Vybrané články
z týdeníku The Economist

Pacifismus v Pacifiku vyšel z módy. Japonci začínají zbrojit

Ruská agrese na Ukrajině a čínské manévry kolem Tchaj-wanu nutí Japonce víc přemýšlet o vlastní obraně.

Pacifismus v Pacifiku vyšel z módy. Japonci začínají zbrojit
Japonská armáda, ilustrační foto | Shutterstock.com

V srpnu vystoupil japonský ministr zahraničí Jošimasa Hajaši v jedné tokijské kavárně. Usedl za klávesy a s ukrajinskou vlajkou za zády zahrál a zazpíval Lennonovu mírovou hymnu Imagine. Hajašiho vystoupení na akci nazvané „Květy míru“ bylo jedním z mnoha náznaků, jak hluboce válka na Ukrajině, osm tisíc kilometrů vzdálené, otřásla Japonskem.

Lennonovské myšlenky formovaly japonskou bezpečnostní politiku od konce druhé světové války. Ústava země, napsaná pod americkým dohledem a po bezpodmínečné kapitulaci císařského Japonska, se výslovně zříká „války coby svrchovaného práva národa“ a hlásí se k víře ve „spravedlnost a mírumilovnost světových národů“. V následujících desítkách let sice Japonsko vybudovalo ozbrojené složky – souhrnně se jim říká Síly sebeobrany –, ale pacifismus zůstal v zemi mocným politickým hybatelem.

Zítřejší východní Asie

Počínání ruského prezidenta Vladimira Putina se stalo pro mnoho japonských snílků budíčkem. Jeho vyprovokované napadení sousedního státu je názornou připomínkou, že autokratické režimy mohou být extrémně nebezpečné. Čínské chrastění zbraněmi kolem Tchaj-wanu navíc signalizuje, že něco velmi podobného by se mohlo odehrát i v části světa, jehož je Japonsko fyzickou součástí. „Dnešní Ukrajina může být zítra východní Asií,“ zdůrazňuje japonský premiér Fumio Kišida.

Pod vlivem těchto událostí se mění japonská politika. Obrana země se rázem dostala mezi největší priority voličů. V průzkumu liberálního deníku Asahi šimbun ze začátku letošního roku se 64 procent Japonců vyslovilo pro posílení obrany ostrovů; bylo to vůbec poprvé od roku 2003, kdy se podobný průzkum dělá, co toto číslo překročilo šedesát procent.

Konkurenční konzervativní list Jomiuri šimbun otiskl výsledek jiného průzkumu, v němž se 72 procent dotázaných vyjádřilo pro posílení armády; v roce 1988 podpořilo v podobném průzkumu armádu necelých deset procent Japonců. Z dalších šetření vychází, že většina Japonců dnes podporuje pořízení raket s dlouhým doletem, které by SDF umožnily ničit cíle i mimo japonské území. To je další velký rozdíl oproti zavedeným pořádkům.

Otázka zní, říká Tobias Harris z amerického think-tanku Center for American Progress, jak se tato změna nálad ve společnosti promítne do politiky. Japonští lídři se ani nepřiblížili k vyhlášení něčeho tak dramatického, jako když na konci února německý kancléř Olaf Scholz oznámil Zeitenwende neboli bod obratu.

Do konce roku však bude jasněji i v Japonsku. Tou dobou by totiž japonská vláda měla zveřejnit aktualizované verze klíčových národněbezpečnostních dokumentů, včetně Národní bezpečnostní strategie a Zásad národního obranného programu, jimiž se bude v následujících letech řídit zahraniční a obranná politika země.

Víc a rychleji

Význam revizí těchto dokumentů rostl už před Putinovou invazí na Ukrajinu. Národní bezpečnostní strategie byla poprvé sepsána v roce 2013. Od té doby vzrostla vojenská síla i asertivita Číny vedené Si Ťin-pchingem. Severní Korea pokročila se svým jaderným programem. Amerika, zejména za vlády Donalda Trumpa, přestala být tak spolehlivým spojencem. A válka na Ukrajině napětí ještě zesílila. „Naše propočty se dramaticky změnily,“ říká Taku Ocuka, šéf národněbezpečnostního výboru dolní komory japonského parlamentu. „Musíme udělat víc a rychleji.“

To znamená větší výdaje na obranu. Japonsko dlouhodobě drželo zbrojní výdaje kolem jednoho procenta HDP. Toto neformální pravidlo vzniklo v roce 1976, aby uklidnilo domácí pacifisty a zmírnilo obavy sousedů, že by rychlý ekonomický růst Japonska mohl vést k jeho podobně rychlému znovuvyzbrojení.

Nyní vládnoucí Liberálně demokratická strana (LDP) pomýšlí na postupné zvyšování zbrojních výdajů tak, aby do pěti let dosáhly dvouprocentního standardu NATO. Jeden z vysoce postavených politiků LDP vyjádřil obavu, že by při současných mizivých výdajích na armádu mohla jakákoli žádost o západní pomoc v případě tchajwanské krize znít „nepřesvědčivě“. Při současné úrovni výdajů státní kasy by dvě procenta HDP poskytla Japonsku třetí největší obranný rozpočet na světě, hned za Amerikou a Čínou (v současnosti má devátý).

 

Při veřejných vystoupeních je Kišida zatím opatrný a slibuje jen „podstatné zvýšení“ výdajů. Rozpočtové požadavky ministerstva obrany na další fiskální rok však odrážejí novou náladu: měl by celkově překročit částku šesti bilionů jenů (bilion korun), což je více než desetiprocentní navýšení oproti předchozímu roku.

Důležitější je však spíš to, co Japonsko nakoupí, než kolik utratí. A Putinova agrese nákupní seznam podstatně změnila. Jeden představitel japonských sebeobranných sil hovoří o posunu od „papírového odstrašení“ ke „skutečnému odstrašení“. Japonští politici se začínají zajímat o praktickou stránku válčení. „Když se díváme na Ukrajinu, vidíme, že musíme být schopni udržovat naše prostředky v bojeschopném stavu,“ říká jeden z účastníků těchto debat.

„Uvažujeme v praktičtější rovině.“ Jednou z priorit je udržování zásobovacích tras – skladů munice, náhradních dílů a pohonných hmot. Řeší se také schopnost přestát prvotní útok, což obnáší zpevnění bunkrů na leteckých základnách a zlepšení logistiky zejména souostroví Rjúkjú, které se táhne 1100 kilometrů přes Tichý oceán od východního pobřeží Tchaj-wanu až po jižní Japonsko.

Chronická podinvestovanost obrany způsobila, že dnes Japonci mají dlouhý seznam potřeb. A skloubit konkurenční priority nebude jednoduché. „Je to, jako když se na vás po letních prázdninách navalí všechna práce,“ říká Ocuka. Japonské představitele znepokojuje rozrůstající se čínský raketový arzenál. Japonsko proto hodlá vybudovat vlastní arzenál řízených střel s dlouhým doletem. Japonsko nyní zaostává ve všech novějších sférách válčení, ať už jde o orbitální zbraně, kybernetický boj, nebo o autonomní prostředky. A všechny nyní budou požadovat zvýšené investice.

Oba konce v ohrožení

A pak je tu zase Rusko. Donedávna jej japonští plánovači vnímali jen jako nepříjemnost, nyní se však obávají, že by mohlo spojit síly s Čínou. To komplikuje plány na přesun prostředků ze severních částí Japonska. Když je jasno, jsou Kurilské ostrovy (jimž Japonci říkají Severní území) přes moře dobře viditelné. „Teď je potřeba zabezpečit oba konce země,“ říká Nobuo Kiši, jenž byl do srpna ministrem obrany.

Japonsko může narazit na problém s financováním svých ambiciózních obranných plánů. Na rozdíl od fiskálně zodpovědných Němců nahromadili Japonci v éře levných peněz veřejný dluh, který dosahuje 200 procent HDP. Někteří armádní představitelé pochybují o tom, zda je moudré ve velkém utrácet za armádu, když nemilosrdně stoupají náklady na péči o stárnoucí obyvatelstvo. Mnoho členů Komeita, pacifistického koaličního partnera LDP, s tím souhlasí. „Kdykoli zvýšíme rozpočet SDF, zvedne americký zbrojní průmysl ceny,“ postěžoval si jeden z poslanců Komeita. A oslabující jen veškeré nákupy ze zahraničí ještě prodražuje.

Ani velké zbrojní nákupy samozřejmě Japonsku nezajistí bezpečnost. SDF potřebují důkladnou reformu. Jejich jednotlivé složky – vojsko, námořnictvo a letectvo – jednají až příliš často jako nezávislé útvary, a ne jako jednotná bojová síla. Kvůli úbytku obyvatelstva a napjaté situaci na trhu práce mají také SDF potíže s náborem. Odpor místních obyvatel (fenomén NIMBY) komplikuje, kde mohou SDF cvičit a nasazovat jednotky. A američtí představitelé požadují, aby Japonci zlepšili nakládání s citlivými informacemi, aby s nimi snáz mohli sdílet zpravodajské tipy.

Zatím se bohužel zdá, že velkých myšlenek je podstatně méně než ochoty k velkým výdajům. Veškeré debaty se točí kolem urychlení již existujících trendů, o výrazné změně přístupu není vůbec řeč. Politici se také dosud ani nepokusili převést zvýšenou veřejnou podporu pro silnější armádu v širší diskusi o tom, co by to prakticky pro Japonsko znamenalo. Jedno je jisté: smysluplná proměna japonské bezpečnostní politiky bude vyžadovat větší imaginaci.

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com