Polámal se mraveneček. Nejdražší IPO v dějinách se odkládá
Proč čínští komunisté na poslední chvíli utnuli plány na nejdražší IPO v dějinách. A co bude s firmou Ant Group dál.
Předvolání šéfů největší čínské fintechové společnosti Ant Group na kobereček pár dní před oficiálním zahájením obchodování s jejími akciemi, by samo o sobě stálo za zmínku byznysově zaměřených čínských i zahraničních médií. Co z toho dělá materiál na titulní strany všude na světě, je odklad oné primární emise, při 34,5 miliardy dolarů největší akce svého druhu v dějinách, na neurčito.
Z Antu měla přes noc vyrůst suverénně nejhodnotnější fintechová firma na světě s tržní kapitalizací 313 miliard dolarů, což by ji řadilo naroveň největších globálních bank. Jack Ma, zakladatel Alibaby, a ovládající osoba, by se určitě stal zdaleka nejbohatším Číňanem – kdyby jím už díky Alibabě dávno nebyl.
Místo zvonění burzovním zvoncem a peněz jsme se však dočkali jen lakonického prohlášení, že emitent „možná nesplňuje regulatorní požadavky či požadavky na zveřejňování informací“ pro spuštění obchodování na burze v Šanghaji. A když ne Šanghaj, tak ani Hongkong. Všechny akceptované objednávky musely být následně ve dvou várkách vráceny, zkrátka šok, a dokonce i na čínské poměry nezvykle drsné „zabití slepice pro výstrahu opicím“. Silnější vzkaz, že nikdo, ale opravdu nikdo není nad vůlí regulátora, tedy vládnoucí komunistické partaje, už vydat nešlo.
Nakrknutý výpravčí
On si totiž Jack Ma nedlouho předtím pustil pusu na špacír, když pravil, že „letiště se nedá řídit stejně jako železniční stanice a budoucnost se nedá řídit včerejšími metodami“. Výpravčí se – jak to tak vypadá – dost namíchli a předvedli, že na „takovéhle ptáčky má železnice háčky“, jak moudře praví česká filmová klasika
Celou problematiku však nepostihuje ani interpretace, že šlo o brutální demonstraci síly, jíž se musí podvolit každý, i kdyby byl nakrásně bohatý a vlivný jako zakladatel společnosti Ant Group Jack Ma.
Pro porozumění je potřeba si uvědomit, co Alibaba, gigantické e-tržiště, a její fintechová odnož Ant Group vlastně dohromady představují, protože v západním světě zkrátka nemáme přesný ekvivalent. Přirovnat Alibabu a její platební platformu Alipay k čínské odpovědi na Amazon a jeho Amazon Pay je přibližně v pořádku. Je ovšem třeba si uvědomit, že jimi loni proteklo v přepočtu 16 bilionů dolarů a že propojují 80 milionů obchodů s miliardou uživatelů, přičemž AliExpress pro zahraniční klienty běžně používají i Češi. Nejbližší západní obdoba Alipay, tedy PayPal, je asi třicetkrát menší.
Na vysvětlení, jak se takový odskok mohl přihodit, netřeba hledat pomoc raketových inženýrů: v Číně v počátcích e- commerce skoro nikdo neměl kreditní karty, takže se hledalo přemostění platebního problému. Alibaba v podstatě zadržovala na vázaném účtu platbu, dokud odběratel zboží nepřevzal. Kvůli zpoždění v plastových kartičkách tak Číňané přeskočili celou jednu vývojovou etapu a přistáli rovnou v digitálních platbách. „Připadal jsem si jako bílý dinosaurus,“ popisoval můj známý před nějakými osmi roky zážitek z tržiště v jihočínském Kantonu, kde byl jediný, kdo platil u stánku za ananas hotovostí, zatímco všichni ostatní přes QR kód chytrým mobilem.
Jestli jsou data ropou budoucnosti, pak Ant Group sedí na jejich zásobě, proti níž jsou šejkové z Perského zálivu nebo saúdští korunní princové „čučkaři“. Když v tomto rozsahu zajišťujete platební styk a máte v reálném čase přehled o finančních tocích a hotovostních pozicích stovek milionů subjektů, můžete nabídnout i zhodnocení dočasně volných peněz o nějaký nízký, leč nenulový úrok, kupujícím zajistit spotřebitelský úvěr a technologicky pokročilejší odpověď na kreditní kartu; vše v jedné mobilní aplikaci. Tak vznikl největší fond peněžního trhu na světě a přidal se k tomu i program provozních půjček pro malé podnikatele „Tie-pej“.
Jüan se musí otáčet
Mikrofinance svého času zpropagoval na příkladu bangladéšské Grameen Bank Muhammad Junus, ale kombinaci platebního portálu, mikropůjček a depozit katapultoval na digitální úroveň až Jack Ma.
S kapitálem se nesmí plýtvat, takže balíky mikropůjček se zabalily a sloužily jako podkladová aktiva pro emise cenných papírů, prodávaných finančním investorům. Tímto se kapitál uvolnil pro další obchody a každý jüan se mohl rychleji otáčet. Tehdy si na tento byznys poprvé důrazně došlápli čínští regulátoři, kteří sekuritizační transakce vnímali po světové finanční krizi z let 2008 a 2009 s nedůvěrou a začali po Antu vyžadovat vyšší kapitál.
Alibabu tou dobou spoluvlastnili zahraniční investoři v čele s japonskou Softbank a americkým Yahoo!. Ti však nesměli ovládat platební platformy typu Alipay, takže došlo k hodně vychytralému rozdělení odštěpením (přeloženo do právnické češtiny). Kdo si vzpomene na podobný proces, který u nás svého času udělala s Telefónikou PPF, umí si představit, jak se to asi některým akcionářům líbilo.
Co uděláte, když nechcete umrtvovat kapitál z regulatorních důvodů? Jack Ma a spol. zase přišli s řešením, které je tak chytré, že jej ekonom jako nejvyšší stupeň pochvaly musí nazvat „elegantním“.
Shromažďovaná data lze vytěžovat pro vyhodnocení finančního rizika každého, kdo je uvnitř sítě. A jsme u podstaty celé té krásy, kterou Jack Ma začal před nějakými dvaceti lety stavět v zemi, která tehdy neměla potuchy o tom, jak zajistit pořádný úvěrový registr a rating pro pár set velkých firem. Jack Ma to udělal pro celou Čínu včetně stovek milionů mikrofirem a spotřebitelů. Snižte náklady na získání a zpracování informací a jako vedlejší produkt odstraníte jeden z největších problémů fungování finančního trhu – informační asymetrii. Informacemi nacucaná platforma může přesně cílit na klienta a „nacenit“ jeho riziko, a protože nechce umrtvovat drahocenný kapitál v tom, že by půjčovala sama, nabídne tu možnost jiným – na jejich riziko a za poplatek. Jak u půjček, tak u pojistek a investičních produktů. Ve všech případech tím Ant dostal peníze cestou „fíček“, ale nemusel zvyšovat kapitál a nařeďovat vlastníky.
Žravý mravenec
Už jsme velmi blízko k plnému docenění toho, o co tady jde, a začínáme chápat dilema, kterému čínští soudruzi čelí. Vytěžování dat a distribuce přes digitální platformu znamená mimořádnou efektivitu a schopnost dostat se k opravdu chudým lidem s finančními produkty, což je něco, o čemž se před pár desítkami let lidem, zabývajícím se klíčovou rolí financí v ekonomickém rozvoji ani nezdálo.
Místo kolektivního ručení, na němž byly založeny mikrofinance, tady máte nezajištěné půjčky, které sice nejsou levné, ale přece jen levnější než od konkurentů, kteří půjčují na vlastní pěst a nemají vlastní precizní datovou analytiku založenou na ohromných objemech a diverzifikaci rizika. Zároveň mohou být zhodnocovány úspory (zase trochu výhodněji), uzavírány pojistky, k dispozici je jakýkoliv finanční produkt, na který si vzpomenete, to vše koncentrované do jedné logicky uspořádané appky v mobilu. Všem, kteří svoje produkty na platformě nabízejí, Ant užírá z marží a fakticky z nich dělá závislé subjekty, ale umožňuje jim prodávat. Představte si, jak se to líbilo všem státním a polostátním institucím.
Na síťovém efektu, který Alibaba a Ant Group dokonale využily, je nejkrásnější to, čemu ekonomové říkají „paretovské zlepšení“ – každý má tím větší prospěch, čím víc je v síti účastníků. Proti tomu stojí riziko tržní dominance a práce s osobními daty.
Také vás napadne, že v zemi typu Číny se musí „orgánům“ strašně líbit, když se dovnitř systému můžou koukat, protože v síti jsou všichni a všechno. Kdo by zahodil mobil, a dobrovolně se tak vzdal možnosti odbytu přes e-tržiště Tchao-pao nebo výběru z milionů produktů za nejlepší ceny? Také pro doručitele zásilek uvedete skutečné místo, kde se obvykle vyskytujete. Samé informace, které velkého bratra zajímají přinejmenším stejně jako byznys, že ano? Celkem jasný důvod, proč je třeba si na žravého mravence důkladně posvítit.
Čínským regulátorům navíc musejí naskakovat pupínky při představě, že jim přes hlavu přeroste něco, co podléhá mnohem nižšímu stupni regulace než pojišťovny, banky nebo investiční a penzijní společnosti. Je klidně možné, že v očích čínského vedení vyrostla tato finanční síť do takových rozměrů, že ji v případě velkého ekonomického otřesu vyhodnotilo jako potenciální systémové riziko. A když se bojí, že nemají pod kontrolou „stínové bankovnictví“, proč by se neměli bát největšího distributora?
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.
