Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Co bude s Palestinou, až Izrael zlikviduje Hamás?
Dokáže Palestinská autonomie kontrolovat Gazu, pokud se odtamtud podaří Hamás vyhnat?
S invazí izraelských jednotek do Gazy se neustále vrací otázka: Kdo by měl převzít v oblasti kontrolu poté, co se jim podaří – pokud se jim to podaří – vymýtit Hamás? Mnozí, obzvláště spojenci Izraele, se obracejí k Palestinské autonomii (PA), kterou Hamás vyhnal z Gazy téměř dva roky poté, co odtamtud Izrael v roce 2005 stáhl své jednotky a opustil osady. Nezdá se však, že by se PA nacházela v pozici, aby se mohla chopit řízení pobřežní enklávy. Neexistují dokonce ani žádné záruky, že s koncem této války bude nadále ovládat Rámalláh, de facto hlavní město Západního břehu.
PA se zrodila z Osloských dohod, podepsaných v roce 1993, a měla představovat základ pro budoucí palestinský stát. S tím, jak se vyhlídky na založení takového státu vzdalovaly, ubývalo i důvěry v PA, v jejímž čele stojí sedmaosmdesátiletý Mahmúd Abbás a kterou Palestinci zhusta vnímají jako zkorumpovanou a nekompetentní. Abbás byl zvolen do čtyřletého prezidentského úřadu v roce 2005 – a už v něm zůstal. „PA přišla v podstatě o veškerou legitimitu,“ vysvětluje bývalý premiér Palestinské autonomie Salám Fajád. „Pokud velice rychle nezmění kurz, celé se to zhroutí.“
Částečně proto, že nedokázala ochránit palestinské civilisty na Západním břehu před útoky izraelských osadníků ani zabránit expanzi izraelských osad, přišla PA o kontrolu nad částmi Západního břehu. Té se v posledních letech chopily ozbrojené skupiny jako Džanínské brigády nebo Lví doupě v Nábulusu. Masakr 1400 Izraelců rukou Hamásu ze 7. října, následné izraelské bombardování Hamásu v Gaze a prudký nárůst útoků osadníků způsobily, že se PA ocitla v ještě zapeklitější situaci.
Radši boj než jednání
Ze zářijového průzkumu veřejného mínění vyplynulo, že se 53 procent Palestinců domnívá, že nejlepší způsob, jak získat vlastní stát, je skrze „ozbrojený boj“ proti Izraeli; pro vyjednávání se naopak vyslovilo jen dvacet procent Palestinců. S tím, jak válka v Gaze pokračuje a přibývá záběrů civilistů zabitých izraelskými bombami, popularita Hamásu stoupá, zatímco ta PA prudce klesá.
Když se objevily zprávy o výbuchu v gazské nemocnici Ahlí Arab, ulice Západního břehu zaplavily rozlícené davy. Jejich hněv ovšem nesměřoval na Izrael, který většina Palestinců považuje za původce útoku. (Podle nezávislých analýz a západních zpravodajských organizací je nicméně pravděpodobnější, že jej způsobilo selhání rakety, kterou v Gaze odpálila palestinská militantní skupina Islámský džihád.) Demonstrující se zlobili na PA. Stovky lidí zamířily k Abbásovu prezidentskému sídlu v Rámalláhu. Jako ozvěna protestů, jež v roce 2011 vedly v arabském světě k pádu řady vlád, se ozývalo skandování: „Lid požaduje odstoupení prezidenta.“
Palestinská strana Fatah, v jejímž čele stojí Abbás a která ovládá PA, byla už předtím rozklížená kvůli sporům o Abbásovo nástupnictví. Teď se její rozpolcenost ještě zvětšila kvůli postoji vůči Hamásu. Úzký okruh kolem vůdce věří, že Fatah – a s ním i PA, neboť z těch dvou se stalo synonymum – se dokáže udržet při životě a dočká se drtivé porážky svého islamistického rivala, která by mu mohla poskytnout příležitost získat znovu kontrolu nad Gazou. Mnozí členové strany to ale vidí jinak. „Kolaps (Hamásu) v Gaze povede ke kolapsu Fatahu,“ tvrdí představitel Hamásu v Rámalláhu, jenž se obává o život příbuzných v Gaze.
Vzájemně se potřebují
Dokonce i ti, kteří Hamás a jeho islamistický zápal vůbec nemusí, jsou zděšení z představy, že by jej měl Izrael vyhladit z povrchu zemského. Naléhají na Abbáse, aby zapomněl na rozpory a sekulární hnutí Fatah se v jednotné vládě postavilo za Hamás. „Obě strany se vzájemně potřebují,“ vysvětluje Rá’ed ad-Debji, představitel Fatahu v Nábulusu, největším městě na Západním břehu. „Hamás potřebuje mezinárodní legitimitu Fatahu a Fatah a PA potřebují popularitu Hamásu.“
Krizi legitimity PA posiluje krize finanční. Přestože se PA nedokázala vyvinout v nezávislý palestinský stát, mnozí Palestinci ji akceptují čistě proto, že představuje zdroj příjmů a pracovních míst ve veřejném sektoru. Teď se zdá, že možná nedokáže zajistit ani to. PA má v následujících týdnech vyplatit platy zaměstnancům veřejného sektoru včetně 34 tisíc členů Palestinských ozbrojených sil.
V říjnu si však mohla dovolit uhradit ani ne padesát procent platů, popsal vysoce postavený představitel hnutí a dodal, že už před aktuální válkou v Gaze zadržoval Izrael příjmy z cel, jež je jinak povinen Palestincům odevzdávat. Vítr v kase bude v důsledku války nejspíš dál sílit, neboť Izrael uzavře hranice pro tisíce Palestinců ze Západního břehu, kteří obvykle pracují v Izraeli a daň z příjmů odvádějí PA.
Členy palestinských bezpečnostních sil už teď přátelé a příbuzní obviňují z toho, že jsou na Západním břehu prodlouženou rukou izraelské okupace. V řadě případů jim v opuštění pozic brání jenom jejich měsíční výplata. Pro PA nejsou finanční potíže nic nového, v minulosti se už stalo, že vyplácela platy pozdě nebo je nedokázala vyplatit v plné výši.
Nejnovější očekávané snížení platů je ale podstatně větší. Pokud k němu dojde, desítky tisíc mladých mužů z řad policie a národní bezpečnosti PA se dost možná neukážou v práci. Z některých se stanou ideální rekruti jiných ozbrojených skupin na Západním břehu včetně Hamásu a Islámského džihádu, organizace, která je dost možná zodpovědná za výbuch v gazské nemocnici.
Každopádně je těžké si představit, jak by mohly neoblíbené a podfinancované bezpečnostní složky udržet pozice, kdyby se Palestinci pokusili obsadit prezidentský palác. „Pohár trpělivosti palestinské veřejnosti s vedením přetekl,“ říká Amdžad Baškar, představitel Hamásu v Nábulusu. „Zatím se nic neděje jen proto, že se plně soustřeďujeme na odpor (proti Izraeli).“
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
