Vypukne další očkovací šílenství? Moderna finišuje hned tři nové vakcíny

Konec pandemie covidu-19 se negativně projevil v příjmech velkých farmaceutických firem. Ty, které vyvinuly celosvětově podávaná očkování proti koronaviru, nyní hledají cesty, jak posílit svůj byznys. Moderna oznámila, že do poslední fáze studií přecházejí hned tři nové vakcíny.

Konec pandemie covidu-19 se negativně projevil v příjmech velkých farmaceutických firem. Ty, které vyvinuly celosvětově podávaná očkování proti koronaviru, nyní hledají cesty, jak posílit svůj byznys. Moderna oznámila, že do poslední fáze studií přecházejí hned tři nové vakcíny.

Celý článek
0

Do Legolandu už jen na podzim a v dešti? Vlastník se rozhodl zavést dynamické ceny

Zábavní parky a jiné atrakce majitele Legolandu – firmy Merlin Entertainments – stále netáhnou tolik lidí jako před covidem. Naplnit poloprázdné kasy zábavního impéria má zavedení dynamických cen.

Zábavní parky a jiné atrakce majitele Legolandu – firmy Merlin Entertainments – stále netáhnou tolik lidí jako před covidem. Naplnit poloprázdné kasy zábavního impéria má zavedení dynamických cen.

Celý článek
0

Rána pro ukrajinskou ekonomiku. Evropa omezí dovoz drůbeže, vajec a cukru

Evropští zemědělci dlouhodobě kritizují Brusel, že nedokáže ochránit zemědělský trh před lacinou konkurencí z Ukrajiny. Členské země EU se dohodly na kompromisu, který by měl zavést kvóty na drůbež, vejce, cukr, oves, kukuřici nebo med.

Evropští zemědělci dlouhodobě kritizují Brusel, že nedokáže ochránit zemědělský trh před lacinou konkurencí z Ukrajiny. Členské země EU se dohodly na kompromisu, který by měl zavést kvóty na drůbež, vejce, cukr, oves, kukuřici nebo med.

Celý článek
0
Vybrané články
z týdeníku The Economist

Pohádka o potápějících se ostrovech?

Tichomořské státy se musejí vypořádat s ještě naléhavějšími a nevyzpytatelnějšími důsledky klimatických změn.

Pohádka o potápějících se ostrovech?
ilustrační foto | Shutterstock.com

„Jak může národ přežít, když ho spolkne moře?“ Tak zněl slogan propagující dokumentární film Anoteho archa o globální cestě prezidenta Kiribati Anoteho Tonga, na níž se snažil svět upozornit, že se jeho ostrovy potápějí. V roce 2014 koupil Tong dvacet čtverečních kilometrů půdy na Fidži, kam by se mohlo 120 tisíc obyvatel Kiribati „v krajním případě“ uchýlit.

„Anoteho archa“ šla do kin v roce 2018, dva roky poté, co prezident Tong odešel do politického důchodu. Kiribatskou vládu, která jej vystřídala, dokument dvakrát nenadchl. „Je to drama, jako film ze série Hvězdných válek,“ říká Teburoro Tito, kiribatský velvyslanec při OSN. „Ten příběh je velmi přesvědčivý, ale musím říct, že není pravdivý.“ Na pozemcích na Fidži vznikla komerční farma.

Pár potopených, 43 procent větších

Velvyslanec Tito má pravdu. V roce 2010 publikoval Paul Kench, jenž nyní působí na Univerzitě Simona Frasera v Kanadě, výsledky výzkumu, při němž po dobu desítek let měřil velikost 27 atolů a zjistil, že 14 procent z nich se zmenšilo a několik jich dočista zmizelo, ovšem 43 procent zůstalo stejně velkých, a dalších 43 se dokonce zvětšilo. Mnoho korálových útesů, které jako prstenec obepínají ostrůvky, se dokázalo přizpůsobit stoupající hladině oceánu a změnilo tvar v důsledku eroze a přesouvání sedimentů. Rozloha Tuvalu se mezi lety 1971 a 2014 zvětšila o tři procenta, přestože hladina okolního moře stoupala o čtyři milimetry ročně, tedy dvojnásobným tempem, než byl globální průměr za toto období. Kench označuje Tongův příběh o tonoucích ostrovech za „převážně emocionální narativ“.

Takové narativy mohou být užitečné. Kiribati, Tuvalu a Marshallovy ostrovy, nízko položené souostroví hluboko v jižním Tichém oceánu, patří k prvním státům, na něž plnou vahou dopadnou důsledky klimatické změny. Příběhy, jako byl ten Tongův, dokážou upoutat mezinárodní pozornost a přinést potřebné finance – sedm z patnácti států, které jsou nejvíce závislé na humanitární pomoci, se rozkládá na ostrovech v Pacifiku. Zároveň však existují jiné a naléhavější dopady klimatické změny, které ohrožují životy a živobytí obyvatel těchto zemí. Nevypadají tak dramaticky, hůř se vysvětlují a podobně jako v případě měnících se tvarů ostrovů mohou být kontraintuitivní. Ale výsledek je stejný: tyto země mohou být zanedlouho neobyvatelné.

