Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Plukovník West Pointu: Putinova brutalita nemusí být projevem zoufalství
Zvěrstva ruské armády na Ukrajině jsou zjevně taktika, ale Rusové na ně v konečném důsledku mohou doplatit, říká plukovník West Pointu Patrick Sullivan.
Zvyšující se brutalita ruských ozbrojených sil na Ukrajině vyvolala na Západě pozdvižení. Je to pochopitelné. Ale nezapomínejme, co nás učí dějiny – brutalita může být z vojenského hlediska efektivní. Proto je předčasné, ne-li vysloveně chybné, považovat ruská zvěrstva za projevy operačního zoufalství – jakkoli se nám může ta myšlenka příčit. Ona zvěrstva totiž plně korespondují s metodami, které Rusové s úspěchem používali při vojenských operacích v Čečensku a Sýrii.
Nepochybuji o tom, že vzpomínky na tato tažení ovlivnily ruské rozhodnutí použít brutální taktiku i na Ukrajině. Viděno čistě optikou vojenské užitečnosti, podporují tyto metody cíle Vladimirem Putinem vytyčené „zvláštní vojenské operace“: demilitarizovat Ukrajinu a ochránit ruskojazyčné obyvatele Donbasu. Tato taktika je formou terorismu, která je ve své nejjednodušší definici užitím násilí proti civilnímu obyvatelstvu za účelem dosažení politických cílů. V daném případě může ruská taktika nakonec postavit ukrajinské politické vedení před neřešitelnou volbu mezi územními ústupky a genocidou.
Ovšem fakt, že nějaká taktika funguje, neznamená, že by ji měl vojenský velitel používat. Za předpokladu, že existují alternativy, měla by taktika usilovat o rovnováhu mezi riziky, náklady a očekávanými přínosy. Jinými slovy, při zohlednění těchto tří faktorů bychom měli být schopni odlišit taktiku, která je uskutečnitelná – jako je například úmyslné zabíjení civilistů –, od takové, která je přijatelná.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
