Miliardář Tykač: z uhlobarona solárníkem?

Uhelná společnost Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače plánuje výstavbu větrníků, baterií a plovoucích solárních elektráren

Miliardář Tykač: z uhlobarona solárníkem?
Plovoucí elektrárna Sev.en o instalovaném výkonu 1,5 megawattu by měla vzniknout na jezeru po těžbě hnědého uhlí na Mostecku. | Archiv

Policie nedávno navrhla obžalovat pět aktivistů hnutí Greenpeace za obsazení chladicí věže uhelné elektrárny Chvaletice. Pátá nejšpinavější elektrárna v Česku je ekologům trnem v oku dlouhodobě, stejně jako celá skupina „uhlobarona“ Pavla Tykače, která za pár týdnů převezme od ČEZ i emisně vůbec nejintenzivnější tuzemský uhelný zdroj Počerady.   

Nechybělo přitom mnoho a Chvaletice se letos mohly stát zároveň jedním z nejčistších producentů elektřiny v Česku. Vedle uhelné má totiž Sev.en Energy zatím nepříliš viditelnou a teprve rašící, přesto však zelenou stránku. Společnost zcela vážně uvažovala o tom, že střechy a volné plochy v areálu elektrárny osází solárními panely. Vznikla by tak solární elektrárna o výkonu až 10 megawattů, která by se zařadila mezi největší fotovoltaiky v Česku. Stejné plány měla skupina v menší míře i u svých tepláren v Kladně a ve Zlíně. 

„Odhodlání bylo velké, k našemu neblahému zjištění jsme však dospěli k tomu, že ekonomika ani s tehdy vypsanou dotací nevychází,“ říká v kancelářích Sev.en v centru Prahy Radek Jirků. Mladý energetik se v minulosti podílel třeba na výstavbě slovenské jaderné elektrárny Mochovce nebo i známé kodaňské teplárny se sjezdovkou na střeše a pracoval pro dodavatele řešení ČEZ ESCO.

Před dvěma a půl lety zakotvil právě v Sev.en. Náplní jeho práce je sledování trendů v energetice a analýzy, zda se Sev.en ekonomicky vyplatí. S nerealizovaným obsypáním uhelných zdrojů soláry totiž zájem skupiny o zelenou energetiku neskončil, spíš naopak. Se zpožděním za konkurencí, ale o to intenzivněji se firma s reputací konzervativního těžaře chystá chopit příležitostí v moderní energetice. 

První voda i první vodík

Pod skupinou nedávno vznikla dceřiná společnost Sev.en Innovations, která má inovativní projekty zastřešovat. Firma na sebe veřejně upozornila před několika týdny, když se neúspěšně zapojila do aukce volných kmitočtů pro chytré mobilní sítě 5G. Podle Jirků však šlo o jednorázové využití příležitosti.

V různé fázi má oproti tomu připraveno několik energetický projektů. Zatím nejdále je pilotní instalace plovoucí solární elektrárny na jezerech po těžbě hnědého uhlí na Mostecku. Po konci těžby vzniknou na severu Čech jezera o celkové ploše dva tisíce až tři tisíce hektarů. Půjde tedy o obrovskou plochu a vedle rekreačního využití se aktuálně živě diskutuje i o dalších možnostech, jak nový krajinný prvek efektivně využít.

Sev.en plánuje pro začátek vybudovat zdroj o instalovaném výkonu 1,5 megawattu. „Vodní plochy jsou vhodná lokalita, kde by se fotovoltaiky mohly stavět, protože to nikomu nepřekáží. Fotovoltaika na hladině má navíc pozitivní vliv na kvalitu vody a snižuje odpar z povrchu,“ vysvětluje Jirků.  

Plovoucí elektrárna Sev.en by navíc měla být napojená na zařízení, které prostřednictvím elektrolýzy bude vyrábět vodík. O vodíku se začíná i v Česku stále častěji diskutovat jako o alternativě vůči klasické elektromobilitě, ale zmiňuje se i mnoho dalších možností jeho využití. Zajímá se o něj ČEZ nebo Hyundai, a Unipetrol už dokonce odstartoval výstavbu prvních vodíkových plniček pro automobily. Obvykle se rozlišuje mezi šedým, modrým a zeleným vodíkem, přičemž barva vypovídá o míře ekologičnosti jeho výroby.

Náplní práce Radka Jirků je sledování trendů v energetice a analýzy, zda se společnosti Sev.en ekonomicky vyplatí.
Tomáš Novák týdeník HROT

Na zelený vodík by mohly jít i peníze z balíčku 154 miliard korun z evropského Fondu pro spravedlivou transformaci, určeného na revitalizaci uhelných regionů. U pilotního projektu však Sev.en o využití těchto peněz nejde. Jisté však je, že investicí v řádu stovek milionů korun by si společnost zapsala hned dvě zelená prvenství: první provozovatel plovoucího fotovoltaického parku a první výrobce čistě zeleného vodíku v Česku. 

