z týdeníku The Economist
Paleodieta je nesmysl. Alespoň v té podobě, jakou nám cpou
Moderní paleodieta má se svým předobrazem jen málo společného

Herman Pontzer jí muffin. Pečivo vypadá na Zoomu úžasně. Teplý hnědý oblý zevnějšek přechází v nadýchaný měkoučký světlý vnitřek. Je to dokonalý příklad všeho, co může moderní kapitalismus nabídnout z průmyslově zpracovaného jídla k uspokojení našich pravěkých chutí. Pontzer je profesorem evoluční antropologie a světového zdraví. Je odborníkem na to, co lidé konzumovali před desítkami tisíc let, když byli ještě lovci a sběrači.
Ví, že panuje řada mýtů o tom, jak se lidé stravovali předtím, než objevili zemědělství. Na schůzi Královské společnosti, která se bude konat na konci října v Londýně, vysvětlí, že jejich dieta byla podstatně rozmanitější, než si stoupenci paleostravování myslí.
Padesát na padesát
Dlouho panovalo přesvědčení, že naši předkové z doby kamenné přežívali převážně na mase a vyhýbali se karbohydrátům. Moderní lovci a sběraci však mají mimořádně pestrý jídelníček, jenž často obsahuje celou plejádu rostlin.
Pontzer s jedněmi z nich, tanzanským kmenem Hadzů, úzce spolupracoval. Nasbíral podrobné informace o jejich stravovacích návycích za čtyři desítky let. Množství snědeného masa závisí na tom, jaký je zrovna rok (a během roku se liší měsíc od měsíce). Celkově je však poměr zvířat k rostlinám padesát na padesát.
Za další zkreslení obrazu skutečné paleodiety mohou archeologické nálezy. Kamenné nástroje a kosti indikující masožravost se dochovávají. Důkazy o konzumaci rostlin jsou o poznání křehčí. Přesto se podle Pontzera dají najít. Kupříkladu na nalezištích zkamenělin je možné objevit v nerovnostech na povrchu zubů spolu s plakem i zbytky škrobu. Ty naznačují, že první lidé konzumovali spoustu rostlin bohatých na škrob.
Nejlepším důkazem o jídelníčku našich předků je nicméně samotné lidské tělo. Například lidské zuby nevypadají ani jako zuby masožravců, ani býložravců, ale jako zuby všežravců. A nejen to, vysvětluje Pontzer, velmi kyselé (a tím pádem patogeny ničící) prostředí v žaludcích lidí připomíná žaludky mrchožroutů, jako jsou hyeny a káňata.
Pokud tomu tak je, pak možná neexistuje žádný optimální lidský jídelníček a všechny oficiální rady ohledně podílu masa, zeleniny, obilnin a mléčných výrobků nemají zdaleka takový význam, jak si lidé myslí. Pontzer je o tom každopádně přesvědčený. To nicméně neodpovídá na otázku, proč jsou lovci a sběrači obecně hubení, zatímco čím dál větší část populace tloustne.
Průmyslová tloušťka
Zásadní vhled do problematiky nastal v roce 2019, kdy Kevin Hall se svým týmem z amerického Národního institutu zdraví provedl čtyřtýdenní pokus, z něhož vyplynulo, že lidé stravující se průmyslově zpracovaným jídlem (mezi které patří například muffiny) konzumují o 500 kalorií denně víc než ti, kteří se živí jídlem průmyslově nezpracovaným.
Jestliže průmyslově zpracované jídlo jakožto evoluční novinka moderním lidem škodí, co nám může dieta lovců a sběračů prozradit o skutečné skladbě paleojídelníčku?
Rozhodně se nejedná o žádnou haute cuisine. Jednou ze základních potravin Hadzů je hlíza nazývaná ekwa – jakási dřevitá mrkev. Aby se dala sníst, musíte ji oloupat, osmažit a pak rozžvýkat, abyste z ní získali všechny živiny. Vláknité zbytky pak vyplivnete.
Pontzer, který s Hadzy žil a jedl, popisuje ekwu jako „značně bez chuti“. Jedl také vařené prase bradavičnaté, jež je podle něj „v pohodě“, ale i to je dost nevýrazné. Bobule se nijak nepodobají buclatým, vodnatým a sladkým plodům, které seženete v supermarketu. Jsou suché a plné peciček. Nejděsivější však byla týden stará zebra.
Když ji Hadzové zabili, bylo na ní příliš masa, než aby se dalo sníst najednou. Jakmile zpracovali dobroty, jako jsou varlata a vnitřnosti, nakrájeli zbývající maso a pověsili ho na vzduch. Maso se připravuje tak, že se hodí do ohně, nebývá však zdaleka upečené.
„Chutná jako popel a uvnitř je růžové jako žvýkačka,“ popisuje Pontzer. Jediné, co by skutečně doporučil, je tamní med a plod baobabu. Má suchý křupavý vnitřek, který připomíná nabobtnalý polystyren, ale kyselý. Muffinu s čokoládovými kousky se nicméně nemůže rovnat.
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.