Vybrané články
z týdeníku The Economist

Pohádky tisíce a jednoho dluhu

Riskantní investice v režii korunního prince Muhammada bin Salmána mohou saúdskoarabskou ekonomiku transformovat, nebo vyplenit státní kasu.

Pohádky tisíce a jednoho dluhu
ilustrační foto | Shutterstock.com

O existenci Veřejného investičního fondu (PIF), entity, která spravuje nejhodnotnější akcie v majetku saúdskoarabské vlády a má méně zaměstnanců než průměrný supermarket, neměl ještě před šesti lety nikdo mimo obyvatel ropné monarchie ani tušení. Dnes aspiruje na to, aby se stal největším suverénním fondem na světě. Loni nasypal miliardy do zahraničních investic, nakoupil akcie západních ropných firem a společností provozujících zaoceánské plavby, a dokonce licitoval o anglický fotbalový klub Newcastle United. Doma buduje letoviska, finanční čtvrť a futuristické město na břehu Rudého moře.

Suverénní fondy mají zemím Perského zálivu zajistit budoucnost v době poropné. To se může ukázat jako těžko splnitelný úkol. Musejí totiž postupovat jako zodpovědní správci národního ropného bohatství a zároveň investovat do riskantních projektů, aby domácí ekonomiku diverzifikovaly. PIF se pokouší o obojí naráz a ve velkém. Hrozí mu však, že narazí na tvrdou realitu matematiky. 

MBS na nákupech

Korunní princ Muhammad bin Salmán (MBS) oznámil 31. března, že plánuje v příštím desetiletí investovat 27 bilionů rijálů (154,5 bilionu korun) do lokálních projektů. Tato čísla je třeba brát s určitou rezervou. HDP Saúdské Arábie byl loni 2,5 bilionu rijálů. Princovy plánované investice by tím pádem ročně spolykaly celou saúdskoarabskou ekonomiku. Roční podíl investic na HDP tvořil 27 procent. MBS doufá, že přímé zahraniční investice přesáhnou v příštím desetiletí 500 miliard dolarů. To je značně optimistický odhad na zemi, do níž jich v posledním desetiletí přiteklo dohromady 106 miliard dolarů.

Hlavním bodem oznámení korunního prince byl projekt nazvaný Šarík (Partner), jenž má snížit odvody dividend tuctu saúdskoarabských firem obchodovaných na burze a nasměrovat pět bilionů rijálů do lokálních investic. Největší z této skupiny jsou státní ropný gigant Aramco a petrochemická společnost SABIC, která patří právě Aramcu. Jakékoli snížení dividend tedy nejrazantněji dopadne na hlavního akcionáře Aramca: saúdské království.

To by znamenalo další tlak na rozpočet, který se letos snížil o sedm procent a jeho čím dál větší část požírají mandatorní výdaje. V roce 2020 vyčlenil ministr financí na kapitálové výdaje 173 miliard rijálů, tedy 17 procent celkových výdajů. Utratilo se nakonec méně, podle odhadů 137 miliard rijálů, neboť projekty se v době nízkých cen ropy a pandemie rušily nebo byly odkládány. Z letošního rozpočtu bylo na kapitálové výdaje vyčleněno pouze 110 miliard rijálů (deset procent z celkových výdajů).

Další investice mají jít z mimorozpočtových zdrojů, jako je PIF, který prohlašuje, že hodlá mezi lety 2021 a 2025 každoročně investovat 150 miliard rijálů do všech odvětví od zemědělství po letectví a kosmonautiku. Tento shora řízený rozvoj znepokojuje některé saúdskoarabské podnikatele, kteří se obávají, že fond vytlačí soukromý sektor.

Nafukovací Aramco

V očích korunního prince však PIF nepostupuje dost rychle. Chce, aby v následujících deseti letech proinvestoval přibližně 800 miliard dolarů – což by byl dvojnásobek současného tempa. Jeho cíl také dalece přesahuje současný objem aktiv PIF, jejichž hodnota se odhaduje na 400 miliard dolarů. V lednu se nechal MBS slyšet, že by vláda mohla prodat další tranše akcií Aramca a převést peníze do PIF, aby se tak zvětšil jeho kapitál. Účetní rozvaha Aramca ovšem už zažila lepší časy: loňský čistý příjem činil 49 miliard dolarů, což donutilo fond si půjčit, aby mohl vyplatit 75 miliard na dividendách (suma garantovaná při IPO). PIF by mohl prodat akcie dalších firem na domácím trhu, což by znamenalo, že by jej financovali saúdskoarabští investoři. V březnu si PIF odsouhlasil, že si od zahraničních bank půjčí 15 miliard dolarů; od roku 2018 je to už potřetí, co se takto zadlužil.

PIF není jediný zálivový fond, který chce rychle expandovat. Do mohutného utrácení se pustila v roce 2020 také Mubádala, suverénní fond Abú Zabí, jednoho ze sedmi Spojených arabských emirátů (SAE). Zapustila finance do technologických firem připravených profitovat během pandemie a teď vyhlíží čerstvé investice v Americe. Doufá, že se jí podaří využít plán Joea Bidena, který chce utratit dva biliony dolarů na infrastrukturu. Mubádala je však opatrnější při rozdělování kapitálu doma. SAE mají pouhý milion obyvatel a většina HDP a státních příjmů pochází z jiných zdrojů, než je ropa.

Korunní princ Muhammad sází na rychlý transfer bohatství: peníze, jež se po celé generace hromadily ve státní kase, v příštích deseti letech zaplaví saúdskoarabskou ekonomiku. Rychlé jednání po desítkách let nicnedělání je zřejmě nutností. Sázka je to však riskantní. Podobně masivní investice mohou pomoci takovým odvětvím, jako je turistický ruch a technologie. Ale klidně se může stát, že jenom vyprázdní pokladnice PIF a pořídí stádo bílých slonů.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Budoucnost robotických šílenců
  • Stát jako hoteliér
Objednat nyní