Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Vítězem ankety Zákon roku pro byznys je zavedení komunitní energetiky, bodovala také flexibilita trhu práce. Propadákem je naopak návrh regulace dohodářů. Ten je podle Tomáše Prouzy, ředitele Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, nepoužitelný.
Vítězem ankety Zákon roku pro byznys je zavedení komunitní energetiky, bodovala také flexibilita trhu práce. Propadákem je naopak návrh regulace dohodářů. Ten je podle Tomáše Prouzy, ředitele Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, nepoužitelný.
Za projekty Tomáše Bárty a Michala Mičky zůstaly dluhy ve stovkách milionů korun. A tím podobnosti mezi oběma neúspěšnými podnikatelskými příběhy zdaleka nekončí.
Bylo mu čerstvě dvacet let, když v roce 2007 v rodném Žďáru nad Sázavou založil s rodiči svou první firmu Ekvilibrium. Michal Mička tím velmi dravě vkročil do světa přímého prodeje pojistek a finančního poradenství na principu MLM, což o pár let později zúročil při spojení s brněnskou skupinou DRFG Davida Rusňáka.
O pět let starší Tomáš Bárta v té době už patřil ve stejné disciplíně k zavedeným prodejcům mobilních tarifů, energií a pojistek. Jeho obchodní skupina EMTC vznikla v roce 2003 a zejména v letech 2007 až 2009 významnou měrou přispěla k raketovému růstu energetické skupiny Bohemia Energy Jiřího a Hany Písaříkových.
Paralel a podobností v obou případech lze nalézt mnoho, všechny slouží jako nechtěné varování pro nebojácné byznysmeny mladé generace, kteří se naučili žít pod tíhou vlastních ambicí, velkých snů a ještě větších dluhů.
Oba příběhy mladých podomních prodejců, kteří v jisté fázi podlehli představě o svém vizionářství a neomylnosti, se totiž shodují i v hořkém konci. Mluvit zde o tvrdém přistání jejich dluhopisových letadel by nebylo namístě. Ani v jednom případě se totiž nouzově nepřistávalo, nýbrž střemhlav padalo. Výsledkem byl náraz v podobě osobních insolvencí, kdy už nejde jen o firemní výkazy a naštvané dodavatele, ale o hodnotu domácího sterea a televize v jejich obýváku.
Michal Mička a Tomáš Bárta nebyli kamarádi, ale věděli o sobě, znali se. Nikdy si přímo nekonkurovali ani nespolupracovali. Každý měl tak trochu svůj svět, svou parketu finanční a obchodní distribuce.
„Michal Mička je přesvědčivý obchodník, prodal by mrtvému zimník. Je silný v sebeprezentaci, ale v jiných ohledech je to slabší. Bártu vnímám i jako silného lídra. Uměl si stoupnout před dav věřitelů i v době nejhlubších problémů a dostat je na svoji stranu. Stejně tak strhnout lidi ve svých firmách. Ale i on měl řadu slabin, třeba organizovanost,“ přináší srovnání jeden z tuzemských investorů.
Kromě obchodní distribuce Bárta vsadil stovky půjčených milionů na vývoj vzdělávací aplikace pro děti Lipa Learning. Milovník módy Mička se zase zhlédl v byznysu se značkovým oblečením. Každopádně oba dlouho jeli na tygrovi, který je jednoho dne shodil. A teď mají co dělat, aby je nesežral.
Bártovy společnosti EMCT a Lipa Learning začaly kolabovat už na konci roku 2019 a v konkurzu skončily v polovině loňského roku. Mička své investiční državy včetně módních značek začal posílat do insolvence teprve před několika týdny. Pád své skupiny spojuje s loňským a letošním uzavřením obchodů v důsledku pandemie čínské chřipky. Osobní bankrot a konkurz na Bártu vyhlásil soud v září loňského roku. Mička ještě v případě svého vlastního bankrotu na ortel soudu čeká, aktuálně se snaží u soudu domoci zákonného oddlužení.
Oba se se svojí nelehkou životní situací popasovali odlišným způsobem. Tomáš Bárta sice ještě na konci roku 2019 chvíli vystupoval sebevědomě, snažil se věřitelům situaci vykreslit v lepším světle, sháněl pomoc, kde se dalo, ale když pochopil, že je konec, ze světel reflektorů se rychle stáhl a dnes se k celé věci nechce vracet.
Zato Michal Mička se publicity nebojí. Svým investorům neváhal na rozloučenou prostřednictvím médií vzkázat několik životních mouder a poučení, aby je zároveň ve svém zamyšlení (například pro magazín Forbes) ujistil, že už se mu v hlavě rodí nové byznysové nápady.
