Luxusní hotel Four Seasons v srdci Prahy je na prodej. Nejblíže ke koupi má nejbohatší Češka Renáta Kellnerová, transakce by ale neměla proběhnout v rámci skupiny PPF.
Luxusní hotel Four Seasons v srdci Prahy je na prodej. Nejblíže ke koupi má nejbohatší Češka Renáta Kellnerová, transakce by ale neměla proběhnout v rámci skupiny PPF.
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Český státní dluh se v letošním prvním čtvrtletí zvýšil o 109,9 miliardy korun na rekordních 3,221 bilionu korun. Na každého Čecha tak teoreticky připadá dluh 295.480 korun. Míra zadlužení stoupla na 43,6 procenta hrubého domácího produktu (HDP) ze 42,4 procenta v roce 2023.
Český státní dluh se v letošním prvním čtvrtletí zvýšil o 109,9 miliardy korun na rekordních 3,221 bilionu korun. Na každého Čecha tak teoreticky připadá dluh 295.480 korun. Míra zadlužení stoupla na 43,6 procenta hrubého domácího produktu (HDP) ze 42,4 procenta v roce 2023.
V brzké době skončí životnost velkého počtu větrných a solárních elektráren. Technologie pro recyklaci existují, zatím ale nejde o výnosný byznys.
Obnovitelné zdroje energie mají tvořit základ energetického mixu západních zemí. Na rozdíl od slunce a větru ale samotné elektrárny nejsou „nesmrtelné“.
Průměrná životnost solárních panelů se pohybuje mezi 25 a 30 lety. „Na odpočinek“ tak zatím odcházejí jen ty nejstarší elektrárny; další významnou část odpadu představují mechanicky poškozené či jinak závadné panely.
Objem solárního odpadu ale bude v příštích letech rychle narůstat. Podle deníku The Wall Street Journal loni celosvětově skončila životnost solárních panelů o celkové hmotnosti asi 30 tisíc tun. V roce 2035 to už ale bude milion, a v roce 2050 dokonce deset milionů tun.
Zatímco Spojené státy nechávají zatím problematiku recyklace spíš neviditelné ruce trhu, Evropská unie, světový lídr v regulacích, má i pro tuto oblast své směrnice. Ty od roku 2015 nařizují povinnou recyklaci. Zjednodušeně řečeno, cílem směrnice je, aby na skládkách nekončila více než pětina zbytkových materiálů ze slunečních elektráren.
Otázkou je, zda se tyto smělé cíle podaří naplnit. Problém není v tom, že bychom „odpadní“ solární panely, respektive materiály, z nichž jsou vyrobeny, neuměli využít. Firmy zabývající se recyklací ale nemají dostatečné kapacity a zřejmě je jen tak mít nebudou.
Důvod? Linky na sofistikované, průmyslové rozebírání fotovoltaiky se zatím v malém objemu ekonomicky nevyplácejí.
Recyklovat v co největší míře solární panely ale bude v budoucnosti nutné nejen kvůli likvidaci odpadu. Mají sloužit také jako zdroj surovin, které v důsledku rostoucí poptávky po obnovitelných zdrojích prudce podražují.
Vyřešit bude třeba také ekonomickou stránku věci. Ani v Evropě by se totiž firmám demontáž slunečních elektráren nevyplácela sama o sobě.
V Evropě včetně Česka tento problém zčásti řeší povinné recyklační poplatky. Konkrétně u nás se platí minimálně 8,50 koruny za kilogram. Tyto peníze výrobci nebo dovozci panelů odvádějí na vázaný bankovní účet, z něhož se pozdější recyklace financuje. Ani tento poplatek kompletně náklady nepokryje; stačí zhruba na polovinu výdajů, které jsou s dopravou a zpracováním vysloužilých solárních panelů spojené.
