Vybrané články
z týdeníku The Economist

Otázka za tři biliony

Spotřebitelé sedí na obrovské hromadě hotovosti. Začnou utrácet, aby nastartovali globální oživení?

Otázka za tři biliony
ilustrační foto | Shutterstock.com

Hospodářské restrikce z dob druhé světové války vypadají ve srovnání s dnešními omezeními restaurací a fotbalových stadionů téměř laxně. V Americe vláda za války zavedla příděly na všechno možné od kávy po boty a zakázala výrobu ledniček a jízdních kol. V roce 1943 celý americký automobilový průmysl prodal jen 139 aut. Dva roky nato válka skončila a následoval spotřebitelskou poptávkou tažený boom. Američané využili úspory nahromaděné za války. Do roku 1950 vyráběly americké automobilky více než osm milionů vozů ročně.

Dnes vlády po celém světě pomalu uvolňují uzávěry, protože se díky vakcínám daří snižovat počty hospitalizovaných a mrtvých s covidem-19. Pozornost se obrací k možným podobám ekonomického zotavení. Velká otázka zní, zda bohatý svět dokáže zopakovat poválečný kousek a nakupenými úsporami zažehnout rychlý růst. 

Domácnosti rozhodně nashromáždily spoustu peněz. The Economist shromáždil údaje o osobních úsporách – definovaných jako rozdíl mezi příjmy po zdanění a spotřebitelskými výdaji – z 21 rozvinutých zemích. Nebýt pandemie, domácnosti by si pravděpodobně za prvních devět měsíců roku 2020 uložily stranou tři biliony dolarů. Ve skutečnosti však našetřily bilionů šest. To naznačuje „nadměrné úspory“ ve výši zhruba tří bilionů – což je desetina každoročních spotřebitelských výdajů v těchto zemích. V některých státech došlo k většímu hromadění hotovosti než v jiných (viz graf). V Americe mohou nadměrné úspory brzy překročit 10 procent HDP, k čemuž přispěje i právě schválený stimulační plán prezidenta Joea Bidena za 1,9 bilionu dolarů.

 

V krizích toho domácnosti obvykle tolik nenaspoří. Hlavně proto, že jejich příjmy poklesnou kvůli snížení mezd nebo ztrátě zaměstnání. Ale vlády ve vyspělých zemích utratily v době pandemie pět procent společného HDP na různé kurzarbeity, dávky v nezaměstnanosti a stimulační šeky. Ve výsledku to způsobilo, že v loňském roce celkové příjmy domácností dokonce vzrostly. Současně s tím však lockdowny omezily možnost utrácet.

Co budou spotřebitelé s hotovostí dělat? Kdyby všechno utratili naráz, HDP bohatého světa by v roce 2021 pravděpodobně vzrostlo o víc než deset procent, čímž by výrazně pokořilo dokonce i poválečná čísla. (A také by to nejspíš přineslo nárůst inflace.) Druhým extrémem by bylo, kdyby domácnosti z těch úspor neutratily nic – například v očekávání, že státy budou nakonec muset zvýšit daně, aby všechny ty gigantické stimulační balíčky z něčeho zaplatily. 

Skutečnost bude někde mezi tím. Výzkum banky JPMorgan Chase naznačuje, že v mnoha bohatých státech se spotřeba brzy vrátí nad předpandemické úrovně, což napomůže silnému globálnímu oživení. Banka Goldman Sachs zase odhaduje, že rozpouštění nadbytečných úspor přinese Americe během roku po plném otevření ekonomiky celé dva procentní body k růstu HDP. To naznačuje poměrně rychlé oživení výroby a zaměstnanosti. V úterý 9. března zlepšila OECD předpověď růstu HDP ve skupině G20 na 6,2 procenta v roce 2021 s argumentem, že úspory domácností jsou „odloženou poptávkou“.

Bohatí syslí

Takové propočty jsou nicméně velmi nejisté a nejen proto, že s výjimkou druhé světové války nám dějiny nabízejí jen málo příkladů. Bude záležet na dvou faktorech – na rozložení nahromaděných úspor napříč domácnostmi a na tom, zda budou lidé k těmto úsporám přistupovat jako k příjmu, nebo jako k majetku.

