Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Podnikat v Egyptě je očistec. Když už se nějaký byznys rozjede, došlápne si na něj armáda
Egypt se chlubí podporou podnikání, ale armádní generálové, kteří ovládají velkou část ekonomiky, se svobodnému trhu vysmívají.
Egypťané si často stěžují, že se v jejich zemi nevyrábí nic, co by za něco stálo. Juhayna, největší egyptský výrobce mléčných výrobků a džusů, bývala čestnou výjimkou. Její červené a modré kartonové krabice patří ke stálicím v egyptských domácnostech. Její mléko a jogurty se prodávají po celém Blízkém východě a v Africe. Je to jedna z nejhodnotnějších společností na káhirské burze a oblíbenec zahraničních investorů. V mnoha státech by byla považována za nedotknutelného národního šampiona.
V Egyptě však ze strany vojenské vlády místo toho čelí mafiánskému vydírání. Osud Juhayny názorně ilustruje problémy egyptského hospodářství.
Otec a syn teroristé
Potíže Juhayny začaly ve chvíli, kdy si egyptský stát usmyslel, že firmu převezme. Její zakladatel Safwán Thábit se odmítl vzdát kontrolního podílu – a skončil ve věznici pověstné mučením. Když potom stejnou nabídku odmítl i jeho syn Sajf, putoval za otcem.
Stát oba obvinil z financování terorismu. Safwánův dědeček a strýc patřili k vůdčím osobnostem náboženského a politického hnutí Muslimské bratrstvo. V roce 2013, poté co byla demokraticky zvolená vláda Muslimského bratrstva svržena generálem Abd al-Fattáhem as-Sísím, bylo hnutí označeno za teroristickou organizaci a zakázáno. Thábitové tvrdí, že s ním nemají nic společného. Otec a syn jsou už přes rok ve vězení, aniž by jejich případy začal projednávat soud.
Thábitové kdysi bývali součástí establishmentu. Safwán se přátelil s předchozím egyptským autokratem Hosním Mubárakem. Pravidelně létal se státními delegacemi, aby přilákal investory, a radil ministrům. Po as-Sísího nástupu k moci věnoval Thábit starší padesát milionů egyptských liber do fondu Tahjá Misr (Ať žije Egypt) na rozvojové projekty. Prezident as-Sísí od Thábitů ochotně přijímal peníze, i když měli údajně mít vazby na teroristy.
Egypt si u Mezinárodního měnového fondu od roku 2016 napůjčoval dvacet miliard dolarů (zhruba pět procent egyptského HDP), čímž se v daném období stal druhým největším věřitelem MMF hned po Argentině. Nyní vyjednává o další půjčce, protože ze země pod vlivem války na Ukrajině hromadně odcházejí nervózní investoři a Egypt se potýká s nedostatkem deviz.
MMF chválí Egypt za přijetí bolestných (a krajně nepopulárních) úsporných opatření. Zároveň však poukazuje na to, že egyptská vláda dusí soukromý sektor. Podle jednoho průzkumu se jeho výkon s výjimkou devíti měsíců od roku 2016 soustavně zmenšoval. As-Sísí navenek mluví o podpoře podnikání, ale jeho generálové, kteří ovládají velkou část ekonomiky, se svobodnému trhu vysmívají.
Agresivní armádní metody
Vezměte si jiný případ. Rámí Ša’as je úspěšný byznysmen, jehož podniky vyrábějí elektronické přístroje, které pro státní společnosti sledují využívání elektřiny, vody a plynu. Když odmítl žádost vojenské firmy, která chtěla využívat jeho technologii, začaly mu najednou podniky veřejných služeb vypovídat smlouvy. „Dostali jsme se na hranu bankrotu. A ne proto, že bychom nedělali svoji práci dobře, ale proto, že na nás armáda tlačila,“ říká Ša’as. Jakožto kritik as-Sísího politiky skončil s nespecifikovanými obviněními z terorismu na dva roky ve vězení, ale stejně jako Thábitové se vůbec nedostal před soud.
Loni v prosinci odvysílala televize záběry, na nichž as-Sísí zastrašoval majitele tří stavebních firem a nutil je smířit se s opožděnými platbami od státu za postavené silnice a mosty. Podnikatelé se nervózně usmívali a souhlasili. Co by se stalo, kdyby odmítli? Armáda využívá výhod zvláštních daňových a celních výjimek a vláda ji navrch ještě chválí, že zachraňuje lid před hamižnými obchodníky a spekulanty. Během posvátného měsíce ramadánu vojáci teď lidem prodávají maso se zvláštní slevou. Když však v roce 2019 vstoupila na lukrativní trh s certifikacemi halal masa (tedy v souladu s islámem) nová státní firma, zakázalo ministerstvo zemědělství všechny její soukromé konkurenty. A cena certifikátů bleskově stoupla.
Loni zahájila činnost organizace Silo Foods Industrial City, což je komplex potravinářských továren pod patronací armády. Slogan firmy „Svět má novou chuť“ silně připomíná heslo používané Juhaynou: „Svět má skvělou chuť.“ Společnost hodlá otevřít vlastní mlékárenský závod. Sajf Thábit po svém zatčení režimu nabídl, že bude nový potravinářský kolos za minimální mzdu řídit – výměnou za to, že stát nechá na pokoji Juhaynu a propustí jeho a jeho otce. Byl odmítnut.
Jen málo podnikatelů se odváží klást armádě odpor. Osud Thábitů jim ukázal, co je může potkat. „Kdyby si Juhaynu vzali, zničili by ji. Nevydám jim něco, co otec vybudoval,“ vzkázal Sajf z vězení. Ve videu umístěném na Facebook loni jeho matka prosila as-Sísího, aby jejího syna a manžela propustil. Když se z videa stal virální hit, úředníci si ji předvolali a řekli jí, ať okamžitě sklapne, nebo ji potká stejný osud. Minulý měsíc zemřela na rakovinu. Režim zabránil stovkám truchlících zúčastnit se pohřbu.
Od bailoutu v roce 2016 sice egyptský HDP roste, ale hospodářství je pořád v zuboženém stavu. Egypt stále nemá prakticky žádný výrobní sektor. Vývoj je slabý. Podle posledních odhadů se deficit běžného účtu platební bilance prohloubil na 18,4 miliardy dolarů. Počet lidí žijících v chudobě narůstá. Minulý měsíc devalvovala centrální banka egyptskou libru o čtrnáct procent. Při prvním náznaku potíží prudce poklesl zájem o krátkodobé státní dluhopisy. Prezident as-Sísí přesvědčil spřátelené státy z Perského zálivu, aby si u egyptské centrální banky uložily miliardy dolarů a přislíbily další investice. Ale případy, jako je Juhayna, sotva přilákají davy nadšených investorů.
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
