Jak Avengers pečou dort

Opoziční strany plní přání chvilkařů a spojují se v okamžicích, kdy se národ baví tím, jak Babiš elegantně učinil jednoho z přívrženců protibabišovského hnutí svého ministra zdravotnictví.

Což je mimochodem marketingově geniální tah, vedle něhož tím více vyniká trapnost tří předsedů údajně pravicových stran photoshopem převlečených do kostýmu Avengers. Jak se předvedou Piráti se Starosty, pak uvidíme v nejbližších dnech.

Vytrvalá posedlost Babišem a naděje na jeho porážku s podporou nezvládnuté covidové krize u politiků potlačila to nejpodstatnější, o čem že ta politika vlastně je. Ona není a nikdy nebude o jednom dotačním oligarchovi a dotačním baronovi, ale především o hodnotách, v nichž se odrážejí zájmy a názory těch či oněch voličů.

Pejsek a kočička

Takže nám svatá trojice ODS, TOP 09 a lidovci nabídnou společnou kandidátku pro voliče konzervativnějšího střihu, podnikatele, živnostníky a lidi s vyšším vzděláním, kterým záleží na tom, aby jim stát co nejméně mluvil do života a bral jim také co nejméně peněz, a na Evropu se fakt nedívají jako na svatý obrázek neomylného světce. A zároveň pro takzvané pražské liberály, kteří se už dávno z velké části proměnili v levicové progresivisty prosazující manželství homosexuálů, migraci západoevropského střihu a zákaz oxidace uhlíku a od Topky postupně migrují k Pirátům. K nim přimíchejme moravské tety a babičky, co nikdy nechybějí na mši a vtípky typu „Kalousku, ty jsi jednička“ fakt moc nežerou.

Co všem těmto lidem mohou ti naši Avengers slíbit kromě toho, že nebudou kamarádit s Babišem? Brzké zavedení eura a méně Bruselu? Konzervativní prorodinnou politiku a náhradní mateřství pro homosexuální páry? Pěkný zákusek z pekárny pejska a kočičky. Ideově to nikoli překvapivě připomíná hnutí ANO. Jen s horším managementem a tragickým marketingem. Této zemi, myslím, jedno takové hnutí úplně stačí.

Sny o nových Utopiích

A takhle my žijeme hezky po česku v polarizujícím se západním světě, kde už naplno hoří barikády mezi pravicí, stojící za tradičními hodnotami demokracie, svobody a volného trhu i úctou k vlastní historii, a novou levicí, pohrdající vlastní staletou kulturou jako končícím světem „starého bílého muže“ a snící přitom o nových Utopiích, v nichž spočinou v blaženosti všechny menšiny, co jich na světě existuje. A každý, kdo se nastolování nových pořádků vzpěčuje, třeba tím, že zpochybňuje základní mantry učení, musí být umlčen.

Že to v české kotlině není cítit a voliči to neřeší, se mnohým ve stranických sekretariátech jenom zdá. A proto dál redukují politiku na boj mezi Losnou a Mažňákem, zatímco racionální pravicový konzervativnější volič v Česku ztratil šanci identifikovat své představy o správě země s jakoukoli politickou stranou, která se mu nabízí. Alespoň do času, než se vynoří v prostoru po rozplizlých nekompatibilních volebních koalicích nějaká alternativa. A ona se vynoří. I když to může chvíli trvat. Kde je poptávka, tam vždy vzniká nabídka.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní