Pandemii se dá vždy předejít, tentokrát ale selhal lidský faktor, říká hlavní epidemioložka New Yorku

Madad, která stojí v čele NYC Health + Hospitals, odkud zodpovídá za strategii boje proti epidemiím a pandemiím jednoho z nejlidnatějších měst planety, doufá, že si z toho široká i odborná veřejnost vezme ponaučení. Považuje tato přední americká odbornice, služebně přímo podřízená doktoru Anthonymu Faucimu, za velkou hrozbu nové koronavirové mutace? Na tyto i jiné otázky hledala odpovědi i v novém dokumentu Vakcína: Vítěz nad covidem (The Vaccine: Conquering COVID), který nedávno uvedl Discovery Channel. Rozhovor z něj přinášíme v přepsané podobě.

Kdy přesně vám došlo, že covid-19 přeroste v krizi celosvětového formátu? Bylo vám to jasné už předtím, než se první případy začaly objevovat na území New York City v březnu 2020? 

V podstatě v přímém přenosu jsme sledovali, jak vypadá situace nejprve v Číně, poté v Itálii, Íránu a dalších zemích. Bylo nám jasné, že New York je potenciálním ohniskem. Nemohli jsme ovšem vědět, jak moc špatné to bude. Proto jsme ze začátku trávili hodně času hlavně konzultacemi s kolegy z jiných států. Kontaktovali jsme například epidemiology z Japonska, Jižní Koreje nebo Číny, abychom byli v obraze, co se právě děje, a pokud možno našli nějaké mechanismy, jak by se New York mohl bránit. V té době starosta Bill de Blasio vystoupil s projevem, v němž upozornil, že není otázka jestli, ale kdy se k nám covid dostane. 

Realita byla ještě horší, než jsme původně očekávali. Myslím si, že žádný ze světových zdravotnických systémů by nemohl být připraven na tak masivní počet případů, který ještě masivněji den za dnem narůstal. Ač jsme měli vypracované strategie, jak reagovat, nic na světě vás nepřipraví na tak komplexní krizi. Když první z našich laboratoří v březnu 2020 potvrdila pacienta pozitivního na covid-19, bylo nám jasné, že se na území města virus už šíří komunitně. Jen jsme to dosud nezachytili. 

Testování bylo v první fázi ten nejtíživější problém. To, že jsme neměli robustní testovací infrastruktury a zároveň jsme netušili, jaká je rychlost komunitního přenosu, nás absolutně oslepilo. Jsem nicméně ráda, že se nám testovací kapacity podařilo poměrně rychle navýšit, čímž jsme se dostali do situace, kdy jsme za New York vykazovali více testů na jednotlivce než některé státy světa. Testování je doteď klíčovým nástrojem boje proti covid-19. Díky němu můžeme sledovat trajektorii šíření viru, trasovat kontakty a do karantény izolovat potenciální ohniska. Nic to nemění na tom, že naše reakce byla bezprecedentně rychlá. Souvisí to i s totálním nasazením všech zúčastněných. 

Jaká je přesně náplň vaší práce – co si má člověk představit, když se řekne simulace šíření infekčních nemocí? Jaká to má specifická v lidnatých oblastech podobných New Yorku?  

Já konkrétně se zabývám všemi fázemi reakce na katastrofy nebo epidemie a pandemie. Jde nám především o fázi připravenosti. Logicky se tak zabýváte všemožnými aspekty zajištění bezpečnosti pro případ propuknutí nákazy. Namátkou – systematizace pokynů, příprava protokolů, provádění simulací a praktických cvičení, zajištění průběžného vzdělávání, nebo i strategické řízení v oblasti dostupnosti zdrojů. Nyní se zabývám především koncipováním koncové strategie, což úzce souvisí s logistikou vakcinace. Snažíme se zůstat v režimu pohotovosti, protože příliv nových pacientů se ještě nějakou dobu nezastaví. A poněkud šířeji, žijeme v globalizovaném světě, kde propuknutí podobných nákaz nebude ničím až tak výjimečným. 

