Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.
Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Guvernér ČNB Aleš Michl je po právu nervózní. Úrokové sazby měl zvýšit dávno, teď je v jistém smyslu pozdě. Přijde pokání?
Po zasedání bankovní rady ČNB, na němž opět nedošlo ke zvýšení úrokových sazeb, se guvernér ČNB Aleš Michl nebývale ostře pustil do kritiky vlády za její rozhazovačnost. Podle Michla bez redukce schodku bude nutné přece jen zvýšit sazby.
A tak se zdá, že v naší centrální bance roste nervozita. A to navzdory tomu, že v nové prognóze slibuje návrat k dvouprocentnímu inflačnímu cíli už na počátku příštího roku.
A také navzdory tomu, že vláda je rozhazovačná stejně jako před rokem a konsolidaci slibuje stejně jako před půl rokem a její vliv na inflaci určitě nesílí, když i v již zmíněné prognóze experti centrální banky odhadují, že bude letošní deficit – stejně jako ten v příštím roce – nižší, než čekali na počátku roku.
Příčinou neklidu v bankovní radě a toho, že pro zvýšení sazeb už není Tomáš Holub sám, ale má dva další, dosud neznámé parťáky, je právě vzrůstající obava, že inflace neklesne tam, kde má podle mandátu centrální banky být, ale zůstane po odeznění cenového šoku z energetické krize mnohem výše, než je zdrávo.
Poslední inflační statistiky celkem přesvědčivě ukazují, že ta část inflace dovezená v drahém plynu a ropě kvapem mizí a brzy může srazit aktuální růst cen do minusu, ale ta poptávková část daná růstem mezd i podnikových zisků a tím, že se firmám daří prosazovat vyšší ceny nejen na domácím trhu, je stále vysoká a úrokové sazby jsou na ni stále příliš krátké.
Po letní zlevňovací epizodě tak může nastat nová normalita, kdy se ceny vrátí k růstu. Sice už ne dvoucifernému, ale na těch pěti až šesti procentech mohou zůstat. To znemožní slibované snižování úrokových sazeb a vytoužené oživení ekonomiky.
Činit nyní nějaké zásadní rozhodnutí je pak obtížné. Tato situace nemusela nastat, pokud by loni v létě sazby vzrostly ještě o dost více než na těch sedm procent, kde je Michlova bankovní rada zmrazila. Pak bychom byli sice asi v hlubší recesi, ale inflační očekávání by byla níže a mzdy by určitě nerostly o deset a více procent. Inflace by mířila bezpečně k dvouprocentnímu cíli a v létě jsme mohli sazby citelně snižovat.
Pokud se sazby zvednou nyní, je na takový vývoj už pozdě, a navíc rada s guvernérem tím přiznají svou chybu. Vyšší sazby totiž zaberou až za rok, takže si život se zdražováním užijeme déle. Jak moc déle, záleží na tom, jak bude ČNB otálet s pokáním.
