Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Mojmír Hampl měl v titulu své knihy z roku 2019 pravdu. Nebe máme nízko a neroztahujeme křídla v rozletu
Snad se pan viceguvernér za tuhle výpůjčku z názvu jeho knížky Pro Čechy je nebe nízko neurazí, ale ona dobře vystihuje to, co se v Česku odehrává na klientských účtech ve zdejších bankách. Že české domácnosti celkově dluží bankám méně, než mají uloženo, to je stará věc, od časů kampeliček.
V německojazyčných zemích i v Česku je tohle u starší generace vnímáno jako ctnost, převis vkladů nad úvěry je i po třech vlnách hypotečního boomu pořád obrovský – když počítáte živnosti a domácnosti dohromady, byl ke konci listopadu 2021 skoro jeden a čtvrt bilionu korun. Když už nešetříš, tak alespoň splácej hypotéku, abys nepřišel o střechu nad hlavou, toho se také držíme. Navzdory pandemii a všem možným stresům klesl podíl nesplácených hypoték na absolutní historické minimum 0,76 procenta.
V české ekonomice máme co dělat s „averzí na riziko“, to je ekonomickou hantýrkou totéž, jako že se držíme při zemi a máme nebe nízko, jenom odvrácenou stranou téže mince je pomalý ekonomický růst.
Objem firemních úvěrů roste o dost pomaleji než inflace, od začátku pandemie, počítáno od února 2020, stouply o nějakých osmdesát miliard korun, což není nic, když se bavíme o zůstatku 1,2 bilionu korun. Obsluhovány jsou v podstatě vzorně, měřeno dobou a očekáváním nepoměrně lépe než po skončení finanční krize, kdy mělo potíže devět procent úvěrů, teď ani ne polovina z toho.
Naopak firemní vklady u bank stouply o 224 miliard a výsledné saldo podniků vůči bankám je aktivní v rozsahu 116,447 miliardy korun. To před pandemií nikdy nebývalo, převis hotovosti nad úvěry měly firmy poprvé v moderních českých ekonomických dějinách až v létě 2020.
Když jakákoli veličina dosáhla rozměru dvou procent HDP, a ještě k tomu se vyskytla poprvé, co kdy kdo pamatuje, tak je to makroekonomicky významný fenomén, nad nímž stojí za to dumat proč. Když firmy nenabírají úvěry, sedí na hromadách hotovosti a ta na jejich bankovních účtech za listopad nabobtnala o 34 miliard, je jasné, že méně investují, protože se bojí a vyčkávají. Kdo by se tomu divil, všichni reagujeme podobně – jediné, co roste, jsou hypotéky, protože lidé vidí v nemovitostech ochranu proti inflaci.
Banky jsou z definice pro konzervativní lidi, kteří se bojí investovat na burze. Samy finanční domy jsou nespočtem regulací nuceny k tomu, aby byly na peníze střadatelů hodně opatrné. Obojí potvrzuje, jak moc nám ve skutečnosti chybí kapitálový trh, který by podpořil nové podnikatelské nápady a projekty, jimž na jedné straně chybí zajištění a historie, ale za cenu vyššího rizika s sebou přinášejí dynamičtější inovace, rychlejší strukturální změnu a vyšší zhodnocení kapitálu.
Takže dluhy splácejme vzorně, ale nízké nebe nemilujme.
