Vybrané články
z týdeníku The Economist

Pozor na akademický odpad

Jak poznat pochybné vědecké časopisy.

ilustrace Vojtěch Velický

Covid-19 se šíří a vědci ho intenzivně studují. Přestože se odborné časopisy snaží, aby se texty dočkaly odborných posudků co nejrychleji, řada autorů se rozhodla odborná periodika úplně přeskočit a své studie publikují na stránkách s preprinty. Nedostatečně podložené závěry se pak mohou začít šířit jako virus.

Většina vědců, kteří preprinty sdílejí, usiluje o dosažení zásadních objevů. Některým autorům jde však jen o to, aby si publikováním nezajímavých, repetitivních nebo zfalšovaných výzkumů vylepšili jinak dost skromné resumé. V době, kdy obvyklý systém záruk nefunguje tak, jak jsme zvyklí, si musí novináři i vlády dávat velice dobrý pozor, aby dokázali podobné studie rozeznat.

Věda v době koronakrize

Státy na pandemii reagují různě. Česko by se mělo zařadit mezi ty země, které se budou přicházející hospodářské krizi bránit zvýšením příspěvků na vědu a výzkum.

Takové články se nejčastěji objevují v „predátorských“ periodicích, jež využívají oblíbený model otevřeného přístupu k vědeckým informacím – poplatky účtují raději autorům než čtenářům – a za peníze otisknou jakýkoliv zastaralý nesmysl. Podle společnosti Cabell's, která spravuje černou listinu podobných časopisů publikovaných v angličtině, jich v roce 2010 existovalo zhruba tisíc. Dnes jich máme minimálně třináctkrát víc.

Někteří podvodníci to mají skutečně na háku. Profesor se specializací na veřejné zdravotnické systémy Mike Daube dosadil do sedmi časopisových komisí svého psa. Cabell's používá k odhalení různě propracovaných podvodů šedesát pět kritérií. „Zásadní“ pochybení, jako jsou například chybějící starší čísla, vás zavedou rovnou na černou listinu. Menší, jako je špatný pravopis nebo nabídky urychleného publikování, zavdávají důvod k dalšímu zkoumání.

Zaměření časopisu poskytuje jen málo vodítek. Oborová směs na bílé listině Cabell's, na které se nachází šestnáct tisíc spolehlivých periodik, je stejná jako na té černé. V obou případech se zhruba třetina magazínů věnuje zdraví.

Vysokorychlostní věda

Vědecká spolupráce by se skutečně neměla vrátit k tomu, jak fungovala před pandemií.

Geografie napoví víc. Cabell's uvádí jen hrstku spolehlivých nigerijských časopisů, ale 1100 predátorských. V Indii je poměr 300 ku 4400. Dalších 5800 titulů na černé listině tvrdí, že vycházejí v Evropě nebo v Severní Americe, ale neposkytují žádný důkaz, jako například existující adresu. Autoři publikovaní v těchto periodicích pocházejí obvykle z rozvojových zemí, ale při činu byli přistiženi i akademici ze Západu. Řada z nich tvrdí, že byli k publikaci v takových periodicích podvodně nalákáni.

Průměrný predátorský časopis otiskne přibližně padesát článků ročně, což je podle Bo-Christera Björka z helsinské Hanken School of Economics méně než polovina běžného výstupu, který vykazuje spolehlivé periodikum. Šedesát procent studií publikovaných v podobných časopisech se nedočká žádných dalších citací, na rozdíl od deseti procent otištěných v seriózních periodicích. To však znamená, že ročně vznikne 250 tisíc sporných textů, které se citací dočkají. Algoritmy Cabell's začnou zachytávat pochybné studie týkající se covidu-19 až poté, co se objeví v predátorských titulech. Množství „vědců“, kteří tyto platformy využívají, může vést k tomu, že budou odevzdané studie věnované nemoci posuzovány obzvlášť pečlivě.