Vybrané články
z týdeníku The Economist

Peníze v africkém betonu

Proč je na jih od Sahary tolik nedostavěných domů? Mohou za to neschopné banky, špatně nastavené zákony i nenechaví příbuzní.

Peníze v africkém betonu
ilustrační foto | Shutterstock.com

Jako obrovský šedivý kostlivec ční šestipatrový dům nad tichou ulicí v senegalském hlavním městě Dakaru. Jasně poznáte balkony a ložnice. Ale okna, dveře i světla chybějí. O výmalbu poněkud skatologického rázu se postarali jediní obyvatelé: vrány. Jak dlouho dům takto vypadá? „Pět nebo šest let,“ říká hlídač. Senegal zažívá v posledních letech stavební boom, ale mnohdy se stává, že vznikne hrubá betonová kostra a pak se stavba zastaví, často na mnoho let.

Rozestavěné domy najdete ve všech afrických městech. Nigerijská vláda loni oznámila, že na šest stovek takových staveb v hlavním městě Abuje převezme, protože jsou nedokončené příliš dlouho. Dakarští betonoví kostlivci ilustrují důvody, proč domy tak často zůstávají nedokončené – a kolik ten problém stojí.

Postavit obvodové zdi není laciné. Beton a další materiál na pětipatrový činžovní dům přijdou na stovky tisíc dolarů (miliony korun). A Senegal se potýká se zoufalým nedostatkem prostředků. Zhruba čtyřicet procent tamních firem uvádí, že přístup k penězům je největší překážkou pro jejich podnikání (globální průměr je jen 14 procent). Ohromný problém je to v celé subsaharské Africe. Míra úspor je nízká a banky nejsou příliš ochotné půjčovat. Přesto se často lijí peníze do budov, které pak roky nic nevydělají. Málokterý budoucí nájemník si připadá jako pokoj bez střechy, ať si popový zpěvák Pharrell Williams zpívá, co chce.

Pár cihel sem, pár cihel tam

Co to tedy znamená? Začněme nedostatkem finančních prostředků. Mnoho senegalských developerů má potíže sehnat úvěry bez masivního zajištění. Někteří proto začnou stavět a doufají, že nalákají dostatek kupců, aby složili zálohy na byty, a z těchto peněz pak dostavbu domu zafinancují. Ale málokterý nakupující je ochoten zaplatit za staveniště. Tyto projekty pak často blokují nejlukrativnější parcely.

Senegalci, kteří by si chtěli postavit vlastní dům, mají jen velmi omezený přístup k hypotékám. A ty navíc pokryjí pouze asi dvacet procent nákladů. V naprosté většině afrických zemí je i ta nejlacinější novostavba pro většinu lidí nedostupná. A tak se lidé mnohdy pouštějí do stavby, ačkoli nemají zajištěné prostředky na její dokončení. Když pak něco vydělají, přidají pár dalších cihel.

Nedostatek financí vytváří začarovaný kruh. Mnoho Afričanů vlastně spoří do betonu. Mají tak peníze dlouhé roky vázané v nedokončených stavbách, které nic nevydělávají, místo aby je uložili do banky nebo investovali, což by jim něco vydělalo a později by mohli stavět mnohem rychleji. Nedostatek likvidity ve finančním systému následně dál snižuje objem prostředků, které banky mohou půjčovat stavitelům.

V roce 2017 mělo jen 33 procent subsaharských Afričanů účet v bance. Mnozí pohlížejí na finanční nástroje podezřívavě. „Tady je to moje, je to bezpečnější,“ říká Mansour, obyvatel Dakaru, a ukazuje na svůj rozestavěný dům. Ukládání peněz do betonu je obzvlášť lákavé v zemích s vysokou inflací. Investice do domů totiž často uniknou pozornosti afrických berních úřadů, které nevynikají přílišnou efektivitou při výběru daní.

Betonování dává smysl i v jiných ohledech. Když začnete stavět, sousedé si vás víc váží, říká Cheikh Abdoul Faty, jenž se snaží dostavět druhé patro svého domu v Dakaru už deset let. „Když máte miliony v bance, lidé to nevidí,“ podotýká konzultant Mamadou Diagne. Když začnete stavět, „ocení to mnohem víc“. A také příbuzní ochotněji přiloží ruku k dílu.

Rozestavěný dům také nabízí jistou ochranu před chamtivými bratranci. Ve většině Afriky nutí společnost lidi, aby pomáhali i těm nejvzdálenějším příbuzným. Abdoul Faty posílá každý měsíc matce peníze. Ale tím, že zbytek utratí za sádru a kachlíčky, vyhne se nataženým rukám dalších příbuzných. „Když máte peníze v kapse, pod postelí nebo v bance, musíte jít, vzít je a pomoct jim,“ vysvětluje Diagne. „Ale když je zalijete do betonu, můžete tvrdit, že žádné peníze nemáte,“ dodává.

Děravé zákony

Svou roli hraje také mizerné majetkové právo. Například podle převládajícího pozemkového práva v ugandské metropoli Kampale mají často na půdu stejná práva její majitel i nájemce. To má na jedné straně tendenci zmrazit trh a znemožnit jakoukoli výstavbu. A také to může přimět lidi nalít beton do základů, aby posílili svůj právní nárok. Podobně je na tom Dar es Salaam, finanční metropole Tanzanie, kde jsou listy vlastnictví tak vzácné, že lidé raději začínají stavět, aby si nárok na pozemek pojistili.

Velké developerské projekty se zastavují z jiných důvodů. Mnozí developeři dojedou na výkyvy v cenách stavebních materiálů nebo na nespolehlivé subdodavatelské stavební firmy, které utratí rozpočet, ale práci nedokončí. A další se snaží co nejrychleji hotovost zalít do betonu a je jim jedno, jestli se dům dostaví, nebo ne – protože tak perou peníze.

V Dakaru se nemovitosti staly „terčem“, říká poradce tamního starosty Khady Dia Sarr, „spousta lidí investuje pod falešnými jmény.“ Nedávno tam byl obviněn guadeloupský překupník drog, který si pod několika různými falešnými jmény ukládal peníze do nemovitostí. Stejný problém řeší i mnoho dalších afrických států. V roce 2019 vyslovila zvláštní zpravodajka OSN pro dostupné bydlení Leilani Farhaová obavu, že tisíce domů, které v Nigérii zejí prázdnotou, slouží k praní špinavých peněz.

Více peněz ve finančním systému a méně otálení při dokončování domů by prospělo byznysu i Afričanům, kteří chtějí bydlet. To by však vyžadovalo lepší výběr daní a lepší regulaci, větší dostupnost bankovních služeb a jasnější majetkové zákony. V Senegalu se vláda pokouší zvýšit dostupnost hypoték, když nabízí bankám státní záruky za půjčky na bydlení. Málokterý Senegalec však dokáže předpovědět, kdy se mu podaří rozestavěný rodinný dům dokončit. „To je vůle Boží,“ říká Mansour a usazuje na místo další tvárnici.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Budoucnost robotických šílenců
  • Stát jako hoteliér
Objednat nyní