Snahou našeho oboru je udržet všechny zdravotnické systémy v tomto režimu, čehož jde dosáhnout jen posilováním jejich základů. Od toho se odvíjí i možnosti reakce na nějakou zrovna aktuální krizi. Dokážeme identifikovat pacienty, ať už přicházejí s neštovicemi, chřipkou, Ebolou nebo covid-19. Máme k dispozici robustní systém, který nám umožňuje zachytit je včas a izolovat je. V návaznosti na to aplikujeme základní kontrolní strategie, a dohlížíme na jejich dodržování. Zodpovídáme též za včasné notifikace, které sbíráme i od poskytovatelů zdravotní péče.

Tahle nemoc není pro starý

Z rozsáhlé dánské studie plyne, že prodělaný covid-19 poskytuje vysokou ochranu před znovunakažením. Lidí starších 65 let se to bohužel netýká.

Z rozsáhlé dánské studie plyne, že prodělaný covid-19 poskytuje vysokou ochranu před znovunakažením. Lidí starších 65 let se to bohužel netýká.

Využíváme například metodu tzv. mystery patient drills. V rámci nich vysíláme do zdravotnických zařízení falešné pacienty, aby otestovali dodržování pravidel ze strany urgentních příjmů. Pracujeme se scénářem, že tento pacient trpí vysoce infekční nemocí. Zabýváme se otázkami typu, jak dlouho personálu trvá, než takového pacienta odhalí, izoluje, a podobně. Díky tomu odhalujeme nedostatky našich protokolů a procesů. Poté pracujeme na jejich nápravě, abychom se ujistili, že v momentě reálného propuknutí nákazy zareagujeme adekvátně. 

Zvládání epidemií a pandemií je živý proces. Nemůžete čekat na moment, kdy krize nastane. To už je moc pozdě. Přesně v tom jsme si jako národ počínali v případě covid-19 špatně, na celém světě to ale bylo podobné. Mechanismy přípravy jsme začali dávat dohromady až v momentě, kdy se pandemie rozhořela po celém světě. Teď postupujeme reaktivně, nikoliv proaktivně. Měli bychom si z toho vzít ponaučení a připravit strategii pro potenciální krize v budoucnu. S touto myšlenkou už teď školíme personál, poskytujeme mu potřebné vzdělání, a ujišťujeme se, že pro tyto případy mají dostatečné znalosti a nástroje, aby reakce mohla být co nejrychlejší a nejefektivnější. 

Jaké spatřujete odlišnosti mezi současnou pandemií a jinými epidemiemi, s kterými jste se během své profesní kariéry setkala? Jak se současné strategie odlišují například od těch užívaných při boji proti ebole? 

Musíme si uvědomit, že každý virus je jiný. Stejně tak i možnosti boje proti němu. Ve Spojených státech bylo například zaznamenáno pouhých 11 pacientů nakažených ebolou. Valná většina jich byla podrobena bezprostřední medicínské evakuaci. V New Yorku se vyskytoval pouze jeden z nich, internovaný v New York City Health and Hospitals v Bellevue. Co si z toho můžeme vzít? Zaprvé, způsoby reakce na vysoce infekční onemocnění bychom měli mít připraveny. A zadruhé, musíme vybudovat infrastrukturu, udržitelnou na každodenní bázi. Což je přesně to, co vláda a Kongres udělaly v roce 2014, kdy investovaly miliony dolarů do prevence proti Ebole. Tato strategie se dotkla více než šesti tisíc nemocnic po celých USA, my jsme se díky tomu dostali k financování, které nám umožnilo držet celý tento systém v chodu. 

Výše popsaný systém se bohužel loni kompletně rozpadl, protože nedošlo k obnovení financování. To považuji za velkou chybu. Alespoň zde v USA k těmto věcem přistupujeme poněkud cyklicky. Společnost zachvátí panika, že něco zanedbáváme, proto do toho najednou nalijeme spousty peněz. Problém pak logicky zmizí, ale spolu s ním i financování. Kritická infrastrukturu se neudržuje a zastarává, čímž přicházíme o veškeré know-how i lidské zdroje. To nevyhnutelně vede k neefektivitě našich reakcí.

Budou covidové děti hloupé a tlusté?

Důsledky pandemie a zavřených škol nemusejí být nijak tragické. Školy však musejí „vypnutým“ dětem pomoct se nahodit.

Důsledky pandemie a zavřených škol nemusejí být nijak tragické. Školy však musejí „vypnutým“ dětem pomoct se nahodit.

Co byl problém konkrétně u eboly? Strategie se liší z hlediska zamezení šíření viru. Původně jsme věděli, že čelíme velmi malému počtu případů, že musíme zabránit propuknutí epidemie a virus izolovat. To u covid-19 nikdy nebylo reálnou možností, jednoduše kvůli počtům nakažených. COVID je navíc respirační virus. Obecně platí, že jejich šíření se zabraňuje o dost složitěji. Jako strategii jsme proto zvolili mitigaci. U Eboly bylo paradoxně pozitivní, že se jí většina veřejnosti bála. Proto jsme už v roce 2014 prováděli aktivní monitoring všech cestujících ze západoafrických zemí, kteří do USA většinou přichází prostřednictvím pouhých šesti mezinárodních letišť. I přes to, že mají Američané z Eboly strach, mohli žít tak, jak byli dosud zvyklí.

S covidem to je úplně opačně. Předchozí administrativa zvolila přístup „žijte si, jak chcete“. Covid nebyl vykreslován jako hrozba, která má potenciál postihnout miliardy lidí. Teď je nám jasné, že realita je jiná. Covid dramaticky převrací naši každodenní realitu. Je to hrozba, kterou je třeba brát vážně, a stejně tak musíme přistupovat k příslušným nařízením v oblasti zdravotnictví. Za nešťastný považuji fakt, že zde byly dvě razantně odlišné komunikační strategie. Situaci nepomáhaly ani antipatie, které se vytvořily mezi vrcholnou politickou reprezentací a vědeckou obcí. S příchodem nové administrativy se všechno naštěstí výrazně zlepšilo. 

Myslíte, že zvládání pandemie ochromilo to, že se z ní stalo politikum? Nabízí se vzpomenout konkrétně napjatý vztah tehdejšího prezidenta Donalda Trumpa a ředitele Anthonyho Fauciho z Národního ústavu pro alergie a infekční nemoci. Přispělo to podle vás k tomu, že v některých ohledech byla reakce opožděná a těžkopádná? 

Osobně se snažím od politiky držet co nejdál. Je ale jasné, že přístup politiků je nezbytnou součástí strategie boje proti pandemii. Jediné, co řeknu, je to, že předchozí administrativa zpolitizovala řadu věcí, které byly ve své podstatě evidentní a nerozporné. Například, že nošení roušek je jednou z nejefektivnějších strategií redukce rizik. Pokud se z něčeho tak jednoduchého a nákladově efektivního mohlo stát kontroverzní téma, naznačuje to mnohé o účelnosti zdravotnických směrnic, jejich nedodržování, a potížích při jejich implementaci a vymáhání pod Trumpovou administrativou. A je jedno, zda je tváří boje proti pandemii doktor Anthony Fauci nebo jiný expert na infekční nemoci. Jde především o to, aby informace, které předáváme veřejnosti, byly založeny na věrohodných vědeckých poznatcích, a podle toho byly zvoleny i vhodné komunikační kanály. 

Řekla byste, že pandemie vyjevila něco o strukturálních chybách národních zdravotnických systémů? Nebo byla pandemie prostě jevem, se kterým nikdy neměly reálnou šanci se vypořádat? Byli jsme toho svědky v Itálii, my teď něco podobného zažíváme i v České republice. Byla nějaká šance těmto scénářům zabránit? 

