Po nás potopa. A ona přijde

Lze pochopit, že veřejnost a velkou část médií v době pandemie nezajímá nic jiného než boj s koronavirem. Vládu by ale mělo vždy zajímat, co bude pak. Až jednou nevyhnutelně virus odejde do zapomnění a ve Strakovce se budou třeba střídat stráže. Demonstruje to zcela markantně příprava rozpočtu na příští rok. Před dvěma týdny ohlásila ministryně Schillerová deficit 116 miliard a minulý týden už 320 miliard. Kolik to bude příští týden a kolik třeba před Vánocemi, nikdo netuší. 

Samozřejmě počítat rozpočet v tak nejisté době není jednoduché. Ale je také fakt, že ministerstvo financí není takto mimo zdaleka poprvé a posledních pět let mu jeho čísla hrubě nesedí s realitou. A to je jen malá ukázka toho, jak se zhoršuje fungování státní správy, kdy se v mezinárodních srovnáních dávno řadíme na chvost pelotonu. A nejen ve zprofanovaném stavebním řízení, které se za tyto dvě vlády prodloužilo zhruba dvakrát.

Stačí se podívat na způsob zúřadování obří covidové pomoci. Tradičně byrokraticky zauzlované a pro velkou část postižených nedostupné. Nikoli náhodou si nejvíce pomohli ti velcí a silní, kteří tu pomoc potřebovali ze všech nejméně. Takový Antivirus, kdy místo jednoduché pomoci pro udržení cash flow v podobě odpuštění plateb pojistného za zaměstnance vznikl složitý mechanismus, kdy zaměstnavatel musí nejprve vše řádně zaplatit ze svého, a pak mu stát milostivě část vyplacených mezd kompenzuje.