Zasolená půda

Začněme u fenoménu měnících se ostrovů. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) varuje, že přirozená adaptace pobřežních ekosystémů může být jen dočasná. Rychlejší stoupání hladiny moře, mohutnější vlny a větší zalidnění mohou snížit jejich schopnost přizpůsobit se.

To je jedno nebezpečí. Druhé, naléhavější může přinést i relativně malé vzedmutí hladiny moře. To může způsobit mimořádně vysoké přílivy, které krátce, ale kompletně zaplaví úzké pruhy nízko položené půdy, jež tvoří většinu atolů. Tyto „královské přílivy“, jak se jim říká, jsou čím dál častější. Slaná mořská voda může zničit úrodu banánů a papáji, vsáknout se do země a kontaminovat spodní vody, které se kvůli tomu nebudou dát pít. Odsolovací zařízení jsou drahá a jako všechny stroje se mohou porouchat. „Ostrovy se nepotápějí,“ říká Michael Walsh, jenž na Kiribati v minulosti působil jako ekonomický poradce. „Ale lidé i rostliny tam klidně mohou zemřít žízní,“ dodává.

Změny počasí jsou dalším faktorem, který může z nízko položených ostrovů udělat neobyvatelné skály dávno předtím, než zcela zmizí pod hladinou moře. Cyklon Harold loni zničil 21 tisíc domů na Vanuatu. V roce 2015 se přihnal cyklon Pam, jedna z nejsilnějších tropických bouří, jakou kdy v jižním Pacifiku zaznamenali. Cyklony a vlny tsunami budou v této oblasti zřejmě čím dál ničivější.

Mnoho ostrovanů už se odstěhovalo. Zhruba třicet tisíc obyvatel Marshallových ostrovů, tedy více než třetina populace, emigrovalo do Ameriky, většina v posledních dvaceti letech. Jen málo z nich však uvádí jako hlavní důvod odchodu klimatickou změnu. Výzkumná organizace The Marshall Islands Climate and Migration Project zjistila, že hlavními příčinami tohoto stěhování národa byly „vzdělání, zdravotní péče, práce a rodinné vazby“.

Na už tak chudé a na humanitární pomoci závislé pacifické ostrovní státy těžce dolehl covid-19. Cestovní omezení zdecimovala turistický průmysl a omezila sezonní migraci do Austrálie a na Nový Zéland.

Šéfové pacifických národů mají nápady, jak své ekonomiky oživit. Tuvalu vydělává spoustu peněz na pronajímání své internetové domény .tv (stejně jako Vanuatu si také přivydělává prodejem pasů bohatým lidem). Nyní chce Tuvalu vybudovat také internetový bankovní systém a nabízet víc online služeb. Existují rovněž možnosti, jak se postarat o to, aby ostrovy zůstaly obyvatelné. Kiribati má v plánu vybagrovat laguny a vytěžený písek použít na zvýšení okolních ostrovů. Do podobného projektu se pustili i na Tuvalu. Kvůli přízraku klimatické změny se však pro podobné akce jen obtížně shánějí investoři. „Snažím se změnit názor mnoha lidí, kteří říkají: Nemůžeme ve vaší zemi investovat, vždyť jste vyřízení,“ uvádí kiribatský velvyslanec Tito.

Kam s nimi?

Depresivním dlouhodobým řešením, jako v Tongově krajním případě, může být stěhování. Marshallovy ostrovy doufají, že se jim podaří při jednáních o postkoloniální „Dohodě o volném přidružení“, jejíž současná podoba vyprší v roce 2023, s Amerikou dojednat pro všechny své obyvatele právo trvalého pobytu ve Spojených státech. Tuvalu takovou možnost nemá. Klimatický aktivista Maina Talia se domnívá, že by tamní vláda měla přijmout nabídku Fidži, protože bude lepší, když budou Tuvaluané moci žít v souladu se svými kulturními zvyklostmi, než aby je „vyklopili někde v Sydney“.

Na začátku letošního roku založila vláda Tuvalu, byť ještě nedávno trvala na tom, že neexistuje žádný plán B, při OSN novou iniciativu. Jejím cílem je spolupracovat se „stejně smýšlejícími zeměmi“ a vymyslet, jak a kam by se obyvatelé těchto států mohli přemístit, jak by mohli dál fungovat ex situ a zda by si i nadále mohli nárokovat rozsáhlé exkluzivní námořní ekonomické zóny, pokud by jejich země zmizely pod vodou.

Stěhování celých států by vyvolalo další velké otázky, a to jak pro mezinárodní systém, tak pro způsob, jakým uvažujeme o státnosti. „Jak připravit důstojné stěhování národa? To ještě nikdo nikdy neudělal,“ říká Kamal Amakrane, odborník na migraci, jehož nápady přispěly ke vzniku zmiňované iniciativy OSN. Amakrane je přesvědčen, že si tyto země dokážou uchovat veškeré prvky státnosti, ale svět to podle něj musí začít plánovat už nyní. „Už se to děje,“ varuje Amakrane, „máme tak deset patnáct let, abychom se na to připravili.“

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.