pokusu koupit Nova Group ukázal, že toto teritorium PPF neumí, není tu doma a vždy tu bude tahat za kratší konec,“ popisuje nejmenovaný mediální expert, který má osobní zkušenosti z těchto trhů. 

Šolak umí velmi dobře využít emocí veřejnosti. Ačkoli sám zápasí s pověstí všehoschopného mediálního šíbra, který manipuluje s politiky a média používá pro svůj prospěch, v tomto souboji obratně posiluje obrázek PPF jako východní prorusky a pročínsky orientované skupiny, zatímco on se pasuje do role garanta západních standardů, neboť reprezentuje západní kapitál. A tamní novináři tento výklad poměrně ochotně přijímají.  „Samozřejmě je to nesmysl. Geopolitika je pouhá zástěrka. Tady jde o čistokrevný konkurenční boj,“ má jasno Vladimír Mlynář. 

Nikdo nepochybuje o tom, že PPF je v první řadě oportunistický hráč a telekomunikace v Evropě jsou pro ni dnes klíčovým sektorem. Její autentická emoce ve slovinské či bulharské politice se ale limitně blíží nule. Stejně tak není třeba dělat si iluze o tom, že by se skupina příliš zdráhala uzavřít psané či nepsané dohody s představiteli státu, pokud by jí to zajistilo byznysový prospěch. Ostatně i díky nim v Rusku a v Číně vyrostla do globálních rozměrů. 

Ale i to může být součástí konkurenčního boje, když jde o státem regulovaný a strategický byznys. Tím spíše na Balkáně. Čas ukáže, kdo tento boj zvládne lépe. Zda nájezdníci z Česka, kteří nečekaně přišli o velitele, nebo místní mediální baroni s miliardami z Londýna a New Yorku v zádech. 

Týdeník hrot

  • Filozof jednorožcem
  • Skutečná lekce z 11. září
Objednat nyní