Vezměme si nejprve distribuci. Není pochyb o tom, že většinu nadměrných úspor nashromáždili ve všech rozvinutých státech bohatší lidé. U nich byla nejmenší pravděpodobnost, že přijdou o práci. Velká část jejich výdajů je diskrečního čili vyhnutelného charakteru – například na dovolenou nebo na večeři v restauraci – a právě většina těchto služeb při pandemii nefungovala. Velký balík úspor v rukou bohatých následně snižuje potenciál pro postpandemickou nákupní horečku, protože ze zkušenosti víme, že tito lidé mají menší tendenci utrácet, co vydělají.

Rozdělení úspor se liší stát od státu. V mnoha zemích nezbude chudším lidem po skončení lockdownů z nadměrných úspor téměř nic, co by mohli utratit. V době pandemie měla nejchudší čtvrtina evropských domácností o polovinu menší šanci, že zvýší své úspory, než nejbohatší čtvrtina. V Británii nejchudší pětina obyvatelstva uvádí, že ušetřila za pandemie méně než před ní. Nejchudší Kanaďané za uplynulý rok neuspořili vůbec nic.

 

V Americe je obrázek jiný. Tamní fiskální stimul byl neobvykle štědrý. Většina dospělých dostane zanedlouho už třetí kolo šeků, tentokrát na 1400 dolarů. Příplatky k podporám v nezaměstnanosti se postaraly o to, že mnozí lidé, kteří přišli o práci, dostali od státu víc, než kolik by si vydělali v zaměstnání. Ve výsledku to znamená, že Američané s nižšími příjmy možná ušetřili v poměru ke svým příjmům dokonce ještě víc než ti bohatí. Nová studie JPMorgan Chase Institute zjistila, že na konci prosince měli nejchudší Američané na bankovních účtech zhruba o 40 procent víc prostředků než o rok dříve, zatímco úspory nejbohatších se zvýšily o 25 procent (viz graf). Chudší polovině Američanů stoupla v uplynulém roce hodnota likvidních aktiv o 11 procent, což je téměř dvojnásobek toho, o kolik vzrostla nejbohatšímu procentu Američanů. A budou to pravděpodobně právě lidé s nízkými a středními příjmy, kdo začne utrácet úspory, jakmile se ekonomika otevře, čímž podnítí ekonomické oživení.

Příjem, nebo majetek?

Větší nejistota panuje ohledně druhého faktoru, který ovlivní oživení: zda domácnosti berou nahromaděné úspory spíš jako příjem, nebo jako majetek. Není to jen čistě sémantický rozdíl. Mnoho studií zjistilo, že domácnosti spíše zvýší výdaje v reakci na nárůst příjmů (například zvýšení platu), než když se zvýší jejich majetek (jako když například stoupne hodnota jejich domu). V různých zemích si domácnosti vytvořily nadměrné úspory různým způsobem. V Británii a eurozóně především omezením výdajů. To budou lidé sotva považovat za „dodatečný příjem“, nechal se nedávno slyšet Gertjan Vlieghe, člen měnového výboru Bank of England. V Americe a Japonsku jsou naproti tomu nadměrné úspory důsledkem vyšších příjmů v podobě vládních stimulačních příspěvků, nikoli omezováním výdajů. V takové situaci, říká Vlieghe, lze nadměrné úspory „rozumněji považovat za ‚dodatečný příjem‘“, který zákazníci ochotně utratí.

A to ukazuje na zásadní rozdíl oproti poválečnému boomu. Amerika se vzpamatovávala úžasně rychle, ale Evropa ještě rychleji, když její HDP rostlo po celá 50. léta o padesát procent rychleji než to americké. Tentokrát to bude jinak. Pandemie končí a je to Amerika, kde je připravený větší stimul a kde ho spotřebitelé s větší pravděpodobností utratí. A bude to Amerika, kdo nechá zbytek bohatého světa daleko za sebou.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní