Vybrané články
z týdeníku The Economist

Pane, vy nejste žena

Svět sportu zápasí s otázkou transgenderových sportovců. Zatím poslední slovo mělo ragby: NE.

Pane, vy nejste žena
ilustrační foto | Archiv

Je to nejnovější tah v dlouhé, trpké partii. Globální ragbiová unie World Rugby 9. října zakázala transženám – tedy biologickým mužům, kteří se identifikují jako ženy – účastnit se mezinárodních ženských ragbyových soutěží. Důvod: není to bezpečné. Zákaz patrně ovlivní nejvyšší patra sportu i v členských zemích, protože reprezentantky se rekrutují z nejlepších klubů. Rozhodnutí o dalším postupu v nižších soutěžích bylo ponecháno na ragbyových svazech jednotlivých zemích.

World Rugby rozhodlo diametrálně odlišně než většina ostatních globálních sportovních organizací. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) poprvé dovolil transženám soutěžit v ženských kategoriích v roce 2004. V roce 2015 MOV pravidla ještě více uvolnil, když podmínku genitální operace nahradil pouhým čestným prohlášením a požadavkem, aby v zájmu fair play transženy snížily obsah testosteronu v krvi minimálně rok předtím, než začnou závodit. Představa byla taková, že potlačení testosteronu sníží nebo zcela eliminuje atletické výhody původně mužské fyziologie.

Navrátilová je proti

Pod vlivem rozhodnutí MOV přijalo podobná pravidla mnoho dalších sportů. A to umožnilo několik slavných vítězství transžen. V roce 2018 vyhrála kanadská transžena Rachel McKinnonová na světovém šampionátu trekových kol kategorii 35 až 44 let. (Později si změnila jméno a nyní si říká Veronica Ivy.) Laurel Hubbardová, transgenderová vzpěračka z Nového Zélandu, získala sérii medailí na ženských soutěžích. Nejznámější transgenderovou ragbistkou je Kelly Morganová, která hraje na klubové úrovni ve Walesu.

Její účast v ženských soutěžích vyvolala řadu sporů. Některé soupeřky si stěžovaly, že je nefér, že mají soutěžit s někým, kdo navzdory své genderové identitě a lékařským zákrokům zůstává biologicky mužem. Řada dalších se obává, že systém mohou zneužít bezskrupulózní sportovci bažící po úspěchu. Několik předních sportovkyň, v čele s bývalou tenisovou hvězdou Martinou Navrátilovou a třemi britskými olympioničkami, apelovalo na MOV, aby svůj postoj přehodnotil. Spory rezonují obzvlášť silně ve Spojených státech, kde přinejmenším dva případy skončily u soudu.

Rozhodnutí World Rugby není důležité jenom proto, že do notoricky zlé a vyhrocené debaty vnáší určitý precedent, ale také tím, jak k němu ragbisté vlastně došli. Poté, co na sekretariát světové ragbiové unie dorazila řada stížností od rozhodčích a hráček, zorganizovalo World Rugby na začátku letošního roku workshop, na který pozvalo vědce, hráče, právníky a etiky. Veškeré prezentace byly v zájmu transparentnosti publikovány online. Jednou z klíčových otázek bylo, zda přípravky na potlačení testosteronu, které prosazuje MOV, dostatečně potlačují sportovní výhody mužské fyziologie.

 

Začněme velikostí této výhody. Sportovní věda potvrzuje to, co říká zdravý rozum: většina mužů je větší, silnější a rychlejší než většina žen. Mají větší svaly, větší srdce a větší plíce a stejně tak větší schopnost přenosu a využití kyslíku, silnější kosti a pevnější vazy. Výhoda, která z toho všeho plyne, se liší sport od sportu – od zhruba deseti procent při běhu po více než 30 procent při vzpírání (viz graf). Ale i na dolním konci škály je to dostatečný rozdíl na to, aby někteří talentovaní mladíci – třeba stále ještě v pubertě – výkonnostně předčili nejlepší atletky na světě.

Totéž vidíme v ragby. Emma Hiltonová, bioložka z Manchesterské univerzity, předložila World Rugby svá data o síle a rychlosti nejlepších ragbistů obou pohlaví. Překryv v rychlosti mužů a žen při sprintu na deset metrů byl minimální. I ti nejhřmotnější hráči byli jen o málo pomalejší než nejhbitější hráčky. Nejrychlejší muži nechali všechny daleko za sebou. Data o výkonech při bench pressu, zvedání činek, při němž se posilují paže, ramena a hruď, neodhalila vůbec žádný překryv. I ti nejslabší a nejmenší muži dokázali zvedat o deset procent vyšší váhy než největší a nejsilnější ženy. Nejsilnější hráči dokázali zvedat o 60 procent těžší závaží.