Pandemii se dá předejít různými způsoby. Základem je snažit se jejich vývoj potlačit ještě v momentě, kdy mají rozměry pouze regionální hrozby. Pokud se vám to nepodaří, rozšíří se do celého globalizovaného světa. V rámci prevence je proto nutné klást důraz na snahu, prostředky a mezinárodní spolupráci. To se teď nestalo. Jedinou cestou k tomu je transparentní přístup na všech úrovních rozhodování. A v tom si myslím, že se nadělala spousta chyb, zejména v počátečních fázích současné pandemie. Více než kdy jindy zde vyšlo najevo, že činy jsou důležitější než slova, hlavně pokud někdo říká, že tu nemáme žádný komunitní přenos, nebo že situace není nikterak dramatická, a vy na druhou stranu sledujete, jak se celá města a země uzavírají do režimu tvrdého lockdownu. Nemocnice jsou stavěny v řádu dnů, jen aby byly schopné odolat náporu nových pacientů. V tom případě není pochyb o tom, že se něco děje.

Covid jim dal křídla. Biotechnologické firmy jsou budoucností medicíny

Vakcíny proti koronaviru neznamenají jen byznys a záchranu světa. Mohou přinést průlom v medicíně.

Vakcíny proti koronaviru neznamenají jen byznys a záchranu světa. Mohou přinést průlom v medicíně.

Myslím, že se situace zlepšila. Že my jsme se v transparentnosti o dost zlepšili. Pořád ale máme daleko k cíli opravdu globální transparentnosti a spolupráce. Toho musí být jednoduše víc. Jen díky tomu budeme schopni utnout další bující pandemii ještě v zárodku. Neustále můžeme něco zlepšovat. Covid-19 nám do určité míry nastavil zrcadlo. Díky němu jsme si uvědomili, na čem je třeba pracovat, a v čem se zlepšovat, abychom zabránili tomu, aby se něco takového opakovalo. Příště už si nemůžeme dovolit strategii hašení požárů až když vzniknou. 

Považujete současné mutace covid-19 za signifikantní hrozbu? Bude to mít nějaký zásadní dopad na vakcinaci – například, že některé mutace budou vůči vakcínám imunní? Je možné, že mutace současnou situaci ještě výrazně zhorší? 

V současnosti máme několik hlavních variant viru, které by nás neměly nechávat chladnými. Jde především o B117 ve Velké Británii, B1355 a B1351 v Jihoafrické republice, a P1 a P2 v Brazílii. Přímo v USA se navíc potýkáme s kalifornskou mutací typu B1427 a B1526, která se zase vyskytuje v New Yorku. Pořád o žádné z nich ale nemáme dost informací, abychom je mohli šmahem odbýt jako zanedbatelné. Na druhou stranu, pokud se zaměříme na aktuálně dostupné vakcíny, zjistíme, že poskytují prakticky skoro stoprocentní ochranu před četnými nemocemi, které bez nich končí hospitalizací, neodkladnou zdravotní péči a bohužel často i smrtí. 

Pokud na to nahlížíte tak, že chcete zabránit tomu nejhoršímu scénáři, nemáte v podstatě jinou možnost než se na vakcíny spolehnout. Přes všechna hluchá místa jsou nadstandardně efektivní, ale je jasné, že čím více mutací se objeví, tím se bude účinnost vakcín snižovat. To je prostě fakt. Farmaceutické společnosti s tím ale počítají. Součástí jejich práce je mít plán B, a to pro případ, kdy vyvstane nutná potřeba vzorce reformulovat a navýšit jejich efektivitu. Vakcíny, které máme k dispozici teď, jsou pořád velice mocným nástrojem, který nám pomůže ukončit pandemii v její současné podobě. Nehledě na všechny mutace, které se různě po světě objevují.