Pochody za vodu jsou potřeba, ale míří špatným směrem. Písek je přítel vodárenství

Už je to déle než rok, co se stovky lidí zúčastnily pochodu za vodu na protest proti plánované pískovně mezi Uherským Ostrohem a Moravským Pískem. Se základním požadavkem na péči o nejpoužívanější přírodní materiál na světě a hesly jako „štěrku se nenapijeme, voda nad zlato“ obecně nelze než souhlasit. Bez ohledu na to, jestli nám hrozí, či nehrozí mnohasetleté sucho, je nezpochybnitelné, že s rozvojem obcí a rozšiřováním vodovodů bude spotřeba vody stoupat, a proto je nutné vodní zdroje chránit. Klíčová otázka zní: před čím. A zda je písek či štěrk skutečně tím, co je tolik ohrožuje.

V sobotu 13. června 2020 bylo na Hodonínsku horko. Dle meteorologických záznamů stoupaly teploty až ke 30 stupňům. Kolik účastníků několikakilometrové protestní túry následně zchladilo svá těla v bazénu na vlastní zahradě, netušíme. Víme ale téměř jistě, že pokud byl daný bazén vybaven nějakou čistiící technologií, fungovala na bázi písku. To není ironický posměch, ale konstatování faktu, na nějž se při podobných pochodech často zapomíná: Písek je díky své struktuře přirozenou a jednou z nejúčinnějších a nejčastějších surovin pro čištění vody. 

Princip pískové filtrace je jednoduchý. Při tomto procesu voda prochází filtračním přístrojem přes póry mezi pískovými zrnky a v samotném písku se zachytávají mechanické nečistoty. A takto to funguje nejen ve filtraci u malého bazénu na tři tempa, ale dokonce i ve vodárenských úpravnách, kde patří písková filtrace k nejčastějším technologiím úpravy vody. Například největší středoevropská vodní nádrž Švihov, která zásobuje pitnou vodou Prahu, střední Čechy a část Vysočiny, má pískovou filtraci jako první stupeň mechanického čištění před ozonizací a nově i čištění aktivním uhlím.

„U nás v úpravně vody Poděbrady vstupuje písková filtrace do procesu čištění naopak jako poslední. K dispozici máme čtyři tlakové filtry Culligan se speciální náplní. Každý z nich má výkon 40 l/s, takže celkově úpravna teoreticky dokáže produkovat 160 l/s. Písek je nejlepší a nejjednodušší filtr, jaký existuje,“ říká Josef Borecký, výrobní náměstek společnosti VaK Nymburk.

„Nejvýkonnější pískovou filtraci mají těžební jezera bývalých pískoven. Voda se bez jediného čerpadla či jiného zařízení přirozeně čistí přes štěrkopískové podloží. V létě pak díky tomu patří tyto vodní plochy k nejkvalitnějším koupalištím v Česku,“ říká mluvčí společnosti České štěrkopísky Petr Dušek.

„V rybnících se často hromadí povrchová voda znečištěná zemědělstvím, nebo i komunálním odpadem. Pískovny naproti tomu nemají stojatou vodu, skrze štěrkopísky do nich přitéká podzemní voda, která na druhém konci zase odtéká. A průsakem štěrkopísky se voda v pískovnách kvalitně filtruje, proto bývá mnohem čistší i chladnější. Velmi často je voda z pískoven dokonce natolik kvalitní, že je využívána rovněž přímo jako zdroj pitné vody,“ vysvětluje hydrogeolog Zdeněk Patzelt.

Symbióza těžby a vodárenství

Vraťme se ještě do zmíněných Poděbrad. Právě ty jsou totiž jedním z míst, kde probíhá jímání pitné vody z podzemních vrtů v těsné blízkosti aktivní pískovny Kluk. „Kromě starého prameniště Poděbrady a prameniště Choťánky využíváme i prameniště z levé strany Labe podél těžebních jezer. Do budoucna s ním počítáme jako s dominantním zdrojem, protože má dobrou kvalitu i vydatnost, a měl by tedy odpovědět na stoupající poptávku,“ prozrazuje Josef Borecký.

Jak dokazuje více než 40 let zkušeností z Poděbrad, vodárna může fungovat s pískovnou v dokonalé symbióze. „Otevřené hladiny těžebních jezer reprezentují velké zásobárny vody a přirozeně nám pomáhají dotovat podzemní zdroje. Do budoucna dokonce uvažujeme i o doplňkovém přímém odběru povrchové vody. Podmínkou samozřejmě je, aby toto území bylo dostatečně chráněno a ponecháno v přirozeném stavu bez dalších zásahů,“ říká Josef Borecký. „Za 40 let u nás nedošlo nikdy k žádné kontaminaci či úniku látek, který bychom museli řešit. Technologie těžby jsou dnes úplně na jiné úrovni než dřív a báňský úřad na čistotu jezer velmi dbá,“ dodává.

Uspořádání jímacích objektů v sousedství pískoven je v Česku i Evropě zcela běžné. Četné vodárenské soustavy byly u těžebních jezer vybudovány zcela záměrně, a to právě kvůli příznivým vlivům na vydatnost a stabilitu. Pískovny pomáhají vodním zdrojům odolávat následkům sucha. Příznivý je i vliv jezer na kvalitu vod a odolnost krajiny vůči povodňovým rizikům. Například v Německu, ale i na Moravě se některé pískovny cíleně budují jako protipovodňové opatření.

„Jen v povodí Moravy se štěrkopísek těží u sedmi z deseti hlavních vodárenských soustav a všechny zároveň leží v záplavovém území, aniž by to bylo problematické. Ve čtyřech případech se pitná voda čerpá také přímo z těžebního jezera,“ vypočítává Zdeněk Patzelt. 

Hledejme skutečné zdroje znečištění

„Velká voda spojená se záplavou nivních oblastí ke zdravé říční krajině neodmyslitelně patří. V důsledku agresivního zemědělství ale do podzemních vod i do řek deště splachují umělá hnojiva a biocidy z polí a ty se pak dostávají i do vodních zdrojů. Pro představu – jenom pesticidů se u nás vloni rozprášilo na pole a lesy přes 11 milionů kilogramů, na každého z nás jeden kilogram. Povodeň také často vyplaví i znečištění z průmyslových areálů postavených v záplavovém území. Za to povodeň nemůže a nemůžou za to ani pískovny, ty zdrojem znečištění nejsou. Pokud nám jde o skutečnou ochranu vodních zdrojů, musíme především chránit zemědělskou krajinu a celá povodí řek, které k vodním zdrojům u jejich břehů přitékají. Loňská zkušenost kontaminované Bečvy, kde se dosud nepodařilo zjistit, odkud a co vlastně uniklo, je dostatečným varováním a důvodem k přemýšlení, co skutečně ohrožuje naše řeky a vodní zdroje,“, říká Zdeněk Patzelt.

 „Je důležité chránit před zásahem člověka území, kde se jímá pitná voda. Ideální je ponechat tyto prostory v přirozeném prostředí tak, jak jsou. Aby zásobárna kvalitní vody byla zachována nejen pro nás, ale i pro ty, co po nás přijdou,“ uzavírá Josef Borecký.