Mizivý pokles

Velká část této na pohlaví závisející výhody je ovlivněna činností testosteronu. To je hlavní mužský pohlavní hormon a také původní anabolický steroid. Dopování jím a jemu příbuznými chemickými látkami je stále oblíbenou metodou, jak získat nedovolenou sportovní výhodu. Jeho potlačení by proto logicky mohlo odčinit část výhod, které z něj plynou.

Dosud známé důkazy však svědčí o opaku. V závěrečné zprávě po workshopu shrnují doktorka Hiltonová a Tommy Lundberg, fyziolog ze stockholmského Karolinska Institutet, výsledky dosavadního výzkumu vlivu potlačování testosteronu u transžen. Hiltonová s Lundbergem analyzovali celkem 11 vědeckých prací. Tři měřily přímo sílu. Tři měřily buď velikost svalů, nebo objem svalové hmoty, definované jako celková tělesná hmotnost po odečtení tuku. Většina výzkumů zaznamenala přibližně pětiprocentní pokles po jedno- až tříletém potlačování terostosteronu – což je pro odstranění fyziologické výhody mužského těla velmi málo. Testovaní jedinci měli hladiny testosteronu dokonce pod úrovněmi stanovenými MOV, zdůrazňuje Hiltonová. Z toho vyplývá, že potlačování testosteronu v dospělosti nikdy nemůže dostat mužskou fyziologii na ženskou úroveň.

Na druhou stranu Joanna Harperová, badatelka z Loughboroughské univerzity, poukazuje na to, že jen málo studií zahrnutých do závěrečné zprávy Hiltonové a Lundberga měřilo přímo sportovní výkonnost. Většina přistupovala k otázce spíše z lékařského než ze sportovního pohledu. Všechny se soustředily na sílu, říká Harperová. Žádná neměřila rychlost. A ne všechny důkazy hovoří stejně. V roce 2015 publikovala Harperová výzkum transgenderových běžců, u nichž se potlačování testosteronu projevilo prudkým poklesem výkonnosti.

Ross Tucker, sportovní lékař a konzultant World Rugby, však namítá, že Harperová zkoumala pouze osm běžců, přičemž do stejné skupiny zařadila transgenderové sportovce, kteří prošli změnou nedávno, i ty, kteří ji prodělali už před lety. A vůbec nezohlednila další proměnné, jako jsou tréninkové objemy. Tucker poukazuje také na studie o mužích, kteří absolvují léčbu rakoviny prostaty – která rovněž potlačuje testosteron. Mimo jiné z nich plyne, že cvičením lze zcela zabránit ztrátě svalové hmoty.

Zdraví a bezpečnost

Tváří v tvář těmto nedokonalým, ale důvěryhodným důkazům se World Rugby rozhodlo pro zákaz. Ragbyová unie zohlednila otázky férovosti, inkluze i bezpečnosti, říká doktor Tucker, ale nakonec se rozhodla především s ohledem na tu poslední. Tucker poukazuje na to, že i když odhlédneme od síly, samotná velikost kostry hráče se po „tranzici“ nezmění. Sportu už tak dělají starosti otřesy mozku, což je běžné ragbyové zranění, o němž se v poslední době zjistilo, že má dlouhodobější následky, než jsme si dříve mysleli. „Když říkáme, že bezpečnost je naší prvořadou prioritou, nejsou to jen prázdná slova,“ říká Tucker.

World Rugby chce po třech letech znovu vyhodnotit vědecké poznatky a v případě potřeby rozhodnutí změnit. Do té doby mohou být dostupná lepší data. Doktorka Harperová hledá dobrovolníky do kontrolovaného dlouhodobého výzkumu transžen a jejich sportovní výkonnosti, při němž by mohla účastnice sledovala několik let. Doktor Lundberg plánuje něco podobného. Harperová nicméně varuje, že to bude zřejmě zdlouhavý proces. Najít dobrovolníky totiž není vůbec jednoduché.

Řídicí orgány ostatních sportů, zvláště těch kontaktních a bojových, pozorně sledovaly počínání World Rugby a doktorka Hiltonová se domnívá, že v nejbližší době přijmou podobná pravidla.

Zajímavější otázkou bude, zda totéž udělá i zbytek ragbyového světa. World Rugby totiž může diktovat pravidla mezinárodních klání, ale národním svazům může jen doporučovat. Anglický svaz už se nechal slyšet, že hodlá nová pravidla ignorovat a dovolí transženám hrát ve všech svých soutěžích na anglické půdě. Hlasy z dalších předních ragbyových svazů na severní i jižní polokouli naznačují, že se zbytek světa  zachová stejně. Vyloučení transžen z ženských sportovních klání může v některých zemích, mimo jiné v Americe a v Kanadě, odporovat zákonům – nebo návrhům zákonů. 

Můžeme očekávat, že spory o transgenderové sportovce budou v nejbližší době ještě hlasitější.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní