Pozor, radioaktivita

Týdeník Hrot měřil gama záření v Česku i zahraničí. Větší dávku než elektrárny způsobuje radon v budovách.

Pozor, radioaktivita
„Dávka, kterou dostáváme běžně všichni, je kolem čtyř milisievertů za rok,“ říká Petr Kuča, který stojí v čele projektu Ramesis. | Hynek Glos

Budete-li mít někdy příležitost navštívit redakci týdeníku Hrot na pražském Žižkově, vězte, že při příchodu dostanete dávku záření gama o příkonu 0,25 microsievertu za hodinu (µSv/h). Jde o jednu z nejvyšších hodnot, jakou se redakci podařilo během zhruba třítýdenního měření v Česku i zahraničí naměřit. 

Jakákoliv obava však není namístě. „Dávka, kterou dostáváme běžně všichni, je kolem čtyř milisievertů za rok. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni se přitom sto milisievertů považuje za malou dávku ve smyslu, že dotyčného není třeba nijak léčit,“ vysvětluje Petr Kuča ze Státního ústavu radiační ochrany (SÚRO). Abyste se tedy dostali na běžný roční průměr, museli byste před redakcí Hrotu postávat nepřetržitě satanských 666 dní. 

Měří školy i zahrádkáři

Nápad ověřit, jak se to s radioaktivním zářením v Česku vlastně má, vznikl v redakci koncem letošního června. Impulzem se stalo zjištění Organizace smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBTO), která zaznamenala koncentraci radioaktivních izotopů nad Baltským mořem. Později potvrdily neobvyklé hodnoty i úřady Finska, Švédska a Estonska. 

Naměřená čísla byla velmi nízká a nejspíš šlo o závadu při civilním využití jaderné energie. Ještě předtím však Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) oslovila několik desítek zemí, zda u nich nedošlo k závadě. Vedle trojice zmíněných států přicházelo jako možný původce ještě Rusko. Nepřiznal se však nikdo. To není zkušenost nová, ani ojedinělá.  

Zvědavost nakonec přivedla týdeník Hrot do sídla SÚRO v pražských Nuslích. Ústav vesměs poskytuje své služby Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost. Vedle toho však pod ním už pět let běží projekt Ramesis, v jehož čele stojí právě Petr Kuča. Od ústavu si tak může kdokoliv vypůjčit přístroj Safecast bGeigie Nano vybavený Geiger-Müllerovým detektorem gama záření a GPS, umožňující mobilní měření příkonu a ukládání naměřených hodnot spolu s polohou a časem za jízdy autem či pěšky.

Mírně zvýšenou intenzitu záření gama lze naměřit třeba na příbramských haldách. Pohyb kolem i po nich je přesto v zásadě bezpečný.
Shutterstock.com

Přístroj vyvinula skupina nadšenců po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima v roce 2011 s cílem, aby si kdokoliv mohl kdykoliv ověřit oficiálně prezentované údaje úřadů vlastním měřením. Stavebnice Safecast bGeigie Nano je běžně dostupná i na internetu za zhruba 600 dolarů. V případě méně technicky nadaných jedinců (což je i náš případ) je možné si ještě připlatit za zkompletované měřidlo tisíc dolarů navíc. A nebo si ho vypůjčit od SÚRO výměnou za příslib, že veškerá naměřená data poskytnete ústavu pro výzkumné účely i zveřejnění na webových stránkách. Zájem mají například školy, ale i jednotlivci. Stanici pro stacionární průběžné měření si nedávno vypůjčili třeba i zahrádkáři ze Zbraslavi. 

„Cílem projektu je zvýšit povědomí lidí v oblasti ionizujícího záření a ochrany před zářením, aby byli méně náchylní podléhat fámám typu, že pokud se někdy spustí 5G síť, tak všem v okrese do Vánoc naroste druhá hlava. Stejně tak to platí pro radiaci, aby byli lépe připraveni akceptovat naše doporučení, pokud se opravdu něco stalo, na základě alespoň základního porozumění co a proč je doporučováno,“ vysvětluje Kuča.  

V brzké budoucnosti bude podle něj k dispozici i nové měřidlo s názvem CzechRAD, které v SÚRO aktuálně vyvíjejí. „Používáme levnější detektory, kupodivu ruské, protože jich bylo vyrobeno hodně pro vojenské účely. Máme stejný design i většinu elektroniky, používáme stejné formy dat, ovšem lepší GPS, displej a další drobná vylepšení,“ nastiňuje Kuča parametry nového přístroje. 

Změřit záření gama ovšem není jen tak. Aby výsledky byly vypovídající a srovnatelné, měl by být přístroj umístěný na volném prostranství jeden metr nad zemí s detektorem orientovaným dolů. Měřit je možné v autě či na kole, nikoliv však už v tramvaji, vlaku nebo dokonce letadle. Tam je pasažér zkrátka už příliš vysoko, takže vzdušná vrstva stínící kosmické záření je slabší a výsledky zkreslené. 

„Září“ Fukušima i Černobyl

Nebudeme napínat, žádná převratné výsledky se týdeníku Hrot zjistit nepodařilo. Naopak, většina naměřených hodnot se pohybovala mezi 0,1 až 0,2 µSv/h, tedy ve zcela obvyklých hodnotách, se kterými lidstvo žije odjakživa. Obavy nejsou namístě ani před dovolenou ve Středomoří. Návštěvník Akropole v Athénách dostane během hodinové prohlídky maximálně 0,12 µSv. 

