Pirátský recept na úspěch

Piráti prokazují, že jsou až neuvěřitelně disciplinovanou stranou.

Pirátský recept na úspěch
Ivan Bartoš | Profimedia.cz

Piráti sílí, neboť fungují stejně nebo i lépe než normální politické strany. Občasné radikální výkřiky svých členů, mezi nimiž nechybějí progresivní levičáci jako Brno, umějí využít coby důkaz svého širokého rozkročení. A rychle je přebijí úplně centristickými a konstruktivními postoji, které dokážou dobře prodat (viz postoj k rozpočtu).  

Piráti mají členskou základnu, kterou nechávají mluvit do politického rozhodování – dokonce moderně digitálně. Se stranickou demokracií to však zase nepřehánějí. Svou členskou základnu celkem efektivně kontrolují a pacifikují. Mocenské centrum je dostatečně široké, aby v ničem nepřipomínalo strany-firmy typu ANO, ale i úzké, aby zajistilo jednotu a akceschopnost. Disponují i širokou základnou zapálených dobrovolníků a zajímavých influencerů. 

Ale především: Piráti mají profesionální tým analytiků a marketérů. Profíky, kteří vědí, kdo jsou jejich voliči a kde leží další potenciál, a kterým – světe, div se – vedení naslouchá.  

Piráti a peníze

Je vcelku málo známé, že se Piráti už po volbách do pražského zastupitelstva v roce 2014 vůbec nebáli zprofesionalizovat své zastupitele. Byla to geniální strategie. Za pár peněz získali díky medializaci různých kauz a výroků anoistické primátorky Krnáčové a svých koaličních partnerů opravdu hodně mediální muziky. Muziky, která Piráty hodně pomohla legitimizovat jako důležitého hráče.  

Pojďme se ale podívat na jednu zveřejněnou pirátskou Analýzu voleb do Poslanecké sněmovny 2017. Zaujme už úvodní kapitola o příčinách úspěchu. V kostce jsou za ně považovány profesionalita kampaně, její financování, práce s médii, kontroverze a autenticita a zapojení dobrovolníků. 

Piráti pojali svou kampaň opravdu s péčí dobrého hospodáře. Velkou část samozřejmě odehráli na síti. Zajímavý díl však tvořila naprosto tradiční až skoro dřevní kampaň „Berousků“, neboli klasických plakátů à la cirkus, kterými polepili nejen Prahu. Ty byly málo nákladné a navíc náramně posilovaly guerillové vyznění. Do kampaně investovali necelých 11 milionů, za které jim během čtyř let ze státního rozpočtu přiteklo a přiteče více než 173 milionů.

Piráti uměli přijít s nevšedními tématy i jejich ztvárněním, které strhávalo pozornost dosud spíše netečných médií. Za všechny připomeňme heslo „pusťte nás na ně“, díky kterému oslovili zajímavou část elektorátu. Hráli na tradiční strunu dělení společnosti – na my versus oni. 

Z 540 tisíc voličů přišla třetina od TOP 09, po více než desetině od ODS, ANO a neparlamentních stran (zejména Zelených). Významný podíl tvořili i nevoliči z roku 2013 – často prvovoliči. Piráti s přehledem zvítězili v kategorii voličů do 35 let. Bodovali mezi vzdělanějšími a největšího podílu dosáhli mezi nemanuálně pracujícími. Jejich úspěch táhla Praha, ale uspěli i ve většině ostatních českých krajů. Vtlačili se do prostoru liberálního středu se schopností manévrovat tu k progresivní a environmentální levici, tu naopak k liberálně-konzervativní pravici.

Nečekaná disciplína

Výše zmíněný analytický dokument skrývá i závěrečná doporučení, jež jsou z dnešního pohledu ještě zajímavější.  

V dokumentu se třeba hovoří o nutnosti profilovat další osobnosti vedle dobře přijímaného předsedy Bartoše. Všimli jste si, jak Piráti zásadně vystupují ve více lidech a jak své mluvčí obměňují? Voliči asi stále neznají více pirátských politiků než Bartoše, Hřiba a možná ještě Michálka s Richterovou a Ferjenčíkem. Ale to nevadí, protože navenek to vypadá, že Pirátů přibývá a jsou pořád pestřejší.

V dokumentu autoři mluví o potřebě tvořit mediální obsah ve smyslu „bez nás to správně šlapat nebude“. Tedy systematicky prezentovat práci zákonodárců, europoslanců, vedení strany, primátora a starostů a neustále zásobovat veřejnost novými tématy, odlišnými pohledy a kreativní opoziční aktivitou. Piráti si udržují své happeningy i excentrický vzhled části vedení. Zároveň vědí, že růst podpory přijde jen s větším kopírováním struktury disciplinovanějších a tedy spíše starších voličů. A proto ten důraz na aktivní a státotvornou opozici, vyhledávání opomíjených témat (např. OSVČ, dohodáři, rodiny, které chtějí nájemní bydlení, lidi ohrožení exekucemi).  

V závěrečných doporučeních si přečteme i toto: „Nejde se zavděčit všem, nicméně je nesmírně důležité omezit odliv těchto skupin (rozuměno bývalých voličů TOP 09, ODS a Zelených – pozn. autora) v budoucích volbách. Proto je nanejvýš nutné postupovat podle přesně nalinkované povolební strategie...“. Tím se vracíme na začátek. Ať se nám to líbí, nebo ne, Piráti tuhle strategii drží. Prokazují, že jsou až neuvěřitelně disciplinovanou stranou. Toto mimochodem platí i o pirátském vedení hlavního města, kterému mnozí předpovídali jepičí život.

Autor je politolog a prorektor vysoké školy CEVRO Institut.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Chytrá karanténa pro hloupé lidi
  • A teď Česko zezelená
Objednat nyní