Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Obří rána pro Malajsii: potomkům mrtvého sultána má zaplatit 15 miliard dolarů
Evropská arbitráž přisoudila obrovskou částku zapomenuté filipínské monarchii z džunglí, jimž dnes vládnou teroristé.
Existuje jen málo snazších cest, jak nechutně zbohatnout, než vládnout kusu Bornea. Právě na největším asijském ostrově spí každou noc brunejský sultán v největším rezidenčním paláci na světě. Představte si, o co všechno potom asi přišel Suluský sultanát, souostroví na jihu Filipín, které se po staletí rozprostíralo tak daleko na západ, že sousedilo s Brunejí. Jeho někdejší část Bornea je dnes malajsijským státem Sabah a většina peněz z tamní vytěžené ropy končí v malajsijském hlavním městě Kuala Lumpuru. A potomci Džamalula Kirama II., posledního suluského sultána, jenž zemřel v roce 1936, se museli smířit s podstatně skromnějším živobytím.
Tedy až doteď. V únoru nařídil španělský rozhodce v Paříži malajsijské vládě, aby osmi potomkům Kirama II. vyplatila patnáct miliard dolarů. Jedná se o druhou nejvyšší částku přisouzenou arbitráží v dějinách. Malajsie se proti rozhodnutí odvolala, ale dopady jsou už nyní patrné. Minulý měsíc soud v Lucemburku zabavil aktiva vlastněná malajsijskou státní ropnou společností Petronas (firma tvrdí, že nepřišla o nic cenného). Zpráva o tom vyvolala v Malajsii, která se pomalu chystá na parlamentní volby, pozdvižení.
Postoupit, nebo pronajmout?
Případ se točí kolem smlouvy z roku 1878, kterou suluský sultán dovolil britské Společnosti pro Severní Borneo za roční poplatek využívat jeho část Bornea. Podle anglického znění smlouvy měl sultanát půdu „postoupit“. V originálu se však hovoří pouze o jejím pronájmu. Po získání nezávislosti na Británii v roce 1963 zdědila Malajsie Sabah se všemi souvisejícími závazky a padesát let odváděla sultánovým zákonným dědicům 5300 ringgitů (cca třicet tisíc korun) ročně. Tím se Sabah liší od jiných britských územních záborů z 19. století, říká advokátka Elisabeth Masonová, jež ve sporu zastupovala sultánovy dědice. „Je to vzácný, možná jedinečný případ koloniální smlouvy, která bez přerušení přetrvala do moderní doby,“ říká.
V roce 2013 Malajsie platby dědicům zastavila poté, co jejich příbuzný, jenž sám sebe vyhlásil skutečným suluským sultánem, podnikl tragikomickou invazi do Sabahu, při níž zahynulo šedesát lidí. Dědicové protestovali proti porušení smlouvy a pohrozili, že se obrátí na soud. Malajsie je dva roky ignorovala a následně bojkotovala slyšení v Evropě, čímž ponechala bez oponentury všechny argumenty žalující strany. Malajsie je přitom signatářem mezinárodní rozhodčí úmluvy, takže jí pravděpodobně nakonec nezbude než verdikt akceptovat. Rozsudek přiřkl dědicům patnáct procent výnosů z fosilních paliv a palmového oleje od roku 2013 a odhadovaných budoucích tržeb.
Mnoho Malajsijců se nyní zlobí, že jakýsi advokát – dokonce ani ne soudce – z Evropy mohl jejich státní kasu připravit o miliardy dolarů. Ještě horší jsou šrámy na národní cti. Jen málo Malajsijců si uvědomovalo, že svrchovanost nad druhým největším státem federace byla celou dobu podmíněná. Politici všech barev si přehazují vinu za fušerství, v němž mají prsty čtyři poslední premiéři. Obyvatelé Sabahu zase nechápou, proč by kvůli sporu vedenému jménem jejich státu, nejchudšího v celé Malajsii, měl dostat spoustu peněz kdokoli jiný než oni.
Nemluvte a stěhujte se
Potenciální zjevení patnácti miliard dolarů vyvolává rozruch i na druhé straně. Všech osm stěžovatelů dostalo instrukci, že se mají přestěhovat a že nemají s nikým mluvit. Další dvacítka pretendentů trůnu se buď lísá k zákonným dědicům, nebo se v místních médiích vydává za skutečné vítěze sporu. Advokáti zastupující stěžovatele dokonce říkají, že se v jejich londýnských kancelářích zčistajasna objevil jakýsi muž a na potkání rozdával vizitky, na nichž stálo, že je suluským premiérem. Žádná taková funkce neexistuje.
Jenže to téměř nikdo neví. Většina cizinců se jednoduše bojí do Sulu vstoupit. Tamní džungle slouží jako základna bandě krvežíznivých džihádistů a pirátů zvané Abú Sajjáf, která se hlásí ke spolupráci s al-Káidou. Po sérii únosů si ostrovy vysloužily pověst jednoho z nejnebezpečnějších koutů asijského venkova. V posledních letech násilností ubylo, říká Al Jacinto, novinář z nedalekého města Zamboanga. Sulu však stále postrádá běžné civilizační vymoženosti typu čisté vody, elektřiny a internetu.
Soudní výlohy dědiců zatím dosáhly částky 22 milionů dolarů. Hradí je londýnský litigační fond Therium, který si výměnou za to ponechá část peněz, jež Malajsie nakonec zaplatí. Obě strany se nakonec mohou dohodnout na částce nižší než patnáct miliard. Po odečtení gáže advokátů a tučné provize Theria však dědicům zůstane tak velká suma, že by kvůli ní možná i brunejský sultán zpozorněl.
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