Největší „nebezpečí“ při cestování tak představuje celní kontrola. Přece jen, Safecast coby malá průhledná krabička napěchovaná elektronikou připomíná podle představ laika v očích letištního kontrolora nebezpečnou bombu. Při několikanásobném průchodu letištním rentgenem v několika evropských zemích však přístroj nevzbudil vůbec žádný rozruch. Pouze kvůli lithiové baterii se nesmí dát detektor do odbaveného zavazadla a platí pro něj stejné podmínky jako třeba pro notebook.

Nádvoří hradu Doubravka v Teplicích „září“. Příčinou jsou nejspíš kameny s vyšším obsahem radionuklidů použité na vydláždění nádvoří.
Shutterstock.com

Kdo přesto touží po adrenalinu a vyšší dávce, tomu veřejně dostupná mapa projektu i data mezinárodní sítě dobrovolníků nabízejí mnoho inspirace. Především Evropa, USA a Japonsko jsou proměřené skrznaskrz. To bohužel neplatí pro Írán, Brazílii či indickou Keralu, tedy místa, která by být mohla díky zvýšenému přirozenému záření obzvlášť zajímavá.   

Ze zmonitorovaných lokalit „září“ na mapě varovnou, tmavě růžovou barvou značící zvýšené hodnoty několik míst. Nepřekvapivě je to Černobyl a Fukušima, místa nejhorších jaderných havárií v historii. Například Hirošima nebo atol Bikini se však nijak nevymykají. 

Tajemný hrad Doubravka

Jinak se vesměs vymykají místa spojená s těžbou radioaktivních hornin. To platí i pro Česko, zvýšené hodnoty lze naměřit v okolí Jáchymova, v Dolní Rožínce nebo na příbramských haldách. 

Jedna lokalita však přece jen překvapí. Na hradě Doubravka na okraji Teplic zjistili amatérští měřiči hodnoty příkonu směřující k dvěma microsievertům za hodinu. Pracovníci SÚRO to ověřili a ukázalo se, že data sedí. Zajímavé přitom je, že vysoká čísla se objevují výhradně na nádvoří hradu. „Jde o přírodní radionuklidy. Nejspíš tam při úpravě nádvoří použili kamenivo s jejich vyšším obsahem,“ nabízí vysvětlení Kuča. 

Překvapivě vyšší hodnoty nevykazuje okolí obou tuzemských (a v podstatě ani žádných jiných) jaderných elektráren. Výroba elektřiny z jádra zodpovídá za zhruba jen asi půl promile průměrné roční dávky, kterou každý Čech dostane. 

 

A přesto ozáření, kterému je česká populace vystavena, s výrobou elektřiny částečně souvisí. Ovšem nikoliv s energetikou jadernou, ale uhelnou. Jak je to možné? Většina ročního ozáření Čechů jde na vrub radonu v domech, jehož koncentrace v českých bytech patří mezi největší na světě. Radon se z velké většiny dostává do domácností různými trhlinami a netěsnostmi z podloží, protože při vytápění vzniká v domě podtlak. Uvolňuje se však také z užitkové vody a stavební materiálů domů.

„Radioaktivní látky jsou i v hnědém uhlí, a jelikož hnědé uhlí je z velké většiny nespalitelná hlína, po spálení v elektrárně zbude struska, která se v minulosti často používala jako základ stavebního materiálu,“ vysvětluje souvislosti Petr Kuča.

Velkou roli hraje samozřejmě koncentrace. Známým se stal případ zhruba tří tisíc bytů v montovaných domcích Start ze škvárobetonových panelů vyráběných v Rynholci u Nového Strašecí od šedesátých do osmdesátých let minulého století. Jak uvádí ve své bakalářské práci Viktor Goliáš z Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, k výrobě panelů byla využita škvára z místní elektrárny. 

Safecast bGeigie Nano
Tomáš Novák týdeník HROT

„Tento materiál byl použit i přesto, že již v roce 1960 byly zaznamenány signály o zvýšeném záření gama z místních škvárobetonových bloků, a to v důsledku selhání dozoru nad výrobou. Kromě zvýšeného obsahu radia, které v tomto případě způsobilo i vyšší dávkový příkon gama uvnitř budov v průměru na pěti až desetinásobek přírodního pozadí, nesplňovaly panely ani tepelněizolační parametry, takže většina majitelů těchto domů byla nucena snížit infiltraci venkovního vzduchu hlavně v topných sezonách, a tím nechtěně zvýšit aktivitu radonu unikajícího ze zdiva,“ uvádí Goliáš. 

Stát nakonec domy Start vykoupil nebo nechal sanovat. Jak upozorňuje mluvčí skupiny ČEZ Ladislav Kříž, struska z uhelných elektráren je dnes pod dohledem. „V rámci Skupiny ČEZ jsou testovány a hodnoceny strusky z jednotlivých  energetických zdrojů, referenční úrovně jednotlivých radionuklidů ani indexu hmotnostní aktivity pro strusku nejsou překračovány,“ říká Kříž.

Radon v českých domovech je už však trochu jiné téma. Pokud jde o gama záření ve volném prostoru, můžeme si odpovědět mírně upraveným proslulým výrokem inženýra Anatolije Ďatlova v seriálu Černobyl. „Great. Not terrible!“

Jak se zapojit do projektu Ramesis?
Chcete si ověřit intenzitu gama záření sami? Stačí kontaktovat na e-mailové adrese ramesis@suro.cz. Státní ústav radiační ochrany a domluvit se na zapůjčení přístroje Safecast bGeigie Nano pro mobilní měření. Možné je rovněž zapůjčení stacionárního měřiče. Podmínkou je souhlas se sdílením naměřených dat. 
Výsledky mohou zájemci vidět na přehledné mapě na stránce www.suro.cz/aplikace/ramesis/#/safecast. Hodnoty zaznamenané mezinárodní sítí uživatelů Safecast jsou na adrese https://map.safecast.org.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání krátkou práci
Objednat nyní