Vybrané články
z týdeníku The Economist

Osoby s vagínami

Proč je najednou takový problém používat slovo „žena“ a kam nás to zavede.

Osoby s vagínami
ilustrace Vojtěch Velický

„Osoby s vagínami“ jsou vážně podivný způsob označení pro polovinu lidské rasy. Přesto toto sousloví použil na titulní straně svého posledního vydání prestižní lékařský magazín The Lancet, přičemž čtenářům sdělil, že byla „historicky anatomie a fyziologie“ těchto osob zanedbávána. Následovaly stížnosti na odlidštěný jazyk a Lancet se omluvil. Ale nebyl jediný. Čím dál víc oficiálních představitelů a organizací začíná mít problém s používáním slova „žena“.

Jedna britská nemocnice instruovala svůj porodnický personál, aby budoucím matkám nabízel oslovení „rodící lidé“. Americká kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová mluví o „menstruujících lidech“. Osmnáctého září publikovala Americká unie pro občanské svobody (ACLU) u příležitosti výročí úmrtí soudkyně Nejvyššího soudu Ruth Bader Ginsburgové její citát, jímž obhajovala právo žen na potrat. Ve verzi zveřejněné ACLU - a později se za to rovněž omlouvala - ovšem všechna slova „ženy“ nahradilo „lidé“. V Británii se zase opoziční Labour Party důkladně zamotala do vysvětlování takových věcí, jako zda pouze ženy vlastní děložní čípek.

Strach a účast

Tento lingvistický posun je motivován na jedné straně účastí a na druhé strachem. Organizace se usilovně snaží, aby si o nich nikdo nemohl myslet, že jakkoli diskriminují lidi, jejichž vnímání vlastního genderu neodpovídá jejich pohlaví, tedy lidi, kteří se označují za trans nebo nebinární. A strach mají z toho, že by mohly vyvolat hněv internetových hord, kdyby tyto usoudily, že došlo k porušení některého z rychle se měnících genderových a pohlavních tabu, která ještě před pěti lety v podstatě neexistovala - a která mimo určité kruhy neexistují ani dnes. Většina výkladových slovníků definuje ženu jako „dospělou lidskou samici“. Pro některé aktivisty je to nepřijatelná provokace, protože to podle nich popírá, že by i muži mohli být ženami.

Jazyk se neustále mění (ostatně i slovo „tabu“ se do angličtiny dostalo v 18. století z Polynésie). Ale doktoři, šéfové a politici by si měli dobře rozmyslet, než začnou zahazovat všeobecně srozumitelná slova nebo je používat novým a radikálně odlišným způsobem. V urputné snaze vypadat moderně mohou prokázat medvědí službu svým pacientům, zaměstnancům a voličům.

Jedním z důvodů je, že řada těch nových termínů působí očištěně. Zmiňovaný Lancet se přesvědčil, že mnoho lidí - a mezi nimi jsou i trans muži - netěší, když se o nich mluví jako o sbírce pohyblivých částí těla a sekretů. Navíc to celé silně zavání misogynstvím. Je skutečně pozoruhodné, že nikdo nevede podobně horlivou kampaň za zavržení slova „muži“ a jeho nahrazení výrazy jako „prostatici“, „ejakulátoři“ nebo „osoby s varlaty“.

Kdo by tomu rozuměl?

Může také začít pokulhávat dorozumění. Například lékařské doporučení musí být srozumitelné všem. Proto britská Národní zdravotní služba ve svých materiálech raději používá slovní spojení jako „bolest břicha“ místo „dyspepsie“ nebo „náhlá srdeční slabost“ místo „infarkt myokardu“. Podle jednoho průzkumu provedeného charitou zabývající se rakovinou děložního čípku si zhruba čtyřicet procent žen není jistých tím, co přesně děložní čípek je. To znamená, že by asi pozvání „lidí s děložními čípky“ na screening nemuselo být ani jasné, ani srozumitelné.

Základní úlohou jazyka je zprostředkovat domluvu. Trvání na neznámých nebo cize znějících slovech jenom zkomplikuje debatu o tématech, která se výhradně či převážně dotýkají dívek a žen, jako je zohavování ženských genitálií, domácí násilí, dětské sňatky nebo přetrvávající mzdová nerovnost.

V mnoha zemích se diskutuje o tom, zda by bezpečnost či spravedlivost neměly v některých situacích převážit nad inkluzivností.

Měli by si muži-vězni (včetně násilníků), kteří se považují za ženy, odpykávat tresty v ženských věznicích, jako se to může stát v Americe, Británii, Kanadě i jinde? Měl by být ženský sport výhradně pro biologické ženy, nebo bychom měli dovolit jakémukoli sportovci, jenž se považuje za ženu, aby nastupoval za ženský ragbyový tým?

Mnoho lidí má v obavách z urážek a krutosti, které tyto otázky vyvolávají, strach se do podobných debat vůbec pouštět. A když cenou za vstup do diskuse bude agresivní požadavek na používání podivného, cize znějícího jazyka, bude se jich obtěžovat vystrčit svůj cefalický výčnělek ještě méně.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.