Vybrané články
z týdeníku The Economist

Plínkový index

Rozdíly v cenách dětských plen jsou astronomické. Co to prozrazuje o jednotném evropském trhu a celé současné Evropě?

Plínkový index
ilustrační foto | Shutterstock.com

Rodiče plačícího novorozence obvykle nemívají času nazbyt. Pokud však žijí v Evropě, měli by nákupu plínek věnovat pár minut. Na španělské webové stránce Amazonu vyjdou tři obří krabice Pampers na 168 eur (4409 korun). Stejná objednávka z britského Amazonu vás ovšem bude stát jen 74 eur. (Dokonce i když připočtete astronomické poštovné, pořád ušetříte 42 eur.) Pokud si spánkovou deprivací sužovaní rodiče nezvládnou spočítat, kolik by mohli ušetřit za rok, pak vězte, že by si mohli pořídit nový kávovar. Nejluxusnější model od Nespressa by je na francouzském Amazonu vyšel na 460 eur, nicméně na německé verzi by jej sehnali už za 301 eur. A mohli by se rovnou pochlubit mazaným nákupem nejnovějšího telefonu od Samsungu, jehož cena se v závislosti na využité doméně liší až o 300 eur. 

Jeden trh, mnoho cen

Evropská unie možná má jednotný trh, ale produkty na něm nemají jednotnou cenovku. Na sjednoceném trhu by se časem měly sjednotit i ceny. Tento proces však v EU stále neproběhl. Ceny za naprosto stejné výrobky se stále – často výrazně – liší a to i v bohatých zemích. Jedná se o dlouhodobý trend: ceny se přestaly přibližovat v roce 2008. Velké kroky směřující k integraci, jako bylo zavedení eura, jež k sobě ceny přiblížilo, jsou nyní vzácné. Platy ve východní Evropě nerostou tak rychle jako dřív. Značnou část ekonomiky EU tvoří služby, s nimiž se přes hranice často špatně obchoduje. Některým odvětvím stále dominují nejrůznější chráněné společnosti. V Nizozemsku poměrně často narazíte na člověka, který si nakoupí zásoby analgetik, jež jsou tu běžně k dostání v supermarketech, aby posléze skočil na vlak do Belgie, kde si lékárny užívají monopol a obchodní přirážku.

Některé rozdíly v cenách jsou nevyhnutelné. Obchod v centru Paříže si za stejné zboží naúčtuje víc než hypermarket na okraji středně velkého města. V uskupení, do něhož patří jak Německo (s HDP per capita 39 130 euro), tak Bulharsko (8237 euro), se ceny někdy musí nevyhnutelně lišit. A vzhledem k tomu, že prodeji stále dominují kamenné obchody a jejich webové stránky, trhy zůstávají zatvrzele národní dokonce i v internetovém prostoru. Výsledek? Jedna ze studií ukazuje, že se online ceny v různých zemích EU u produktů, jako je elektronika, liší o 20 procent a u oblečení dokonce až o 40 procent. 

U plínek, tedy zboží, které si můžete koupit online kdekoliv v Evropě, jsou trvalé rozdíly v cenách obzvlášť podivné. Cena za jednu plínku se podle průzkumu v rámci Unie pohybuje mezi 0,11 a 0,61 eura. The Economist využívá cenu Big Macu, aby porovnal hodnoty měn po celém světě. Něco podobného by mohlo fungovat s jednotným trhem. Nazvěme to Pampers Indexem. Je to hrubý odhad, jenž ukazuje, kteří občané EU platí víc, než je nutné.

Vypořádat se s rozdíly není nic snadného. Hranice mají v obchodování smysl a v EU stále existují. Překročte hranici v Americe a pro většinu firem se nic moc nezmění; překročte hranici v EU a máte před sebou jiný právní systém, cizí jazyk a odlišnou spotřebitelskou kulturu. Jednoduché to není ani pro zákazníky. Jedna věc je otevřít překladač Googlu, abyste si přečetli novinový článek, a docela jiná, abyste si uprostřed nákupu za tisíc euro ještě jednou zkontrolovali, co znamená zur Kasse gehen. Amerika je o tolik integrovanější, vzdychají úředníci z EU. Výsledkem je, že obří internetoví prodejci jako Amazon nabízejí nakupujícím v Alabamě stejnou cenu jako těm v Kalifornii. 

Jak každý vybíravý španělský rodič brzy zjistí, poštovné účtované v rámci EU bývá obvykle vysoké. Dostat produkty z místa, kde jsou laciné, na místo, kde jsou drahé, trvá obvykle zoufale dlouho, nebo je to až prohibičně nákladné, obzvlášť pokud jde o něco tak objemného jako plínky. V malých zemích je to ještě horší. (Váš dopisovatel jednou vláčel kompletní diskografii Rolling Stones na vinylech z Londýna do Bruselu, aby jeho přítel z pobaltské republiky nemusel na poplatcích utratit 110 euro.) A dodavatelé nemají žádný velký zájem problém napravovat. Prodejci nejsou dvakrát nadšení z toho, že na trhy s vysokými cenami prosakují produkty z trhů, kde se ceny drží nízko. 

EU učinila jisté kroky. V současné době je na webových stránkách nezákonné blokovat bez pádného důvodu spotřebitele z jiných zemí. K tomuto rozhodnutí dospěli představitelé EU poté, co se dostali do sporu s Disney. Ukázalo se, že Disneyland Paris bránil zákazníkům mimo Francii provádět nejvýhodnější nákupy. Unie vytvořila také databázi poštovného různých společností v naději, že ji prodejci využijí k tomu, aby snížili ceny. Zdá se, že podobné zásahy přinášejí výsledky. V roce 2010 si sotva každý desátý občan EU koupil něco z webových stránek z jiné země; v roce 2018 už to bylo 28 procent. Unie by ale mohla dělat víc. Místo, aby EU usnadnila náklaďákům křižovat hranice, zpřísnila nedávno pravidla, aby vyhověla západním zemím, které si stěžovaly, že řidiči z chudších zemí nedodržují jejich národní pracovní legislativu. Země východní Evropy protestovaly, že jde o protekcionismus. 

Superúsporná superschopnost

Během krize působil spor o nevyrovnané ceny jako malichernost. EU prožívá nejhlubší hospodářský propad v dějinách. Pandemie odhalila zásadní nedostatky v její struktuře a jejich napravení má přednost před vším ostatním. EU vždy tvořila směsice věcí velkých (mír na kontinentu) a věcí malých (laciné lety). V poslední době se zdá, že geopolitické ambice zabírají jejím vůdcům podstatně více času než všední záležitosti mezinárodního obchodu. Jednotný trh by se ale neměl změnit v zapomenuté dítě evropské integrace. Drahé pampersky jsou občas stejně důležité jako vysoká politika.

Ruku k dílu musejí přiložit i spotřebitelé. EU občas čelí kritice, že je shora řízenou institucí a motá voličům hlavy obřími projekty, o něž nijak zvlášť nestojí. Změna může přijít z různých směrů. Každá země má svou vlastní verzi „chlastacích plaveb“, což je britský termín pro výpravy do Francie za laciným vínem. Lucemburčané jezdí do německých supermarketů kvůli lepším cenám. A Švédové nakupují v Norsku levnější plínky. Dělat to samé online je podstatně snazší, řadu lidí to ale pořád ještě nechává chladnými. Internetová arbitráž by se mohla stát nečekaným motorem evropské integrace. Záleží to však na občanech. Stejně jako v případě plínek, s některými věcmi prostě musí začít odspoda.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Jak Babiš bohatne na koronaviru
  • Život po Pentě
Objednat nyní