„Nehodnotím reálnost a kvalitu jejich projektů. Těžko říct, kdo byl větší snílek, naiva, podvodník. Ale stylem pro mě vede jednoznačně Bárta, který do poslední chvíle s investory komunikoval, snažil se to řešit. Věřitelé pro něj byli, a myslím, že dodnes jsou, priorita. Pro Mičku je to uzavřená věc, nechal to ležet, jde dál, a ještě to všem dává veřejně najevo,“ zamýšlí se nejmenovaný finančník, který byl u obou kauz blízko a oba muže dobře poznal.
„Vždyť Bárta si půjčoval peníze od otce i na to, aby ještě některé průšvihy uhasil a vrátil peníze na účty. Podívejte se třeba na to, kolik peněz zůstalo věřitelům na účtech u obou pánů,“ naznačuje další nejmenovaný zdroj, advokát, který se insolvencemi zabývá a ve zmiňovaných kauzách se angažoval.
Tak tedy: Bárta skončil v insolvenci se zůstatkem hotovosti na účtech kolem 150 tisíc korun, Mička před soudem přiznal, že na pěti svých účtech disponuje celkovou částkou kolem 17 tisíc korun.
Oba mladí byznysmeni se také u soudu projevili jako velcí milovníci moderního umění, když věřitelům nechali sbírku svých obrazů a soch. Hodnotnější sbírkou se pochlubil Michal Mička, který do své majetkové podstaty zahrnul přes dvě desítky děl současných českých umělců od Krištofa Kintery, Pasty Onera či Lubomíra Typlta, tedy autorů, jejichž díla se draží i za vyšší stovky tisíc korun.
Bárta si zase svého času oblíbil malíře Richarda Peška, jehož tržní cena je přece jen řádově nižší. Bártovi patřilo celkem sedm Peškových obrazů.
Velikosti dluhů obou podnikatelů se zatím srovnávají obtížně. Závazky z dluhopisů firem někdejšího spolupracovníka Jiřího Písaříka tvořily asi 800 milionů korun, ale celkové přihlášené pohledávky nakonec vzrostly na 1,8 miliardy. Avšak ještě méně přehledná je situace v jeho osobním bankrotu. Původně Bárta operoval s tím, že jako fyzická osoba dluží přes 130 milionů, ale v průběhu řízení kvůli nejrůznějším úrokům, penalizacím a ručením suma nabobtnala až na těžko uvěřitelné 3,4 miliardy korun.
Extrémní suma ale má svůj důvod. Tomáš Bárta má totiž na rozdíl od Mičky tu smůlu (nebo štěstí, záleží na úhlu pohledu), že ta nejchutnější část mršiny se nenachází v jeho firmách, ale právě v jeho osobní majetkové podstatě.
Jeho osobní bankrot se stal doslova bitevním polem o podíl v bohaté energetické společnosti Bohemia Energy. Bárta se s miliardáři Písaříkovými roky soudí o desetinu firmy, která mu měla připadnout za dodání určitého počtu zákazníků. Soudy v tom dodnes nemají jasno a příběh se ani po deseti letech neblíží ke konci.
Právní nárok loni zahrnul do Bártovy majetkové podstaty insolvenční správce Jaroslav Brož, a to za podpory Bártových největších věřitelů. Právě útočná pozice proti Bohemia Energy přivedla do Bártovy insolvence žraloka Petra Bujnocha, pražského vymahače a majitele firmy Credit One, který řízení společně se spřízněnými firmami prakticky úplně ovládl. Na tažení proti Písaříkovým si čerstvě najal advokáty z BBH, kteří teď vedou právní válku s Písaříkovým advokátem Petrem Kuhnem z advokátní kanceláře Badokh.
Bárta sice v určité fázi s Bujnochem bojoval, bránil se i proti správci, avšak v průběhu loňského roku na jakýkoli odpor rezignoval, dnes s oběma muži tiše spolupracuje a v celém nesmírně nepřehledném a vyhroceném řízení je spíše v pozici diváka.
Právě válka mezi Bujnochem a Písaříkem vyhnala papírově Bártovy dluhy do astronomických výšin. Vždyť jen firmy ze skupiny Bohemia Energy přihlásily do řízení pohledávky za bezmála půl miliardy korun. Bujnoch a jeho spojenci ještě o pár set milionů víc.
„Své probíhající řízení komentovat nechci. Pan správce převzal otěže jak ve sporu s Bohemia Energy Entity, tak v prodeji stěžejního aktiva Lipa Land, kde jej zastupuje společnost Deloitte. Více mi komentovat nepřísluší,“ uvedl Bárta stručně v textové zprávě na dotazy týdeníku Hrot.
Nepřehledným děním se teď bude muset prokousat správce Brož a insolvenční soud, kteří budou posuzovat oprávněnost jednotlivých pohledávek, a tedy i skutečnou výši Bártových dluhů. Vše budou poté komplikovat vylučovací žaloby a následné incidenční spory jednotlivých věřitelů.
To Mička se nachází na úplném začátku svého zúčtování. Ve svém podání počítá s osobními závazky na úrovni 120 milionů korun. Na jeho firmách C2H váznou dluhopisy zhruba za 850 milionů a na módních značkách další provozní dluhy kolem 700 milionů. Je ale jasné, že i v jeho případě se objem přihlášených dluhů zvýší.
Paradoxně jeho výhodou může být fakt, že pro potenciální dravce a pohledávkové spekulanty jeho osobní bankrot, na rozdíl o Bárty, nebude zajímavý, neboť ve sbírce umění, švýcarských hodinkách Omega a IWC, prázdných účtech a nedobytných pohledávkách za jeho firmami neuvidí dostatečnou hodnotu. I jemu mohou zatopit silné byznysové figury, jako je Vlastislav Bříza z Koh-i-nooru či Martin Hes, někdejší majitel Air Telecomu, dnes převážně investor do nemovitostí, ale typičtí dravci chybějí. Alespoň zatím.
Velká vřava se nedá očekávat ani v jeho módních firmách, na které už beztak bude mít během probíhajících řízení jen minimální vliv. O značku koženého textilu Kara se zajímá její někdejší majitel Zdeněk Rinth v tandemu s investiční skupinou Natland Tomáše Rašky, kteří společnými silami vyplatili Českou spořitelnu. U společnosti Pietro Filipi Česká spořitelna hlavní zajištěnou pohledávku stále drží, a osud firmy je tak nadále nejistý.
V mnohem horší pozici jsou majitelé dluhopisů na úrovni mateřských společností C2H. Zde bude obtížné dosáhnout jakéhokoli uspokojení, neboť proti nim nestojí vlastně žádný skutečný majetek. To ostatně platí i pro držitele dluhopisů v případě Bártových firem. Pokud by správce Brož a Bártovi věřitelé někdy z majitelů Bohemie Energy dostali nějaké peníze, majitelé dluhopisů z toho neuvidí prakticky nic.
Oba příběhy pořádně zamávaly a ještě zřejmě hodně zamávají s trhem korporátních dluhopisů v Česku. K tomu přidejte aktuální pád skupiny Arca Capital a je tu kráter, do kterého zahučely tisíce tuzemských investorů různé velikosti. Dokonce údajně existuje nemálo lidí, kteří uvázli ve všech třech kauzách naráz. Alespoň to tvrdí někteří advokáti, kteří se na podobné případy specializují.
Vzhledem k velikosti českého trhu s těmito typy cenných papírů to nezní úplně nereálně.
Navíc všechny tyto příběhy spojují i další figury. Michal Mička svůj osud spojil se zkušeným advokátem Petrem Kuhnem, který ho zastupuje v osobní insolvenci a připravil návrh na jeho oddlužení. Někdejší partner White & Case vedle toho řeší obří pád skupiny Arca Capital. I zde stojí po boku dlužníka a společně s šéfem Arky Rastislavem Veličem chystá návrh na její reorganizaci. V případě Tomáše Bárty se Kuhn zase angažuje jako strážce zájmů Jiřího Písaříka a jeho ženy Hany, tedy na straně věřitelů.
Také Tomáš Raška, další dravec se zálibou v distressed projektech a vládce skupiny Natland, měl epizodní role jak u Tomáše Bárty, tak u Michala Mičky. Bártovi měl v určité fázi pomáhat s financováním pozice vůči Bohemii Energy, ale na přímou konfrontaci s Bujnochem nakonec nedošlo a z projektu vycouval. V případě Mičky se spojil se Zdeňkem Rinthem a společně chtějí zachránit Karu Trutnov. Nemluvě o tom, že Raška dlouho sondoval také možnosti v těžkotonážním krachu skupiny Arca. Zajímavým detailem je angažmá Jakuba Tučka, dlouholetého dvorního právníka a kamaráda Tomáše Bárty, který dnes pracuje pro Raškův Natland a aktuálně operuje mimo jiné právě v insolvenčním procesu Kary.
Ve všech třech kauzách se pochopitelně opakují některé další advokátní kanceláře a věřitelé, třeba banky.
Pády Tomáše Bárty a Michala Mičky mají společného mnoho. Mladí byznysmeni ve své době na trhu zářili, ačkoli už dávno kolem nich zaznívaly varovné hlasy. Inteligentní, schopní obchodníci a mistři v sebeprezentaci jsou prvními z velkých tuzemských ryb, které se před zraky veřejnosti svlékají z kůže v osobním bankrotu. O jak fatální společenský a ekonomický pád půjde, se v obou případech stále hraje. Výsledek ale určitě zajímá další dluhopisové kouzelníky (či šarlatány, chcete-li), kteří v turbulentní době ještě stále se sebevědomým výrazem bojují o přežití v čele svých firem.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.
