Povolení zlobit. Existuje vůbec krize středního věku?

„Nikdy jsem svůj věk neřešila, a najednou se objevila krize! Pátrala jsem v odborné literatuře, ale moc jsem toho nenašla…,“ popisuje psycholožka Iva Poláčková Šolcová, co pro ni bylo impulzem k zahájení výzkumu krize středního věku.

V učebnicích psychologie je o středním věku pár stránek, přitom se jedná o poměrně dlouhé životní období. Mezi odborníky nepanuje shoda ani nad tím, jak dlouho toto období trvá či zda něco jako krize středního věku vůbec existuje - v některých studiích ji vůbec nenašli. „Krize středního věku je mnohem více řešena v populárních médiích než v odborné literatuře. Jako by společnost konstrukt krize potřebovala a chtěla jako povolenku ke změně života,“ míní.

Krize středního věku existuje v řadě kultur, je zakotvena v jazycích a je vnímána jako vývojový milník. Její důležitost a význam se ale odvíjejí od kulturních zvyklostí. „V naší kultuře je stáří vnímáno spíše negativně, proto je střední věk takový strašák. V zemích, kde se se stářím dostáváte do vyššího společenského postavení, je vnímání samozřejmě jiné,“ popisuje psycholožka, která v tříletém výzkumu chce se svými kolegy popsat, co se v období středního věku děje - co lidé ve věku od čtyřiceti do šedesáti let prožívají, jaká témata řeší i co se od nich očekává z pohledu společnosti, a to jak v České republice, tak v Německu, Nizozemsku, na Kostarice a v Egyptě.