Politika jako film. V Evropě sílí trend herců a zpěváků ve vysokých funkcích
V čele několika evropských států nebo jejich vlád stáli, stojí či tam míří herci, zpěváci a moderátoři. Proč? A co máme čekat u nás doma?
Ač si to Evropané málokdy rádi připouštějí, Amerika je ovlivňuje. Když byl v listopadu 1980 americkým prezidentem zvolen Ronald Reagan, v Evropě si klepali na čelo a dušovali se, že něco takového se na starém kontinentě stát nemůže. Připomínali jeho hereckou kariéru, k níž patřily lepší, ale i horší filmové a televizní role. Zapomínali na to, že Reagan sice jako herec začínal, ale pak následovala na americké poměry docela dlouhá politická kariéra. Její součástí bylo osm let v pozici guvernéra třetího největšího amerického státu.
Reagan v politice nejen vyhrával, ale i prohrával a jeho působení bylo přes všechna specifika zcela standardní. Začínal sice jako příznivec Demokratické strany, ale s demokraty se stále více názorově rozcházel, až spojil své jméno s Republikánskou stranou, jíž vtiskl svou vlastní politickou linii.
Ale především, Reagan nikdy nevynikal jednoduchými návody na řešení složitých problémů. Charakterizovaly jej jasné politické názory a pragmatický přístup ke zvládání konkrétních situací. Zkušenosti ze světa médií mu pomáhaly při komunikaci s veřejností, spojenci i odpůrci. Často stál na začátku sám proti všem a nakonec získal na svou stranu většinu. Ne náhodou proto dostal přezdívku „Velký komunikátor“. První a jediný herec v čele USA byl vším jiným než politickým populistou.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
