Polibte to dítě, je přece kampaň. Kde hledat průkopníky kontaktní kampaně?

Jelikož je krátce před prezidentskými volbami, stojí za to vzpomenout staré machry, kteří ovládali dobové fígle kontaktní kampaně, v přímé volbě považované za nezbytné, už v dobách, kdy František Josef I. sotva začal jezdit na houpacím koni.

Polibte to dítě, je přece kampaň. Kde hledat průkopníky kontaktní kampaně?
ilustrační foto | Profimedia.cz

Kde jinde je hledat než ve Spojených státech? Jsou země, kde se nadměrná familiárnost ve vztahu k voličům považuje za nevkus hraničící s vlezlým buranstvím. V USA je nezbytnou výbavou politika, který musí umět rozdávat úsměvy, přátelsky potřásat všem rukou, plácat lidi po ramenou – a také líbat malá robátka, když mu je podstrčí.

Pravděpodobným průkopníkem byl sedmý prezident Andrew Jackson, který už skoro před 200 lety bojoval proti „establishmentu“, jenž mu „ukradl volby“ (dostal nejvíc hlasů voličů, ale nikoli nadpoloviční většinu). Jako voják a válečný hrdina to nevzdal a nakonec si v Bílém domě odsloužil dva termíny. S tím prvním doloženým prezidentským líbáním robátek to prý bylo tak, že ovdovělému šedesátníku Jacksonovi podala chlapečka s umolousanou tváří jakási žena z nižších společenských vrstev na cestách po státě New Jersey v roce 1833. Jackson dítě pochválil a předal jej přítomnému ministru války s pokynem: „Eatone, dáte mu pusu?“

Proč se taková nehygienická věc uchytila? Protože „kissing babies is good politics“. Samozřejmě se to musí umět, aby to vzbuzovalo sympatie a pozitivní emoce. Takový Richard Nixon odmítal líbat cizí ženy a děti se slovy, že nikomu nebude dělat šaška. A víte, jak dopadl. 

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit