Vybrané články
z týdeníku The Economist

Paříž není jediná. Štěnice zamořily i další evropská města

Vzhledem k tomu, že štěnice nepřenášejí žádné nemoci, to vypadá, že se s jejich šířením budeme muset smířit.

ilustrační foto | Shutterstock.com

Pro Ernesta Hemingwaye představovala Paříž pohyblivý svátek. Pro štěnici jsou jím Pařížané. Na videích, jež se šíří na sociálních sítích, je vidět, jak se sedačky v metru jen hemží štěnicemi, drobným hmyzem živícím se lidskou krví, ne větším než jablečné jadérko.

Zdravotní riziko představují štěnice jen minimální: způsobují svědivé kousance a existuje nepatrné nebezpečí alergické reakce a sekundárních infekcí. Podle entomologa a poradce v oblasti boje se škůdci Clivea Boasea aktuální panika dokazuje, že větší dopad mají psychologický. Komáři, pijavice a další paraziti jsou nepříjemní, ale neobsadí vám domov. Štěnice dovezené cestovateli z dovolené mohou způsobit zamoření, kterého se jen těžko zbavuje.

Pošklebovat se Francouzům nicméně není rozumné. Nejedná se totiž ani tak o příběh špatné hygieny a špinavých vlaků, jako spíš o další odstrašující příběh globalizace, klimatické změny a evoluční biologie. Teplá města představují pro štěnice dokonalé prostředí. Laciné cestování pomáhá s jejich šířením. A po desítkách let plošného používání ztrácejí chemické insekticidy, které proti nim dříve zabíraly, na síle.

Jsou všude

Štěnice se objevují všude. Před deseti lety zažíval New York stejnou paniku jako dnes Paříž. Čísla ze švýcarské poradní služby pro boj se škůdci, která disponuje jednou z nejdéle vedených databází týkajících se štěnic, ukazují, že mezi lety 1995 a 2005 na ně bylo v Curychu hlášeno přibližně dvacet stížností. V následujícím desetiletí se tento počet zšestinásobil. Během covidových lockdownů se počty snížily, od jejich ukončení ale opět vzrostly. „Štěnice se budou vyskytovat ve všech městech,“ říká Boase.

Zoo na vašem obličeji. Trudník vylézá v noci a páří se vám na tváři

Jsou velcí asi třetinu milimetru, vyskytují se ve vlasových folikulech na obličeji, zádech nebo bradavkách. Jejich potravou je kožní mazivo. Aktivní jsou jen v noci, kdy vylézají na povrch, kde se páří. Trudníci.

Lidé se pravděpodobně poprvé setkali se štěnicemi hned na první domácí adrese. Analýza DNA naznačuje, že jsou tito škůdci potomky parazitů, kteří se živí na netopýrech, s nimiž lidé sdíleli jeskyně, a na ptácích, kteří mohli hnízdit na původních doškových střechách. To dělá ze štěnic z pohledu evoluce poměrně novou pohromu. To by mohlo vysvětlovat, proč nejsou nositeli až tak špatných zpráv. Komáři šíří malárii, horečku dengue a žlutou zimnici. Žádný lidský patogen ale podle všeho nevyužívá jako vektor štěnice – možná proto, že neuplynulo ještě dost času, aby se u něj tato schopnost vyvinula.

Štěnicím se daří v teplém prostředí se spoustou temných míst, kde se mohou schovat. Ideální jsou přelidněné čtvrti nebo byty. Schovávají se do skulin v nábytku, švů matrací nebo puklin ve zdech a živit se vylézají v noci. Centrálně vytápěné domovy urychlují jejich životní cyklus a celý problém ještě zhoršují – stejně jako globální oteplování.

Nové insekticidy nezabírají

Vynález a rozšíření insekticidů jako DDT po druhé světové válce vedly k téměř úplnému vyhubení štěnic ve většině domovů v bohatém světě. Chemický útok však vyvolal mohutný evoluční tlak, který vedl k tomu, že se u štěnic vyvinula odolnost vůči jedům. Stejně jako si bakterie vybudovaly odolnost vůči řadě antibiotik, jež je dříve zabíjela, moderním štěnicím přinejmenším část insekticidů už vůbec nic nedělá.

Deset bilionů korun. Invazní druhy způsobují astronomické škody

V Česku se objevila sršeň asijská. Invazní druh hmyzu, který se specializuje na lov včel. Experti z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR okamžitě po jejím nálezu v Plzni začali hledat její hnízdo, což je klíčové pro to, aby se tento hmyz v Česku nezabydlel a dále nerozšiřoval.

Rostoucí odolnost doplňuje ztenčující se arzenál chemikálií, které proti nim lze použít. Pesticidy jako kyanovodík, oxid siřičitý a DDT jsou dnes na mnoha místech považovány za příliš toxické, než abychom je mohli používat. Pyrethroidy, jež jsou aktivními přísadami v řadě komerčně dostupných sprejů proti hmyzu, jsou bezpečnější, ale s každým dalším rokem jsou méně a méně účinné.

Deratizátoři se proto obracejí k dalším způsobům likvidace. Křemelina, bílý silikátový prášek, dokáže hmyz zabít tak, že jej vysuší. Polymerové spreje jej dovedou lapit; některé oleje blokují póry, jimiž dýchá. Smrtelné jsou také teploty nad 45 stupňů Celsia. Některé deratizační firmy proto nabízejí ošetření napadeného nábytku vysokou teplotou v izolovaných stanech, nebo dokonce ohřívají celé místnosti. Podobné úkony mohou být finančně hodně náročné.

Nejspíš bude možné vyvinout nové insekticidy, vůči nimž štěnice ještě nejsou odolné. Podle Boasea zatím ale ještě neexistuje dostatečně velký trh, který by ospravedlnil rozsáhlý korporátní výzkum. A vzhledem k tomu, že štěnice nepřenášejí nemoci, mají hygienici na práci naléhavější věci. Pokud se ale budou štěnice dál šířit, mohou se priority začít měnit.