Pohádky babičky Schillerové. Schodek rozpočtu bude mnohem vyšší

Podmínky, v nichž vzniká státní rozpočet na příští rok, jsou natolik neobvyklé, že výsledek prostě nemůže mít standardní kvalitu. To lze pochopit. I přesto však: to, co nakonec z vlády vypadlo a nyní se projednává ve sněmovně, je fiskální blamáží nemající obdoby a zpochybňuje to kompetenci státní správy mít alespoň přehled o hospodaření státu, když už ho vlastně ani tak moc nekontroluje. Vrcholem je skutečnost, že předsedové dvou vládních stran, Babiš i Hamáček, každý zvlášť předkládají vlastní návrhy na změnu daně z příjmu, která mění saldo jednou o 20 miliard a podruhé o více než 50 miliard, jako poslanecký návrh. Zcela mimo rámec zákona o státním rozpočtu.

Problém je ale především v tom, že rozpočet kulhá – nebo spíše už ochrnul – na obě nohy. A to i bez započtení absurdního daňového balíčku, který stát připraví o příjmy ve výši až dvou procent HDP. Proti příjmům, které se jeví zřetelně a masivně nadsazené i bez aktualizace prognózy ekonomického vývoje, na niž ministerstvo financí rezignovalo, stojí výdaje utržené ze řetězu zvláště ve své mandatorní části, která požírá zdaleka největší kus státních příjmů v dějinách Česka. Až naši zemi dožene nutnost k nějakým ozdravným reformám veřejných rozpočtů, bude to bolet.

Záhadně vysoká sekera

Reformy nepochybně přijdou, protože finanční trhy nás k nim donutí. Zde se paradoxně opět projeví přínos vlastní měny, díky níž nedostaneme šanci zopakovat řeckou cestu až do jejího hořkého konce, byť se na ni už před delším časem naše vláda vydala.