Podivná přátelství kardinála Duky

PR české katolické církve není v poslední době, kulantně řečeno, zrovna šťastné. A některé výroky, rozhodnutí a volby pražského arcibiskupa Dominika Duky nelze snad vysvětlit jinak než akutním záchvatem flagelantství.

Nejdřív se ukázalo, že lídrem Okamurovy SPD v podzimních parlamentních volbách bude zaměstnanec pražského arcibiskupství a správce Dukova facebookového profilu Josef Nerušil. Poté ekonomka Hana Lipovská – kterou do Rady České televize nominovala loni (tedy ještě za Dukova předsednictví) Česká biskupská konference – oznámila, že půjde do voleb na kandidátce Volného bloku. Tedy uskupení, jehož hlavní tváří je nezařazený poslanec Lubomír Volný a které se dohodlo na volební spolupráci s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti Tomáše Vandase.

Církevní historik Jaroslav Šebek nedávno pro DVTV popsal současné Dukovo hodnotové směřování jako „křesťanství bez Krista“, ve kterém nejde ani tak o víru, jako spíš o politickou ideologii – konkrétně o ochranu konzervativního vidění světa. Nic proti, církev nepochybně konzervativní být může a vlastě jaksi z logiky věci konzervativní být má, ale kam se v tomto konkrétním případě poděly ty tradiční konzervativní hodnoty?

Okamura není konzervativec, ale šikovný populista, Vandas je čistokrevný extremista, který o demokracii neřekne hezké slovo, a Volný (když nic horšího) obchodník s chudobou a parlamentní rváč. Zoufalost některých tradičně zaměřených lidí, kteří se nechali praštěnými výstřelky progresivismu vyděsit k smrti, a tak raději volí extremisty a (jak by řekl Masaryk) „lidi nehezké“, to do jisté míry vysvětluje, ale zároveň neomlouvá: Když se chci zbavit čerta, nemůžu ho přece vyhánět ďáblem. A takovému příměru by měl kardinál Duka rozumět.

Církev naštěstí není monolit a současný předseda biskupské konference (olomoucký arcibiskup) Jan Graubner v pondělí výše popsané výstřelky patřičně odsoudil s tím, že je „není možné přejít mlčením“ a politický postoj osob kandidujících za strany s extrémními názory „není postojem církve“.

Katolická církev by si ale každopádně měla své kardinály a svá politická přátelství líp hlídat. Jinak by se mohlo snadno stát, že se neschopnost některých jejích představitelů rozlišit konzervatismus a morálku od extremismu a neslušnosti stane v očích řady lidí novou podobou obzvláště škaredého černoprdelnictví.

Týdeník hrot

  • Filozof jednorožcem
  • Skutečná lekce z 11. září
Objednat nyní