Jirků zatím nechce prozradit přesnou lokalitu a ani možný termín zprovoznění. „Je to ve fázi přípravy, do které jsou zapojeny i univerzity. Zároveň jasně víme, že do toho jdeme, máme alokované peníze a máme zažádáno o rozvojový grant. A v celé lokalitě vidíme potenciál až ve stovkách megawattů,“ říká.

Sev.en není jediná, kdo chce díky vznikajícím jezerům přetvořit severní Čechy na vodíkovu velmoc. Státní Palivový kombinát Ústí, který má rekultivaci krajiny na starost, si už nechal u Deloittu vypracovat studii, podle které by jezerní elektrárny na Ústecku mohly vyrobit až 3,5 terawatthodiny elektřiny ročně. Podobné plány má i spoluzakladatel aplikace pro taxislužby Liftago a ústecký filantrop Martin Hausenblas. Podle něj by to v případě flexibilních, „otáčivých“ elektráren mohlo být dokonce až pět terawatthodin, což představuje pět procent tuzemské produkce elektřiny. 

Na detaily je však podle něj zatím brzy. „Jsem ve fázi hledání technického řešení a vývoje,“ říká.

Nabito ve větrném kanonu

Další oblastí, kterou Sev.en sleduje, je větrná energetika. Ve sněmovně aktuálně leží novela zákona o podporovaných zdrojích energie, která má v Česku zavést systém aukcí obnovitelné energie, jaké už fungují v Německu, Polsku i dalších zemích. Investoři se v dražbě přetahují o možnost postavit soutěžené kapacity, a kdo se spokojí s co nejnižší cenou energie, získává příklep. To vede k podstatnému snížení podpory. 

Česká novela sice z aukcí vylučuje solární elektrárny, s větrníky však počítá. Sev.en má předpřipraveno několik projektů, investice do nich jí však zatím ekonomicky nevycházela. Podle Jirků by to právě aukce mohly změnit. „Jakmile bude známa finální podoba zákona, můžeme materiály znovu otevřít. Náklady na výstavbu a energetický potenciál lokalit známe. Stačí tedy říct, s jakou cenou chceme do aukcí jít, abychom dosáhli požadovaného výnosu. Nabito v kanonu máme, čekáme na to, abychom mohli vystřelit,“ říká.  

Zároveň však dodává, že jak vítr, tak slunce jsou v podstatě známé a probádané technologie, do kterých se může pustit kdokoli, od investorů do realit po moderně smýšlející zemědělské družstvo. Těžařská skupina se tak poohlíží hlavně po oblastech, kde vidí jako producent elektřiny přidanou hodnotu. Takovými jsou technologie pro stabilizaci přenosové soustavy, tedy možnosti akumulace energie, nikoli však jen v klasických bateriích.

Jirků mluví třeba o termálních bateriích ukládajících teplo z paroplynových elektráren pro zvýšení jejich flexibility v době, kdy dojde k propadu ceny elektřiny nebo je nutné stabilizovat síť. „Každá tepelná elektrárna má technické limity, jak rychle dokáže měnit svůj výkon, a my hledáme způsob, jak tento limit posunout. Víme, že úzké hrdlo je v části výroby páry. Takže když je potřeba velmi rychle snížit výkon elektrárny, jedním z řešení je odklonit část vyrobené páry do tepelného zásobníku,“ vysvětluje. 

Kvůli podepsané mlčenlivosti pak jen v náznacích mluví o novince, kterou vyvinuli v Německu a o kterou se Sev.en intenzivně zajímá. „Jde o ukládání energie do sloučenin, které umějí absorbovat nebo uvolňovat teplo, takže se využívají buď k pohlcení, nebo k tvorbě páry, která pak pohání parní turbínu. Tuto akumulovanou energii můžete skladovat klidně měsíce nebo i roky,“ popisuje zatím v ostrém provozu nevyzkoušenou novinku. V případě realizace by česká skupina byla první, kdo by takto energii akumuloval v praxi. Koneckonců ale i výroba zeleného vodíku je svým způsobem jednou z forem ukládání elektřiny. 

Podle Jirků nenastal obrat ve směřování těžařské skupiny náhle, ale postupně. Za zlomový bod lze však označit akvizici polovičního podílu společnosti InterGen loni v únoru. Právě spolupráce s druhým z vlastníků, čínskou China Huaneng Group, jednou z největších energetických společností v asijské velmoci, přiměla Sev.en více se zajímat o inovativní řešení. 

InterGen vlastní tři paroplynové a jednu plynovou elektrárnu ve Velké Británii a podíly ve dvou uhelných elektrárnách a dolech v Austrálii. Neskrývá však ambice ani v zelené energetice. Aktuálně chystá v anglickém Essexu výstavbu vůbec největšího bateriového úložiště na světě o výkonu 320 megawattů a s kapacitou až 1,3 gigawatthodiny. Projekt za 200 milionů liber dostal minulý týden zelenou od britské vlády. V případě realizace by velikostí pokořil i proslulou Teslu s australskou baterií o kapacitě 186 megawatthodin.

Článek vyšel v tštěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní