Páchat dobro na různé způsoby

Málokterý boháč žene svou vášeň pro páchání dobra tak daleko a vysoko jako Heinrich Lumpe, který blahé paměti neváhal apelovat na Benita Mussoliniho, aby mocný Il Duce zakázal italským myslivcům střílet stěhovavé ptactvo. Měřeno výsledky to bylo snažení neplodné, ale ústecký velkoobchodník Lumpe jako ochránce přírody a zakladatel první středoevropské ptačí rezervace získal v roce 1933 titul „Otec evropského ptactva“ za celoživotní činnost po zásluze.

Od dob ctihodného Heinricha Lumpeho uplynulo v Labi hodně vody a mezi soudobými českými filantropy se větší pozornosti než ochraně ptactva dostává školství. Jednak v podobě zakládání vlastních vzdělávacích ústavů, přičemž žádný z Hrotem popisovaných příkladů nemá primární cíl vydělávat peníze, ale školné by mělo stačit na pokrytí provozních nákladů. Zakladatelé pak poskytují stipendia, která často velmi drahé školy zpřístupňují dětem z nemajetných rodin. Druhá oblast, kde dává dobročinnost možná ještě větší smysl, je podpora veřejného školství, například motivací učitelských talentů.

Páchání dobra patří k moderní době stejně jako hlad po dotacích všeho druhu, který je patrný zejména v zemědělství, jež je na nich ekonomicky více závislé, než je evropský průměr, a to je co říct. Druhou specialitou je koncentrace podpor na velké firmy včetně potravinářských, které podle přehledu Hrotu nadále velmi vynalézavě a úspěšně čerpají i z pramenů, jež jsou papírově určeny malým a potřebným. Jeden by i dopřál, kdyby ta česká příroda a krajina vypadala díky těm dotacím alespoň o trochu pestřeji a zdravěji. Úplně jiné starosti řeší umělci. Divadelní dobrodruh Rostislav Novák adaptuje kulturu na éru v době covidu. A že je kolem toho zase pořádný cirkus, se dozvíte v hlavním rozhovoru čísla.

Masivní příliv peněz zažilo české zdravotnictví díky navýšení plateb za státní pojištěnce o 700 korun na 1767 korun měsíčně, což nepochybně spolu s kompenzačními platbami přispělo k tomu, že nemocnice sice zažily a zažívají stres v souvislosti s covidem, ale netrpí stresem finančním. Jenomže ona se chystá letos revoluce v podobě přechodu na tajemně znějící DRG-CZ. Z ekonomického hlediska nejde v čisté podobě o nic jiného než o to, aby se za stejné výkony platily stejné peníze bez ohledu na místo výkonu. Není divu, že se ozývají hlavně ti, kteří mají náklady vyšší než průměrné, pro ně nebude až tak jednoduché se novému principu úhrad přizpůsobit.

Čas utíká zběsilým tempem - koho by napadlo, že je to už 30 let, co se Občanské fórum přeměnilo na „standardní“ politickou stranu, když předtím převzal šéfování OF Václav Klaus. Co z toho vyplývá pro současnost, v Hrotu rozebírá politolog Ladislav Mrklas. Není toho málo.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní