Vybrané články
z týdeníku The Economist

Orbitální svoboda

SpaceX dělá z cestování lidí do kosmu běžné podnikání.

Orbitální svoboda
ilustrace Vojtěch Velický

Ve výšce 400 kilometrů využila kapsle Crew Dragon oběžnou drahou nabídnutou svobodu, která je pozemšťanům dodržujícím společenský odstup momentálně upírána, a přiblížila se na dva metry k Mezinárodní vesmírné stanici. Obě plavidla se v tu chvíli pohybovala rychlostí 7,7 kilometru za sekundu. Po posledních dvaceti vteřinách majestátního přibližování se záchytný prstenec Crew Dragon spojil s dokovacím adaptérem stanice. Byl to pozoruhodně všední závěr mimořádně významné, byť krátké kosmické cesty modulu s lidskou posádkou. 

Cennější náklad

V květnu 2012 začala kalifornská společnost SpaceX založená Elonem Muskem ve svém raketoplánu dopravovat zásoby na kosmickou stanici, vybudovanou společně Amerikou, Ruskem, Evropou, Japonskem a Kanadou. (Týden nato pak stejný raketoplán začal odvážet z vesmírné stanice odpadky.) Při misi, která začala 30. května, však vylepšená kapsle Dragon veze něco mnohem důležitějšího: dvojici astronautů. Robert Behnken a Douglas Hurley jsou od posledního letu raketoplánu Atlantis v roce 2011 prvními Američany, kteří vystoupali na oběžnou dráhu v americkém raketoplánu. A stali se také úplně prvními astronauty bez ohledu na národnost, které na oběžnou dráhu dopravilo plavidlo zkonstruované a vlastněné soukromou společností.

Tento počin je dobrou zprávu pro astronauty, americké daňové poplatníky i celý svět. Astronauti se mohou proletět mnohem pohodlnější komickou lodí, než byly v posledních letech využívané ruské Sojuzy, které byli Američané nuceni používat prostě proto, že nic lepšího sami neměli. Kapsle Crew Dragon jsou produktem inženýrství druhé dekády 21. století, ne jen vylepšenou verzí sterého dobrého kosmického soumara z 60. let století minulého. Místo tří pojmou hned sedm členů posádky, a mají dokonce i toalety.

Pro americké daňové poplatníky jsou nyní vesmírné lety podstatně levnější, než když na každý detail konstrukce a provozu raketoplánu dohlížela vláda, jak bývalo zvykem. A lidé z celého světa mají možnost letět na oběžnou dráhu nejen jako státní zaměstnanci – byť dost nóbl – na cestě na poněkud vzdálený úřad. Do vesmíru odteď mohou odvážlivci, turisté a podnikatelé a z dlouhodobého hlediska vlastně kamkoliv.

Bylo by chybou vnímat tuto situaci jako jasný příklad toho, jak to soukromý sektor nandal tomu veřejnému. Americká vesmírná agentura NASA má za sebou bezpochyby katastrofálně předražené projekty vesmírných letů – jako byly raketoplány. Ty se vyvíjely hlavně s ohledem na to, aby peníze hezky plynule tekly k dodavatelům a na pracoviště NASA, ne aby byla potřebná práce odvedena co nejrychleji. Úspěch SpaceX však není porážkou NASA, spíše je to pro NASA lekce, jak dělat věci lépe.

Vláda jen tak nenapochodovala do SpaceX s otevřenou šekovou knížkou, neobjednala si výlet a neudělala si pohodlí na zadním sedadle. Přišla s promyšlenými kontrakty, které pomohly soukromé firmě vyvinout potřebné technologie nejprve pro rakety, pak pro nepilotované kapsle a poté pro moduly s posádkou. Navíc přislíbila, že ve chvíli, kdy budou kapsle připravené, vytvoří pro ně trh. Inženýři ze SpaceX tak dostali zdroje potřebné k tomu, aby odvedli svou práci za zlomek dříve dřívějších nákladů – výsledkem je modelový příklad partnerství veřejného a soukromého sektoru, starý dobrý PPP projekt. 

I pro méně bohaté a odvážné

Netěží z toho jen NASA. Crew Dragon je k dispozici každému, kdo si ji může dovolit. Až do dnešního dne byly téměř všechny pilotované vesmírné lety vládní, napříště to tak být nemusí. SpaceX se už dohodla s několika společnostmi nabízejícími cesty v Crew Dragon na vesmírnou stanici a oběžnou dráhu kolem Země. Přislíbila také, že jakmile bude dokončen nový raketoplán Starship, umožní v něm japonskému miliardáři obletět Měsíc. Pár smělých a velmi bohatých jedinců se už na vesmírnou stanici v turistické třídě podívalo. A teď mohou následovat další.

Sami o sobě nemusejí takové výlety do závratné výšky nic moc znamenat. Pokud však má mít lidstvo z dlouhodobého hlediska nějakou budoucnost ve vesmíru, musí se do něj umět dostat. Možnost jen tak si koupit lístek na oběžnou dráhu proto představuje zcela zásadní krok tímto směrem. 

A další podobné kroky mohou následovat. Části programu NASA pro návrat lidí na Měsíc jsou v současnosti řízeny stejně komerčně zaměřeným způsobem, jako byl program Crew Dragon. Tímto principem by se měl řídit celý program a vytvářet infrastrukturu přístupnou soukromému sektoru. Ovšem ani s touto infrastrukturou nelze očekávat, že by lunární výpravy byly ziskové. Pokud by však chtěly soukromé společnosti prokázat opak, bylo by dobré, aby dostaly možnost.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Chytrá karanténa pro hloupé lidi
  • A teď Česko zezelená
Objednat nyní