Vybrané články
z týdeníku The Economist

Osamělá planeta

Objevování cizích krajů a hédonismu jsme se museli vzdát. Brzy se zase vrátí.

Osamělá planeta
ilustrace Vojtěch Velický

Turismus je nejoblíbenější a nejméně kontroverzní formou globalizace. Cestujícím do zahraničí slibuje nekonečné potěšení, obdivováním Tiziana v Benátkách počínaje a popíjením piña colady v Goe konče. A hostitelským zemím přináší peníze – spousty peněz. Turistický průmysl stojí za sedmi procenty světového vývozu a 330 miliony pracovních míst. Jenže byznys se zastavil. Prodej vstupenek v kambodžském Angkor Vatu poklesl v porovnání s loňským rokem o 99,5 procenta a bezpočet středomořských lehátek zeje prázdnotou. Po celém světě si lidé kladou otázku: Co bude s letní dovolenou? Odpověď zní, že turismus se vrátí, jen ne v té samé podobně a pouze za předpokladu, že lokální aktivisté a vlády nezkazí všechnu srandu.

Globální hobby

Během posledních padesáti let rostl turistický průmysl rychleji než účet v plážovém baru za sluncem zalitého odpoledne. V roce 1970 se vypravilo na dovolenou do zahraničí necelých 200 milionů lidí, vloni 1,5 miliardy. Částečně tento nárůst vysvětluje výrazné zvýšení platů v Číně. Navíc zlevnilo létání a internet usnadnil hledání nejdokonalejšího bazénu – obří americká cestovní agentura Expedia nabízí milion hotelů a jiných forem ubytování.

Uvolnila se vízová pravidla. Průměrný člověk žijící v bohatém světě může bez víz cestovat do více než stovky zemí, zatímco před padesáti lety mohl bez úředního povolení jen do poloviny z nich. A pravidla se uvolňují i pro obyvatele rozvojových zemí. S rozkvětem turismu začaly z prázdninového byznysu těžit malé firmy. U zhruba osmdesáti zemí, včetně Tanzanie, Thajska a Turecka, tvoří turismus minimálně desetinu HDP.

Z naléhavosti, s jakou tyto země potřebují zahraniční měnu, je zřejmé, jak nezbytné pro ně je, aby tato letní sezona nepřišla úplně nazmar. Hotelové řetězce prahnou po tom, aby zaplnily pokoje, a mladší klienti jsou, soudě dle přeplněných pláží během amerického Dne obětí války, připraveni nést riziko. Obezřetnost je nicméně na místě. Turismus se nesmí změnit v šiřitele smrtící nákazy, když nacpe lidi z celého světa na jedno místo. Jediný bar v rakouském lyžařském středisku mohl způsobit, že pandemie vypukla po celé Evropě a výletní lodě se změnily v plovoucí biologické zbraně.

Turistika bude v letošním a příštím roce nevyhnutelně svázána jistými omezeními. Cestující se budou třídit podle národnosti. Kypr plánuje otevřít pro většinu evropských turistů hranice 9. června, do země se ale nepodívají ani Britové, ani Rusové – obě země jsou totiž ohnisky covidu-19. Amerika právě zakázala vstup do země cestujícím z Brazílie. Projeví se i snaha o udržování většího odstupu. Ředitel Airbnb Brian Chesky hlásí nárůst rezervací ubytování mimo města. Celkový počet turistů bude toto léto jen zlomkem proti normálu.

Rychlejší inovace

Dlouhodobé vyhlídky jsou (za předpokladu, že bude objevena vakcína) nadějnější. I kdyby část turistů nepřestaly svírat obavy, průmysl jako takový se přizpůsobí. Marriott jmenoval komisi pro čistotu a zavádí elektrostatické rozprašovače dezinfekce. Airbus vyvíjí bezdotykové toalety. Spolehlivější testování poskytne cestovatelům i vládám jistotu, že případný výskyt nemoci zvládnou.

Velké nebezpečí v sobě skrývají dočasné restrikce, které se budou kvůli možným tahanicím a lobbování jen těžko odstraňovat. Na konci dubna bylo před zahraničními turisty zavřeno více než 150 zemí. Mezi přetrvávající omezení patří povinné karantény a nekompatibilní sledovací aplikace.

Dějiny nám ukazují, že je velmi naivní domnívat se, že to všechno prostě samo zmizí. Aby mohla být stanovena pravidla pasových kontrol a cestování poté, co první světová válka a španělská chřipka zavřely hranice, bylo zapotřebí svolat v roce 1920 celosvětový summit. Část obyvatel západní Evropy potřebovala vstupní víza do Spojených států ještě v roce 1991. Politika cestování po Asii vyvolává napětí už teď. A lokální aktivisté mohou zatím usilovat o to, aby udrželi turisty mimo nejkrásnější a zároveň i nejrušnější města světa.

Nadcházející léto bychom měli využít k tomu, abychom zajistili lepší fungování turistiky. To znamená zdanění a promyšlenější plány, jak se vyhnout příliš velkým návalům. Restrukturalizace globálního cestování a leteckého průmyslu je navíc ideální příležitostí pro urychlené představení letounu produkujícího nižší emise oxidu uhličitého. Nesmí trvat desítky let, než bude svět stejně otevřený, jako byl letos v lednu. Díky cestování je svět bohatší a šťastnější. Jeho pozastavení by mělo být jen dočasné.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Miliardáři letí na Letňany
  • Narcos: Pomáhat a pálit
Objednat nyní